Buddhismus

18.04.2014 18:49

Buddhismus vznikl v 6.stol. př.n.l. v Indii. Podle názorů některých odborníků buddhismus v tomto období vytlačoval starší bráhmanismus, což bylo složité polytéické náboženství (náboženství s více bohy), které rozdělovalo společnost do kastovního systému. Bráhmanismus dodnes působí v Indii závažné sociální problémy.
Buddhismus se utvářel jako systém eticko-filozofický, nebyl ani tak náboženstvím, jako návodem, jak žít v tomto světě. Hlavní postavou tohoto náboženství je Buddha (občanským jménem Síddhartha Gautama, který byl příslušníkem indického královského rodu.
Podle legendy Síddhartha Gautama byl dítětem starých královských rodičů. Narodil se za zvláštních okolností a byl velmi nadaným, zázračným dítětem. Jeho dětství neobsahuje žádné zvláštní události. Založil rodinu a stal se následníkem trůnu. Podle legendy, když mu bylo asi 30 let, zabloudil na lovu. Dostal se daleko od paláce a ocitl se v obyčejném světě. Potkal žebráka, potom potkal malomocného a nakonec uviděl pohřební průvod. Všechny tyto události na něj silně zapůsobily, protože nikdy nic takového neviděl a ani netušil. Navrátil se do paláce, ale od té doby hledal, odkud se bere takové neštěstí. Viděl, že lidský život je jedno velké utrpení. Pod vlivem těchto událostí se vnitřně změnil. Opustil palác a sedm let putoval po Indii, navštěvoval mudrce a hledal příčinu lidského neštěstí. Nikdo z nich však mu neposkytl uspokojivou odpověď. Až jednoho dne zabloudil až ke stromu poznání. Usnul v jeho stínu a ve snu se mu zjevila odpověď. V té chvíli se stal probuzeným, osvíceným, stal se Buddhou. Po dalších asi čtyřicet let putoval po Indii a hlásal své poznání.
Buddha byl skutečnou historickou osobností a žil v letech 560 nebo 563 př.n.l. až 480 nebo 483 př.n.l.) na hranicích Nepálu. Historických faktů o jeho životě je velmi málo, neexistují žádné původní prameny, všechny byly vytvořeny až později.
Celé učení Buddhy lze shrnout do čtyř základních tezí, vznešených pravd, které tvoří dnes základ buddhismu:

  • Celý lidský život je slzavé údolí.
  • Příčinou lidského neštěstí je žízeň po životě (lidská přání, touhy, vášně, chtíče).
  • Pokud se člověk chce zbavit slzavého údolí, musí se zbavit svých přání a tužeb, musí uhasit žízeň po životě.
  • Chce-li člověk uhasit žízeň po životě, musí následovat Buddhu, tedy odejít z tohoto života a dívat se na něj jiným pohledem.

Učení je spojeno s meditací, během níž se člověk učí izolovat od všech vlivů tohoto světa, učí se soustředit na své já, na jediný problém a pomocí tohoto soustředění se učí dívat na svět jiným pohledem. Buddhismus byl tedy výzvou člověku, aby se díval na svět z jiného úhlu.
Buddhismus dává svým věřícím návod k praktickému způsobu života, jakousi životní koncepci. Podle tohoto učení je vše spojeno se strastí, bolest způsobuje touhu, žízeň po životě a moci. Je nutné skoncovat s bolestí, zrušit své touhy a přání, vše poznat a žít ve shodě s přirozeností. Ve všem je nutné jednat s mírou, udržovat se na střední cestě, zdržet se falše a lží, sexuální nezřízenosti, nevěřit ženám. Proto vznikají mnišská bratrstva, kde mniši tvoří v klášterech komunitu s laiky. Laikové pro mnichy pracují, mniši je za to vyučují. Mniši skládají slib cudnosti, chudoby a nenásilí. Pěstují kult bez obětí a svátostí, přijímají jen prosté dary (kadidla, svíce apod.). Věnují se studiu, meditacím, kázání, učení, četbě posvátných textů, což jsou cesty úniku z tohoto světa.
Buddhismus je na rozdíl od bráhmanismu jednoduchý. Buddha není bohem, je jen výjimečným člověkem, Buddhismus odmítá kastovní systém. Tento postoj souvisí s reinkarnací (převtělováním duší). Buddhismus učí, že lidská duše prochází různými stupni existence a vždy daný momentální stav je důsledkem života předchozího a základem života budoucího. Lidé jsou si proto rovni, neboť vše, co nyní prožívají, si sami připravili v minulém životě. Každý má stejnou šanci žít nyní tak, aby ve svém budoucím životě se měl lépe, nebo dokonce dosáhl nirvány (nirvána = bezvětří, ukončení koloběhu životů). Buddhismus neurčuje počet převtělení, může být jediné, může jich být nekonečně mnoho. Jen karma (karma = osud) určuje, kolikrát kdo bude převtělen, ale tento osud nelze poznat. Duše v buddhismus je považována za materiální a je tvořena různými kombinacemi různě kvalitních částeček. Po smrti se duše rozpadá právě na tyto částečky.
Buddhismus se později rozdělil na dva hlavní proudy. Došlo ke zbožštění Buddhy, objevily se další osobnosti, které se staly dalšími Buddhy (proto je vždy uvedeno za jménem Buddha i vlastní jméno - Buddha Guatama). Dnes existuje mnoho různých směrů a škol. Nejvýznamnější je zen-buddhismus, který se pěstuje v Japonsku. Jeho základem je stav rovnováhy a klidu, jde spíš o filozofii než náboženství, která je spojena s meditací, aby se dosáhlo koncentrace, nejhlubší niternosti duše. Meditující sedí v poloze lotosu, hloubá nad vnitřním "já", snaží se odpoutat od duše, včlenit do kosmu, snaží se v sobě objevit vnitřní svobodu.
     
převzato z časopisu Natura Plus (http://natura.baf.cz) - článek Filozofové starověké Indie a Číny, zpracovali: Jiří Svršek a Lenka Ládková