Relikviář svatého Maura

Jak je všeobecně známo, 5. listopadu 1985 byl v Bečově nad Teplou objeven unikátní románský relikviář svatého Maura. Památka je rýnsko – moselského okruhu. Připomínám, že podobné románské relikviáře se by se daly spočítat na prstech (např. relikviář Karla Velikého, Heribertův…). Náš unikátní exemplář přivezla do Čech vévodská rodina Beaufort – Spontinů. Vévoda Jindřich Beaufort – Spontin jej ukryl do hradní kaple v Bečově. Značně poškozená památka byla objevena až po 40 letech. Rekonstrukce relikviáře si vyžádala mnoho milionů korun. 
Relikviář svatého Maura byl nalezen 5. 11. 1985 pod podlahou hradní kaple v Bečově. Uložili ho zde pravděpodobně Beaufortové před tím, než museli opustit zámek a republiku pro spolupráci s fašisty, po roce 1945. Zajímavé bylo už jeho objevení. Na stopu totiž přivedl kriminalisty občan USA, který v roce 1984 nabídl československému velvyslanectví ve Vídni, 250 000 dolarů za legální vyzvednutí a odvezení věci, která prý u nás stejně nikomu nechybí. Domníval se, že Češi nemají šanci zmíněnou věc nalézt a odmítal sdělit cokoliv bližšího. Když však už byla téměř sepsána smlouva mezi podnikatelem a ministerstvem zahraničí, začala se o transakci zajímat tehdejší komunistická federální kriminální ústředna, jejíž zaměstnanci, po devíti měsících hledání, kdy věděli prakticky jen to, že se ona věc nachází v okruhu 150 km od Norimberka, relikviář skutečně nalezli.
Z Bečova byl odvezen do Prahy, kde v roce 1991 začala náročná restaurátorská práce, zemní vlhkostí poničené památky. Tyto práce se protáhly na 11 let a přišly na 20 milionů korun. Proces restaurátorských prací je ve světě zcela ojedinělý a s jeho průběhem spolu s dalšími souvisejícími informacemi je možno se seznámit v doprovodné expozici.
Relikviář je zdoben reliéfy, zlatem a pěti sty drahokamy. Je to 138 cm dlouhá dubová truhlice, zhotovená v první polovině 13. století pro ostatky svatého Maura, Timoteje a Jana Křtitele. Své jméno získal po světci umučeném ve 3. století našeho letopočtu, který pokřtil desítky křesťanů. Protože je tato památka velmi citlivá na teplotní a vlhkostní výkyvy, nebude pravděpodobně k vidění pořád. 
Výjimečnost tkví v samotném uměleckořemeslném ztvárnění relikviáře. Protože ho tamější zlatníci vytvářeli pro nedaleké benediktinské opatství ve Florennes, přijali ho za svůj a obdařili upřímnou nábožnou úctou i pompou. Každá sebemenší součást domečkového relikviáře je propracovaná do nejmenších detailů; dodnes bere odborníkům dech například zpracování dvou ústředních postav čela a zádi relikviáře - sv. Maura a Ježíše Krista: obě postavy jsou vytepány z jednoho kusu stříbrného plechu včetně pozadí bez jediného sváru.
Schránka na ostatky svatého Maura (byl to římský voják v 1. stol. n. l., který přestoupil na křesťanskou víru a k ní přivedl i svých šedesát spolubojovníků; za to byl mučen a popraven) je dlouhá 138,5 cm, široká 42 cm a vysoká 65,5 cm. Zdobí ji tepané sošky sv. Maura a Ježíše Krista a po stranách dvanáct apoštolů. Podle Karla Drhovského právě tyto sošky předběhly dobu svého vzniku o několik staletí: "Tak tvořili barokní umělci. Apoštolové jsou v pohybu, každá tvář je jedinečným portrétem, který vyjadřuje duševní hnutí."
Výzdobu sedlové stříšky s křišťálovými koulemi na vrcholu tvoří kruhové reliéfy s výjevy ze života svatého Maura, sv. Jana Křtitele a sv. Timoteje. Emailové medailony zpodobují výjevy ze Starého zákona. Nádhera a oslnivost památky je dotvořena bohatou výzdobou ze zlaceného stříbra a zlacené mědi a filigránovými destičkami doplněnými drahými kameny a antickými gemami (drahokamy s jemně řezanými reliéfy).

V této kauze není ani poškozených, ani podezřelých, ba dokonce ani obviněných. Policisté nehledali žádného pachatele, ale snažili se rozšifrovat jedno historické tajemství. Případ se odehrál uprostřed parného léta roku 1984.
Dne 17. července se na československé ambasádě ve Vídni objevil Američan Dany Douglas. Byl to obchodník s uměleckými předměty a starožitnostmi a přišel s nabídkou. Američan nabídl dost peněz Tvrdil, že kdesi v západních Čechách, asi 150 kilometrů od Norimberku, je od konce druhé světové války ukryt předmět velké historické hodnoty zhotovený v 11. století. Upřesnil, že předmět nepochází z Čech a ani k českým dějinám nemá žádný vztah. Dany Douglas nabídl československému státu, že věc odkoupí - a nabídl značnou částku. O tom, kde se předmět nachází, ví podle jeho slov jen on sám, a to díky svým stykům, které navázal po válce v okupačních zónách bývalého Německa. Měl představu, že si předmět ihned po uzavření kupní smlouvy sám vyzvedne.
Kriminalisté měli neznámý předmět najít Do jednání s Američanem vstoupila ministerstva zahraničí, kultury i financí. Tehdejší státní orgány v zásadě proti uzavření takového obchodu nebyly. Poté se do případu zapojilo také ministerstvo vnitra. Bylo totiž nutné zjistit, zda hledaná věc nepochází z trestné činnosti. Prověření dostali na starosti pracovníci tehdejší Federální kriminální ústředny. Aby kriminalisté získali čas, bylo jednání s panem Douglasem poněkud protahováno. Kriminalisté měli při akci Starožitnost za úkol najít neznámý předmět, který se nacházel na místě o rozloze zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních. Tak byl tehdy velký Západočeský kraj. Policisté se ponořili do archivů ministerstva vnitra a Československé lidové armády. Probrali nejen výslechy příslušníků gestapa, ale i řadových německých vojáků. Našli znalce umění, kunsthistoriky, zkoumali vědecké publikace.
V té době obchodník Douglas odletěl na několik měsíců do USA, a tak pátrání mohlo v klidu pokračovat. Kriminalisté už věděli, že hledaný předmět má přibližně rozměry půl druhého metru na metr, je kovový a dutý. Vlastnil ho jeden z kosmopolitních panských rodů, jehož državy se nacházely v západních Čechách. Dozvěděli se i to, že tato kulturně-historická památka byla před válkou popsána a vyobrazena v několika publikacích. Informace zcela všeobecné, nekonkrétní, které nemají žádné vodítko. Přesto v nich bylo ukryto řešení.
Jednání s obchodníkem se chýlila ke konci V hledačské síti uvízly rody Mesdorff-Pouilly, Beaufort-Spontin a Metternich. U všech kriminalisté zkoumali, zda mohly mít ve svém držení románskou památku značného významu, údajně známou ve starších umělecko-historických kruzích a snad před válkou pro některé z nich i přístupnou. Mezitím jednání mezi Američanem a československými orgány pomalu spěla k závěru. Už se pracovalo na definitivní verzi kupní smlouvy...
Za této situace se jednomu z týmů kriminalistů podařilo ve spolupráci s odborníky objevit publikaci dr. Antonína Gnirse "Topografie der historischen und kunstgeschichlichen Denkmale in der Tschechoslowakischen republik, A. Land Bohmen" z roku 1932. Památka se skrývala pod podlahou A zde, v části o sbírkách rodu Beaufort-Spontin na hradě Bečově, byl popsán a vyobrazen relikviář ostatků svatého Maura, nazývaný také Zlatý Maurus. Veškeré dosud získané poznatky a indicie odpovídaly právě tomuto předmětu. Relikviář byl navíc zapsán na seznamu památek, o kterých se po válce nevědělo, kde jsou a co se s nimi stalo. V listopadu začalo prohledávání všech prostor bečovského hradu. Ačkoliv z náznaků a poznámek Danyho Douglase bylo možno odvodit, že se předmět skrývá ve vnitřních prostorách, hledalo se i venku.
Relikviář sv. Maura se nakonec našel pod dřevěnou podlahou bývalé hradní kaple 5. listopadu 1985. Vědělo se, že je to kovová věc, policisté proto používali minohledačky a detektory kovů. Našlo se ledacos - hřebíky, podkovy, obruč od sudu - a nakonec i relikviář. Podle účastníků provázelo vyzdvihnutí relikviáře a odstraňování násypu z podlahy skučení meluzíny a sněhová plískanice, která posléze přešla v bouřku...
Relikviář si na zrestaurování musel chvíli počkat Značně zdevastovaný relikviář, na kterém se podepsalo hlavně dlouhé a neodborné uložení, byl ještě v roce 1985 převezen do Prahy. Skončil v bankovním trezoru, v suchém a teplém prostředí však devastace dřevěných částí rychle pokračovala. Putoval proto do Uměleckoprůmyslového muzea, kde s ním manipulovaly tehdejší Státní restaurátorské ateliéry. Teprve od prosince 1990 dostal relikviář na starosti Státní památkový ústav a v březnu následujícího roku na něm začali pracovat restaurátoři.
Dany Douglas tedy nakonec ostrouhal a zájemci dnes mohou relikviář sv. Maura spatřit v trezorové místnosti hradu Bečov nad Teplou.
Zdroj: Mueum Policie