Průběh holotropního dýchání

Holotropní dýchání bývá dnes provozováno většinou ve skupinách. Vytvoří se dvojice a tito dva lidé se spolu vystřídají tak, že každý z nich jednou dýchá a jednou dohlíží na průběh dýchání svého partnera - pomáhá mu, poslouží v případě potřeby fyzického kontaktu, zajišťuje prostor a klid na prožívání.

Účastníci by měli být oblečeni do pohodlných volných šatů, které netlačí, nebrání dýchání a neomezují krevní oběh.

Všichni účastníci holotropního dýchání jsou ještě před jejím počátkem seznámeni s průběhem dýchání a možnostmi prožitků, jež se mohou vyskytnout. Účastníkům bývá doporučováno setrvat v poloze vleže, mít zavřené oči (popř. zavázané šátkem), soustředit se na vnitřní procesy a nijak je intelektuálně nehodnotit a nesnažit se prožitky ovlivňovat nebo měnit. Samotné holotropní dýchání doporučuje Stanislav Grof zahájit krátkou meditací a relaxací. Poté jsou účastníci žádáni, aby prohloubili svůj dech a zvýšili jeho frekvenci. V této chvíli se již připojuje hudba.

Povaha, průběh a intenzita holotropních sezení se liší u různých osob a také u téže osoby při různých sezeních. Proces je možné prožívat v klidu, také ale lze emoce prožívat a vyjadřovat tělesně - pohybem, mimikou, zvuky i jinak. Pomáhá to prožitku a je dovoleno mnohé, nemělo by ale docházet ke kontaktu s ostatními dýchajícími, rušilo by to jejich proces.

Často se vyskytují problémy - svalové napětí, bolesti hlavy či jiných částí těla, křeče, nevolnost, zvracení. Zvracení se bere jako přirozená součást procesu která působí očistně (připraveny by měly být papírové ručníky na utírání a plastové kbelíky nebo sáčky na zvracení), napětí a bolesti hlavy se uvolňují prací s tělem. Překonání těchto problémů má očistný a léčebný efekt.

Po dýchání se kreslí mandala, jejímž cílem je zpětné zakreslení prožitků. Následuje sdílení zážitků s ostatními účastníky.