Astrologie pozdního středověku

Pozdně středověká astronomie a astrologie byly postaveny na silné antropomorfizaci nebeského dění, tedy na přenosu astronomického poznání do lidského života. Nástup renesance představuje jedno z vrcholných období rozvoje astrologie. Díky vynálezu knihtisku se významně rozšířil okruh vědců, kteří se astrologií zabývali. K rozvoji astrologie významně přispěl Regiomontanus, vlastním jménem Johannes Muller z Konigsbergu, jeden z nejvýznamnějších astronomů 15.století. Jako bakalář začal ve Vídni spolupracovat s příležitostným astrologem Ladislava Pohrobka G. Peurbachem. Seznámil se s Ptolemaiovým dílem, ovšem podle překladu lombardského matematika Gherarda z Cremony. Společně s Peurbachem začal usilovat o jeho zpřesnění, především porovnáním s původním řeckým textem. Zdokonalený Almagest byl vydán roku 1462.
V roce 1467 založil uherský král Matyáš Korvín v Bratislavě univerzitu Academia Istropolitana a Regiomontanus na ní krátce přednášel. Za několik let se však odstěhoval do Norimberku a ve vlastní tiskárně vydal devět spisů. Mezi nimi také první tištěné efemeridy, určující pozice Slunce, Měsíce a planet pro každý den v rozmezí let 1457 - 1506. Regiomontanus byl dobrý pozorovatel a pracoval společně s měšťanem a amatérským astronomem Bernhardem Waltherem. Prostředí jeho hvězdárny zachytil na mědirytině Melancolia Albrecht Durer. Roku 1472 se Regiomontanus pokusil změřit paralaxu nové komety a tak určit její vzdálenost, a to o celé století dříve, než se o to pokusili Tycho de Brahe a Václav Hájek z Libočan. Na sklonku života byl Regiomontanus povolán do Říma jako odborný poradce papeže pro reformu kalendáře a tam také roku 1476 zemřel.
V roce 1492 zhotovil jeho žák Martin Beheim první novodobý glóbus Země a Kryštof Kolumbus si na objevitelskou plavbu do Zadní Indie vzal i Regiomontanovy tabulky. Tyto tabulky používali také Vasco de Gama a Bartolomeo Diaz a později podle nich a podle pozorování Měsíce určil Amerigo Vespucci souřadnice nově objevené Venezuely.
Kromě rudolfínské Prahy kvetla astrologie především ve Francii. Astrologem Kateřiny Medicejské byl Michael Nostradamus, jehož záhadná proroctví ve verších z druhé poloviny 16.stol. jsou dodnes těžko srozumitelná a u čtenářů vzbuzují pocit tajemnosti a mystiky. Za největší osobnost francouzské astrologie historikové považují profesora ze Sorbonny a dvorního lékaře Ludvíka XIII. J.B. Morina. Na jeho celoživotní dílo Astrologia gallica navazovali o dvě století později mnozí astrologové.
17.století znamenalo soumrak víry v magickou moc hvězd nad lidskými osudy. Proti astrologii se stavěli René Descartes, Blaise Pascal i La Fontaine. Král Ludvík XIV. dokonce zvláštním dekretem zakázal tisk a rozšiřování astrologické literatury. Voltaire se astrologii sarkasticky vysmíval, Diderot a Laplace metodicky dokazovali, jak málo má společného s vědou v novém a racionálním mystiky zbaveném pojetí. Objevy přírodních věd zatlačovaly astrologii do pozadí, ikdyž Isaac Newton (1643 - 1727) se dal zapsat na Cambridgeskou univerzitu zejména proto, aby sám poznal, co pravdivého je na astrologii jako na věštecké metodě.     

převzato z časopisu Natura Plus (https://natura.baf.cz)