Náboženské války

Představa, že vedení válek a s tím spojené zabíjení lidí může být spravedlivé, ba dokonce naléhavě přikázáno, má v dějinách náboženství dlouhou tradici. V islámu například je džihád dokonce povinností muslimů ve snaze o šíření jejich náboženství. Křesťanství zaujímalo zpočátku odmítavý postoj k válkám a proti nim stavělo lásku k nepřátelům. V té míře, jak se křesťanství v Evropě stávalo státním náboženstvím, měnil se také postoj církve. Války, vedené státní mocí, se prohlašovaly za náboženské, účast na těchto polních taženích za povinnost. Známým příkladem náboženských válek jsou křížové výpravy, reconquista ve Španělsku, třicetiletá válka, války turecké v 16. - 18. stol., z islámského světa pak nesčetné násilné spory mezi stoupenci různých islámských proudů. Jasné rozlišení náboženských válek je často těžké, protože náboženský prvek byl často úzce spojován a mnohdy i zneužíván, aby zakryl mocensko-politické a jiné nenáboženské motivy.