Českobratrská církev evangelická

 

Českobratrská církev evangelická (ČCE) je křesťanská církev.

Její profil je utvářen spolupůsobením tří základních vlivů, které jsou zachyceny i v jejím názvu: vztahem k tradici křesťanské, vztahem k její obnovené podobě reformační (evangelické), a vztahem k reformačním tradicím českých zemí.

ČCE působí na území České republiky.

ČCE vznikla v roce 1918 spojením Evangelické církve Augsburského vyznání a Evangelické církve Helvetského vyznání. Tyto dvě církve působily na českém, moravském a slezském území od vydání tzv. Tolerančního patentu v r. 1781

Slovem „Českobratrská“ ve svém názvu odkazuje ke svým kořenům v české reformaci – k úsilí o obnovu církve v českých zemích, které evropské reformaci předcházelo, zvláště pak k Jednotě českých bratří.

Za základ a normu křesťanské víry a života považuje ČCE, ve shodě s jinými křesťanskými církvemi, Bibli.

ČCE se hlásí k tradici křesťanské víry vyjádřené ve starých vyznáních – tzv. Apoštolském, Nicejsko-cařihradském, Chalcedonském a Athanasiově – a k reformačním konfesím.

Od svého vzniku se ČCE aktivně účastní ekumenického hnutí – snah o obnovení či prohloubení jednoty křesťanských církví a křesťanů ve světě. Je členkou organizací, v nichž se tato jednota vzájemnými rozhovory o sporných otázkách a spoluprací na společných úkolech hledá. Na úrovni mezinárodní to jsou Svaz reformovaných církví /Světové společenství reformovaných církví, Federace lutherských církví, Společenství evangelických církví v Evropě, Světová rada církví. Na rovině národní je ČCE členkou Ekumenické rady církví a českého synodu leuenberských církví.

ČCE udržuje úzké vztahy s evangelickými společenstvími českých exulantů ve východní Evropě.