Rgvéda

Rgvéda - modlitební hymny, komponované v letech 1500 až 1000 př.n.l. a sepsané v letech 800 až 600 př.n.l, hlasitá recitace veršů. Obsahuje přes 10000 hymen, skupinu hymen {rik} nazýváme sookty, a sookty dále dělíme na tzv. mandala (10 knih) a aštáka.

Rgvéda (v dévanágarí ऋग्वेद) je sanskrtský výraz složený ze slovního kořenu rč (modlitba, verš) a véda (vědění). Rgvéda je nejstarší z hymnistických textů véd komponovaný v letech 1500 až 1000 př.n.l. a sepsaný v letech 800 až 600 př.n.l. Patří do skupiny védské literatury nazývané šruti (to, co bylo zřeno). Skládá se z 1017 hymnů (súkta) zařazených do 10 knih (mandal) nebo do 8 oddílů (aštak). Za poslední hymnus osmé mandaly se řadí 11 válakhilja hymnů, takže celkem je 1028 hymnů, které obsahují 10552 strof. Celý Rgvéd obsahuje 165007 slov a 432000 slabik, které jsou metricky uspořádány. Podle tradice se autorství Rgvédu připisuje škole šákalovců.

Rgvéda zaznamenává nejstarší období védské civilizace a je velice těžké zařadit ho do přesného období vzniku. Tyto hymnické texty se učily nazpaměť v rodinách bráhmanů a jejich písemná podoba vznikla mnohem později. Filologické a lingvistické doklady dokazují, že Rgvéda je jeden z nejstarších spisů v tradici indo-evropských národů a byla vytvořena v zemi sedmi řek (sapta sindhu), v nynějším indickém spolkovém státě Paňdžáb někdy v letech 1700 - 1100 př. n. l. Velmi podobná indo-árijštině je antická íránština, jinak také avestánština, která je od indo-árijštiny prakticky nerozeznatelná. Podle některých indologů pocházejí nejstarší texty psané staroindickým nebo také védským sanskrtem z doby 2000 př. n. l. patřící k Andronovo (také Sintašta) archeologickým kulturním celkům z pozdní doby bronzové.

Árjové

Rgvéda a další védské texty jsou především duchovním odkazem indických Árjů. Některé hymny Rgvédu jsou vykládány jako vzpomínky na příchod Árjů do severní Indie a jsou odrazem vzájemného střetávání různých kmenů Árjů. Klasickým pojmem kulturního dědictví íránských a indických Árjů je sóma nektar, opojný nápoj používaný při rituálech. Tento nápoj se připravoval lisováním sómové byliny, jejíž šťáva se míchala s mlékem.

Íránská Avesta

Jazyk Rgvédu je blízký jazyku íránské Avesty, který je především památkou mazdaismu, náboženství vytvořeného Zarathuštrou, které ale není identické s tradicemi indických Árjů a je odvozeno od Proto-indo-íránských dob. Podle teorie árijské invaze na indický subkontinent, se začalo sanskrtem (a jeho dialektem védským sanskrtem) mluvit asi v roce 5000 př. n. l. v oblasti Ardžavarta (jižní a centrální Asie). Stěhováním árijských kmenů do Persie, Mezopotámie a Anatolie se tato řeč dostala i do těchto oblastí. S jistotou je dokázáno, že určitá forma indo-árijštiny se objevuje v chetitských dokumentech pocházejících ze 1400 př. n. l. Vznik Rgvédu spadá do pozdní doby bronzové, 1700 - 1100 př. n. l. a je také jediným literárním příkladem tohoto historického období pravěku.

Rgvédské hymny jsou věnováný různým božstvům a oslavují jejich hrdinské činy. Nejvíce jmenovaný je Indra, král bohů, který porazil démony Vrtru a Valu; Agni - obětní oheň a posel bohů; Sóma - posvátný obětní nektar nebo personifikovaná postava božstva Sómy; Varuna, Mitra, Arjaman, Bhaga, Dakša, Anša, Savitr, Rávi - 7 ádidjas (božstev) s různými specifickými vlastnostmi; Ušas, Višnu, Rudra, Pušan, Brhaspati, Brahmanaspati - (asurové) s různými specifickými vlastnostmi; djaus (nebe), prthivi (země), surja (slunce), vaju (vítr), apas (voda), pardžanja (déšť), sapta-sindhu (sedm řek), Ašvinové (dva jezdci na koních), Marutové (bozi bouře) - božstva představující různé přírodní děje; Rbhuové a Višvadévové - polobozi; Jama - bůh smrti; a jiní.

Hymny získali (zřeli) ršiové, kteří jsou na začátku každého hymnu jmenováni. Většina strof jednoho hymnu patří jednomu rši, a knihy (mandaly) 2 - 7 patří k 7 hlavním brahmánským rodům, kteří zřeli 95 % všech strof, včetně áprí strof (zvířecí obětní rituály).
 

Rgvédasanhitá je soubor 10 knih (mandal) nebo 8 oddílů (anuvák), rozdělených do 1028 hymnů (súkt), které obsahují 10552 strof (stanz), jejichž součásti jsou verše (pada). Každý verš (pada) má určité metrické složení závislé na počtu slabik - džagati (12), trištubh (11), virádž (10), gájatrí (8), anuštubh (8). Všechny rgvédské strofy obsahují dohromady 165007 slov a podle Šatapatha bráhmana má Rgvéda 432000 slabik (trvání 1 kalijugy). Označení pro první slova Rgvédu: agnim ílé puróhitam je: 1.1.1a (první mandala, první hymna, první strofa, pada 'a').

1. mandala obsahuje 191 hymnů a 2006 strof
   Je připisována 15 různým ršiům z různých rodů: Šunašépa, Hiranjastůpa, Savja, Kutsa a dalším a z božstev je nejvíce uctíván Agni a Indra.
2. mandala obsahuje 43 hymnů a 429 strof
   Je připisována rši Grtsamada a božstvům Agni, Indra a dalším.
3. mandala obsahuje 62 hymnů a 617 strof
   Je připisována ršiům Višvamitra, Džamadagni a božstvům Agni, Indra, sapta-sindhu a dalším.
4. mandala obsahuje 58 hymnů a 589 strof
   Je připisována rši Vámadéva a božstvům Agni, Indra a dalším.
5. mandala obsahuje 87 hymnů a 727 strof
   Je připisována ršiům Atri, Šjávášva a božstvům Agni, Indra, Marutové, Mitra, Varuna, Ašvinům a dalším.
6. mandala obsahuje 75 hymnů a 765 strof
   Je připisována rši Bharadvádža a božstvům Agni, Indra, Půšan a dalším.
7. mandala obsahuje 104 hymnů a 841 strof
   Je připisována rši Vašitha a božstvům Agni, Indra a dalším.
8. mandala obsahuje 103 hymnů a 1716 strof
   Je připisována ršiům Kánva, Vatsa, Sóbhari a dalším a božstvům Agni, Indra a dalším.
9. mandala obsahuje 114 hymnů a 1108 strof
   Všechny hymny deváté knihy jsou určeny Sóma Pavamana.
10. mandala obsahuje 191 hymnů a 1754 strof
    Je připisována 25 různým ršiům. Hymny se obracejí k různým božsvům a věnují se různým tématům, často dialogické hymny s různým obsahem. Jsou zde i hymny kosmogonické a kosmologické, spekulujících o počátku světa a jeho genezi.