LN: Kdy vznikají konflikty jen kvůli právu?
Existuje cosi, co označuji jako princip přijatelnosti práva. Pro společnost je právo přijatelné za předpokladu, že mu rozumí a že je schopná ho akceptovat. Zvýšení věkové hranice, od níž lze řídit nejsilnější typy motocyklů, většina společnosti vítá. Pro mladého kluka, který zkrátka chce mít silnou motorku, to samozřejmě v tu chvíli příliš přijatelné není. Časem se to ale spraví i u něj, třeba až bude sám otcem takového mladíka. Z nových daňových zákonů společnost většinově nadšená není, ale vcelku respektuje, že daně jsou přijatelný způsob financování státu a daňové právo je tedy nutné.
Pokud ale právo zatěžuje stále více prohibitivních, detailních a kazuistických norem, kterými se mají řešit problémy dříve snadno řešené jiným způsobem, společnost to nepřijme. Vede to totiž i k hromadění balastu.
Například máme právně upraveno, co je to „hračka do vody“. Míní se tím „hračka, která je určena k použití v mělké vodě a která je schopna nést dítě na vodě nebo je udržet nad vodou“! Věřil by tomu někdo? Nikdy přece nebylo třeba upravovat takový naprosto srozumitelný pojem právem! Bují tady množství pramínků, které se zdánlivě slévají v obrovskou řeku práva. Jak ale známo, příliš mnoho práva znamená v podstatě bezpráví.
Pokud tento trend překročí určitou hranici, může to vést ke katastrofálním následkům, společnost se přestane podle práva chovat. Platí to nejen ve státech, ale i v mezinárodních vztazích. Vezměte si reálnou Evropu a uprchlickou krizi a na druhé straně evropské právo, které v kritickém okamžiku všichni přestali respektovat. To je klasická ukázka nepřijatelnosti práva.
LN: Nerezignovala společnost na hledání přijatelného práva? Nesmiřuje se s tím, že už bude kazuistické, detailní a tím pádem i nevhodné?
Euroatlantická společnost zaměnila sílu a význam principů, formulovaných duchovními elitami, za soutěž o to, kdo vymyslí více práv a svobod. Jakmile jich ale vymyslíte příliš mnoho, přestanou to být základní práva a svobody. Stává se z nich zboží a problém. Dochází k jejich devalvaci. Můžeme se podívat do historie, například na odpustky. Vlastně se ukázalo, že některé principy jsou „více principiální“ než jiné. Podívejte se, co dnes prožíváme například v konfliktu mezi principem svobody a principem rovnosti. V praktickém životě je začínáme stavět proti sobě, ačkoliv jsme si je oba přisvojili z jediného hesla.
LN: Společnost tedy přijatelné právo naopak stále hledá?
Společnost nerezignuje na hledání přijatelného práva úplně. Otázkou je pouze míra odporu proti právu nepřijatelnému a účinnosti metod, jimiž lze nepřijatelnost v právu napravit. Není ovšem vyloučeno, že společnost by mohla rezignovat na právo do té míry, že by zaniklo a bylo nahrazeno jiným normativním systémem. K tomu může dojít, pokud zanikne stát. A my jsme přitom na začátku procesu, který k zániku státu vede.