Decimují desítky tisíc hektarů pralesů po celé Indonésii, nejvíce však na jižním Borneu a západní Sumatře. Propuknou pravidelně v letních měsících, loni ale vzhledem k prodlouženému suchu trvaly až do podzimu.
Nebe od všudypřítomného dýmu vyčistil až příchod trvalých dešťů. „Vidíme znovu mraky!“ jásal na konci října na Facebooku singapurský ministr obrany Ng Eng Hen – štiplavý opar totiž nehalí jen Indonésii, ale také sousední Malajsii, Singapur, a dokonce i jižní Thajsko a Filipíny.
Plameny přitom hltají jedny z nejpestřejších biotopů na planetě a s nimi i ohrožené druhy, mezi nimi i orangutana. Obrovské jsou ekologické i ekonomické škody. Podle odhadů Asijské rozvojové banky se loni vyšplhaly až na 14 miliard dolarů (asi 340 miliard korun) – enormní rána pro tamní hospodářství zmítající se v problémech.
Desítky miliónů lidí navíc kvůli ohni celé měsíce dýchají škodlivé zplodiny. Loni si požáry vyžádaly 19 obětí, hlášeno bylo na půl miliónu případů zánětů dýchacích cest. A to jsou pouze oficiální data.
Odhaduje se, že kouř v regionu způsobí přes sto tisíc předčasných úmrtí. Není divu, že experti bijí na poplach. „Jde o zločin proti lidstvu mimořádných rozměrů,“ burcoval Sutopo Puro Nugroho, mluvčí indonéského Meteorologického, klimatologického a geofyzikálního úřadu (BMKG).
Indonésie je největším producentem palmového oleje na světě. Průmysl kolem získávání palmového oleje se sice významnou měrou podílí na zaměstnanosti a ekonomickém rozvoji dotčených států, jenže zatím se nedaří dosáhnout toho, aby trh byl zásobován palmovým olejem vyrobeným prokazatelně udržitelným způsobem.
Jak Světový fond na ochranu přírody (WWF) upozorňuje, viníků současné palčivé situace je více. Hlavně velké společnosti, ne náhodou více než třetina požárů na Sumatře vzniká na koncesích pro těžbu dřeva, zbytek na pozemcích užívaných výrobci palmového oleje.
„Mnohé z těchto požárů jsou přímým důsledkem průmyslové manipulace s krajinou kvůli rozšíření plantáží,“ podotkla Lindsey Allenová z organizace Rainforest Action Network.
Existuje sice certifikát s názvem Kulatý stůl pro udržitelnou výrobu palmového oleje (RSPO), jehož členem je i řada globálních společností působících v Indonésii, podle deníku The Guardian však palmový olej certifikovaný RSPO tvoří jen pětinu celosvětově prodaného objemu.
Vinu mají ale i chudí zemědělci, kteří si chtějí rozšířit pole. Ti se neobejdou bez finanční pomoci, pokud by toho měli dosáhnout bezpečnějšími metodami správy lesa. Roli tu hrají i spekulantské firmy, které nelegálně ničí pralesy, aby pak půdu dál prodaly.
Jenže ani tak není řetězec původců konečný, uzavírá ho samotná indonéská vláda, která postupuje rozporuplně. Plán na ochranu pralesů a rašelinišť, s nímž přišel prezident Joko Widodo, podrývá praktická politika některých ministerstev, chování místních správ a nejednotné zákony.
Podle organizace Greenpoeace je středobodem současné krize nedostatek transparentnosti. Ta by umožnila kontrolu toho, kdo dodržuje politiku tzv. nulového odlesňování.
Experti nakonec zdůrazňují nutnost tvrdých, leč skutečně vymahatelných trestů. Velké či malé společnosti zkrátka musí vědět, že je za pálení pralesa čeká nekompromisní postih a že mohou například přijít i o koncesi. Každý výrobce by pak byl donucen dohlédnout na své subdodavatele, kteří se často pohybují v zákonném pološeru bez veřejného dozoru.