Okolnosti vzniku, různé motivy a synkrétismos

Vznik spisů souboru

Jazykem spisů je dialekt pozdně antické řečtiny, zvaný koiné, čili „obecná mluva". Pojmosloví známe z řecké středoplatónské filosofie v 1. a 2. st. AD. Právě srovnání s dobovými filosofickými texty ukazuje, že řečtina je mateřským jazykem spisů. Totéž se ukazuje taky v opačném srovnání s překlady, hlavně při srovnání s řeckým překladem hebrejských svatých knih, tedy s řeckým textem Septuaginty (překlad z 3. st. BC a později, veliký vliv na jazyk Nového zákona). Místy vidíme zřetelný vliv judaismu, ovšem v podobách, ze kterých by rabíni mnoho radosti neměli (CH I a zvlášť CH III). Po křesťanství tam stopy nejsou, i když to někdy málem tak trochu vypadá. Nejstarší citace spisů u jiných autorů jsou z raného 3. st. AD. V průběhu 3. a 4. st. AD působí citace hermetických spisů dojmem jakéhosi už uceleného kánonu. Všechny místopisné souvislosti citací odkazují k Alexandrii nebo k jejímu okolí. Posvátná jména jsou domácí řecká plus řecké podoby egyptských. Egyptské reálie v textu skoro nepotkáváme. Z toho lze vyvodit tento rozumný závěr:

Spisy Corpus hermetikum - alespoň jejich velká většina - vznikly v 1. až 2. st. AD, a to v řeckojazyčném synkretickém prostředí Alexandrie a jejího okolí.

Okolnosti vzniku, různé motivy a synkrétismos

V textech hermetického souboru nacházíme ohlasy téměř všeho, co žilo v Alexandrii, založené r. 322 BC, snad kromě křesťanství, kultu císaře a lidové magie:

Alexandrijské přírodověda a básnictví - viz už Eratosthenův „Hermés".

Středoplatónská filosofie.

Pořečtění Židé - viz už na přelomu letopočtu tamní rabín Filón, který se pokusil prostředky řecké filosofie vyložil hebrejskou náboženskou tradici a vydávat ji za filosofii. Ostatně, právě u něj máme nejstarší doklady židovské představy, že řecká moudrost pochází od Židů, že se tedy řecká filosofie při výkladu „Mojžíšových knih" vlastně navrací ke svému zdroji. Platón prý opisoval do Mojžíše. To je věcně úplná pitomost, ale neuvěřitelně vlivná! V hermetickém souboru se ovšem ozývá spíš židovská heterodoxie, podobně jako v gnósi.

Gnóstické motivy - jsou ve své nekřesťanské vrstvě společným jmenovatelem části hermetických spisů a spisů gnóstických. Hermetické podoby jsou ovšem střízlivější. Gnóse není vyvoditelná z hermetismu - ani naopak, nýbrž obojí dostává své definitivní textové podoby v synkretickém prostředí.

Egyptské motivy jsou kromě několika jmen možná přítomné v několika závěrečných spisech souboru nebo v několika textech mimo tradiční kánon hermetik. Do hry však může vstupovat egyptská mentalita. Něco jako genius loci určitého geografického prostoru může působit po neuvěřitelně dlouhou dobu. Čitelným příkladem může být třeba rozdíl mezi alexandrijskou a antiochejskou christologií ještě na samém konci antiky a v úplně jiném náboženství.

Synkrétismos - je označení pro multikulturní prostředí a pro schopnost vzájemné komunikace a vzájemné reinterpretace, např. jednoho náboženství jiným (nebo nějakou filosofickou naukou). Slovo „synkrétismos" není v pozdní antice nadávkou, leč naopak odkazem na nejpodstatnější souvislosti. Plútarchos, a to je hlavní kněz delfské Apollónovy svatyně a středoplatónský filosof, je určuje takto (O bratrské lásce, p. 490b, př. Radek Chlup):
„Kréťané ... spolu sice často navzájem válčili a vedli spory, pokud však byli napadeni nepřáteli zvenčí, pak se ihned usmířili a sjednotili. A toto pak nazývali ‘krétským spiknutím’ (synkrétismos)."
Synkrétismos je výsostným prostředí hermetického myšlení. Právě onen prostor mezi pohledy různých kultur, náboženství a pojmových systémů je zjevením skutečnosti. Tak je pochopitelná i skutečnost, že jednotlivé „nauky" různých hermetických spisů se nedaří úplně harmonizovat.