Slovo o skutcích přesvaté Bohorodice

16.12.2017 23:21

 

Moskva, Ruské duchovní centrum, 1992
(Pro širokou veřejnost vychází poprvé)


 

„Orodovnice horlivá“

Spasení Ruska ve 
Velké vlastenecké válce v letech 1941 – 1945



Těžká zkouška nám připadla v roce 1941. Mnoho velkých států se v této válce nezachovalo. Jak vydržela Rus? Kdo ji zachránil? Odpověď se nachází v práci kněze Vasilije Švece.

Před samotným začátkem Velké vlastenecké války měl jeden ze starců Valaamského monastýru tři zjevení. V prvním viděl, jak Matka Boží, svatý Jan Křtitel, svatý Mikuláš Divotvorce a sbor svatých prosili Spasitele, aby neopustil Rusko. Spasitel odpověděl, že v Rusku je tak veliký úpadek víry a ctnosti, že není možné trpět tyto nepravosti. Všichni svatí a přesvatá Bohorodice se slzami pokračovali v modlitbě. Nakonec Spasitel řekl: „Neopustím Rusko.“ Ve druhém vidění Matka Boží a svatý Jan Křtitel stanuli před prestolem Spasitele a prosili Ho o spasení Ruska. Spasitel znovu odpověděl: „Neopustím Rusko.“ Ve třetím vidění byla Matka Boží sama před svým Synem a se slzami Ho prosila o spasení Ruska: „Rozpomeň se, můj Synu,“ říkala, „jak jsem stála u Tvého kříže,“ a chtěla kleknout. „Ne, to není zapotřebí,“ řekl Spasitel, „vím, jak miluješ Rusko, a pro tvá slova ho neopustím. Potrestám ho, ale zachovám.“

Starec, který měl toto zjevení, ukončil svůj život v Pskovsko-pečerském monastýru ve věku kolem sta let.

Na začátku války vyzval patriarcha antiochijský Alexandr III. křesťany celého světa k modlitební a materiální pomoci ruské zemi.

Byť byli velcí modlitebníci i v Rusku (např. jeroschimonach Serafim Vyrický, který tisíc dnů a nocí, když byla země v rukou nepřítele, prostál v modlitbě za spasení Ruska), přesto byl stejně, jako v roce 1612, Božím úradkem vyvolen přítel a modlitebník z bratrské církve – z antiochijského patriarchátu, metropolita libánských hor Elijáš. Vladyka Elijáš sestoupil do podzemí, kam nepronikal ze země ani jeden zvuk a kde nebylo nic, kromě ikony Matky Boží, a zde se uzavřel. Nepřijímal pokrm, nepil, nespal a jenom se modlil k přesvaté Bohorodici a prosil Ji o oznámení, jak je možné pomoci Rusku. Asi za tři dny se mu zjevila sama Přesvatá Bohorodice v ohnivém sloupu a oznámila, že on, jako pravý modlitebník a přítel Ruska, byl vyvolen pro to, aby tlumočil Boží pokyn pro tuto zemi. Nebude-li tento pokyn splněn, Rusko zahyne.

Pro záchranu Ruska je nutné, aby byly po celé zemi otevřeny chrámy, monastýry, duchovní semináře a akademie. Duchovní, kteří se vrátili z válečných front a věznic, musí začít konat bohoslužby. Leningrad nesmí padnout do rukou nepřítele. Pro jeho záchranu ať vynesou divotvornou ikonu Matky Boží zvanou „Kazanskaja“ a obnesou ji s „krestnym“ průvodem kolem města. Pak ani jeden nepřítel nevstoupí na svatou zem města na Něvě. Před „Kazaňskou“ ikonou Matky Boží je nutno posloužit moleben i v Moskvě. Pak musí být ve Stalingradu, který také nesmí být odevzdán nepříteli. „Kazaňská“ ikona Matky Boží musí jít s armádou až na hranice Ruska a až bude válka končit, metropolita Elijáš musí přijet do Ruska a vyprávět, jak bylo Rusko zachráněno.

Tehdy se vladyka Elijáš spojil s představiteli ruské pravoslavné církve a se sovětskou vládou a tlumočil jim Boží pokyn. Stalin k sobě zavolal metropolitu Sergije a metropolitu Alexije a slíbil splnit vše, co vyřídil metropolita Elijáš.

Z Vladimirského katedrálního chrámu v Leningradě vynesli ikonu Boží Matky „Kazaňskou“ a obešli s ní „krestnym“ průvodem celé město. Obležení Leningradu bylo protrženo v den památky apoštolům rovné Niny, osvětitelky Gruzie.

Potom ikona Matky Boží „Kazanskaja“ začala své putování po Rusku. Zázrakem, zjeveným v modlitbách a záštitou Přesvaté Bohorodice byla zachráněna i Moskva. Němci utíkali v panice. Z Moskvy převezli ikonu Matky Boží do Stalingradu, kde před ní bez ustání sloužili molebny a panychidy. Ikona se nacházela na pravém břehu Volhy uprostřed ruských vojáků a Němci se proto nemohli na to místo, přes řeku, dostat. Byl dokonce okamžik, kdy obránci města zůstali na zcela maličkém kousku území u Volhy, ale Němcům se ani v tomto případě nepodařilo vypudit naše vojáky, uprostřed nichž byla zázračná ikona.

Velké potíže vyvstaly na cestě našich vojáků při osvobození staré německé pevnosti – Königsbergu. Vypráví důstojník, který sám byl v centru boje o město: „Naše armáda byla vysílena, ale Němci měli sílu pořád. … Najednou vidím, že přijel velitel fronty a mnoho důstojníků s ním..., a duchovní s ikonami. Mnozí zažertovali: 'Ejhle, přivezli popy, teď oni pomohou.` Ale velitel fronty zakázal žertovat, dal povel, aby se všichni postavili a sundali čepice. Kněží posloužili moleben a přemístili se k přední linii boje s ikonou. Všichni se nechápavě dívali: kam to jdou? Šli zpříma – všechny je zabijí … Ale oni šli klidně do ohně. A pojednou palba z německé strany ustala. Tehdy byl dán signál a naše armáda začala celkový útok na město-pevnost ze země a z moře. Jak potom jednohlasně vyprávěli zajatci, těsně před samotným útokem Rusů se na nebi zjevila Madona, kterou viděla celá německá armáda a úplně všem Němcům vypověděly zbraně … Tehdy naše armáda zlomila odpor nepřítele a dobyla město. Během zjevení Matky Boží Němci padali na kolena a velmi mnoho z nich pochopilo, Kdo pomáhá Rusům.“

Kyjev, matka ruských měst, byl osvobozen v den svátku „Kazaňské“ ikony Matky Boží.

V té době bylo otevřeno 22 tisíce chrámů. Byly otevřeny duchovní semináře, akademie, Trojicko-sergijevská lávra, Kyjevo-pečerská lávra, některé monastýry. Bylo dovoleno přenést ostatky světitele Alexije, metropolity moskevského a celého Ruska, do moskevské katedrály – Bogojavlenského chrámu, kde se po celou dobu války nacházela zázračná ikona Matky Boží „Kazaňská“, která byla s obránci v roce 1612.

Nastalo obrození víry na Rusi.

V roce 1947 Stalin splnil slib a v říjnu pozval metropolitu Elijáše do Ruska, protože se naplnila všechna jeho proroctví. Před návštěvou hosta Stalin zavolal vladyku Alexije, který se už stal patriarchou, a zeptal se, čím se může ruská církev odvděčit metropolitovi Elijášovi. Přeosvícený vladyka Alexij nabídl darovat vladykovi Elijášovi ikonu Matky Boží „Kazaňské“, kříž s drahokamy a panagii s drahokamy ze všech končin země. Vláda odměnila metropolitu Elijáše stalinskou prémií za pomoc Rusku v době války. Vladyka prémii odmítl a řekl, že monach peníze nepotřebuje. „Ať jsou peníze věnovány na potřeby země. Rozhodli jsme se sami předat Rusku 200 tisíc dolarů na pomoc osiřelým dětem, jejichž rodiče zahynuli ve válce,“ – řekl Boha milující antiochijský hierarcha. Po Moskvě navštívil metropolita Leningrad.

Ráno 9. listopadu 1947 metropolita Elijáš sloužil svatou liturgii v katedrálním chrámu svatého Mikuláše. Tehdy chrámu daroval část ostatků svatého Mikuláše, která se nyní nachází ve starobylé chrámové ikoně Mikuláše Divotvorce před solejem, u hlavního prestolu.

Druhý den mne známý pozval do vladimirského katedrálního chrámu. Zázrakem jsem se dostal dovnitř. Metropolita Elijáš a metropolita Grigorij spolu s duchovenstvem odsloužili malou večerní, po níž byl na „Kazaňskou“ ikonu Matky Boží vložen drahocenný věneček – dar metropolity Elijáše. „Modlil jsem se za vaše město,“ řekl ve svém kázání vladyka Elijáš, „a jsem vděčen Hospodinu Bohu, že mne uznal za hodna přebývat zde. Viděl jsem víru, viděl jsem, že Matka Boží neopustila své dítky...“ To vše pronesl přes tlumočníka, ale všichni v chrámu plakali. Bylo to takové duchovní povznesení, taková mohutná modlitba, že srdce všech přítomných hořela, všichni se cítili bratry a sestrami, sobě navzájem nejdražšími lidmi.

„Zastupnica userdnaja“ – „Orodovnice horlivá,“ zpívali všichni a zdálo se, že zpíval celý chrám a celý národ se vznášel do nebe. Když vycházeli z chrámu, tropar ikoně Boží Matky „Kazaňské“ zpívaly desítky, stovky tisíc obyvatel Petěrburgu na ulicích i na náměstích i u stadionu ... Zde se všichni rozplakali a modlitebně vzývali Matku Boží jako Přímluvkyni a Ochránkyni Ruska.

Ještě dvakrát pobýval tento veliký světitel a modlitebník v Rusku: v roce 1954 v Pskovsko-pečerském monastýru a v roce 1963 v pskovském Trojickém chrámu. Přiblížil jsem se tehdy k němu s prosbou o požehnání a řekl jsem: „Drahý vladyko, pamatuji vás v Leningradě a modlím se za vás...“ Metropolita se proměnil v obličeji a začal mluvit rusky. Mluvil pomalu, vyslovoval pevně. Jaké on měl oči! Když uslyšel má slova, rozplakal se a pronesl: „Jak u vás milují Boha! Nikde nemilují Boha a Matku Boží tolik, jako u vás. Jaké štěstí je být v Rusku – to není možné vyjádřit slovy! Byl jsem v mnoha zemích, ale takové lásky jsem neviděl nikde. Když tenkrát zpívali “Zastupnica userdnaja" tisíce lidí, plakal jsem, nemohl jsem mluvit." Všichni se divili, proč čestný host pláče? A on pokračoval: „Vždy se modlím za vše město. Je v mém srdci. Velmi miluji vaši zemi, váš národ...“ Ve věku 97 let odešel metropolita Elijáš k Pánu. V nekrologu, který byl zveřejněn v „Žurnálu moskevského patriarchátu“ stálo, že byl přítelem a modlitebníkem za naši vlast.

Zázračná „Kazaňská“ ikona Matky Boží se nyní nachází ve Vladimirské katedrále v Sankt-Petěrburgu, stojí s věnečkem od metropolity libánských hor Elijáše na znamení vděčnosti za záchranu Ruska v letech 1941 - 1945 a Boží Matka stále ochraňuje své město. A v Bohojavlenském chrámu v Moskvě se nachází „Kazaňská“ ikona Matky Boží s věnečkem od knížete Požarskéno na znamení vděčnosti za záchranu Ruska v roce 1612. A tak, jako dříve, i nyní ochraňují Ruskou zemi zázračné ikony Matky Boží:

Tichvinská ikona chrání a žehná severním krajům (svátek 26.6. – jul. kal. 9.7.)

Iverská ikona chrání a žehná jižním krajům (svátek 13.10. – jul. kal. 26.10.; 12.2. – jul. kal. 25.2.; světlé úterý po Pasše)

Počájevská a Smolenská ikona Matky Boží ochraňuje ruskou zemi na západě (svátek 23.7. – jul. kal. 5.8.)

Kazaňská ikona přesvaté Bohorodice ochraňuje ruskou zemi od východu až do všech končin země svou blahodárnou září (svátek 22.10. – jul. kal. 4.11; 8.7. – jul. kal 21.7.)

Vladimirská ikona Matky Boží září v centru Ruska. Původně byla napsána svatým evangelistou Lukášem na desce ze stolu, za kterým stolovala svatá rodina (svátek 21.5. –jul. kal. 3.6.; 23.6. – jul. kal. 6.7.; 26.8. – jul. kal. 8.9.).

Rozhlédněme se vůkol. Vzpomeňme na historická poučení. Snažme se kát z celého srdce ze svých hříchů, v tom je spasení.

Nechť smiluje se nad námi a spasí nás milosrdný Hospodin a Jeho nejmilostivější Matka! Amen.

E. R.


 




Poznámka redakce http://www.orthodoxia.cz:

 

Záchrana Ruska před hitlerovskými Němci působením přesvaté Matky Boží, vždycky Panny Marie, souvisí s jedním místem Akathistu (chvalozpěvu k přesvaté Bohorodici):

„Raduj se, Matko nezacházející hvězdy, záře tajuplného dne. Raduj se, jež jsi uhasila výheň klamu, jež osvěžuješ ty, kteří jsou zasvěceni v tajemství Trojice. Raduj se, jež jsi zbavila moci nelidského tyrana, která jsi zjevila Pána, lidumilného Krista. Raduj se, jež osvobozuješ od pohanské služby, jež od nečistých skutků odvracíš. Raduj se, jež jsi uctívání ohně uhasila, jež utišuješ plameny vášní...“ ("Otče náš", str. 102)

Ctiteli ohně jsou patrně míněni Peršané, poraženi císařem Herakliem (610 – 641), jak zmiňuje komentář k tomuto ikosu Akathistu. O hitlerovském nacismu je známo, že jeho ideologie byla zbudována na různých orientálních náboženství (např.: některé složky SS měly povahu bratrstev zasvěcenců do démonických kultů; sám zlověstný znak hitlerovců – hákový kříž – je vlastně zrcadlově obráceným prastarým indickým /hinduistickým/ znakem, zvaným svastika). Ze staroperského náboženství převzala nacistická ideologie právě ono uctívání ohně (z fotografií a filmových záznamů si můžeme ověřit zálibu hitlerovců v hořících pochodních, bez nichž se neobešel žádný nacistický oficiální akt). Skrze hitlerovce vstoupilo do světa démonické zlo doprovázené restaurováním starobylých pohanských náboženství a démonických kultů. Tato démonická síla se samozřejmě sápala především na srdce Kristovy Církve – na pravoslavnou Rus, na třetí Řím – Moskvu. Podobně jako byl před patnácti sty lety démonický kult uctívačů ohně potřen mocí přesvaté Bohorodice, jak o tom vypráví výše citovaný Akathist, tak i soudobí démoničtí uctívači ohně – fašisté – byli zničeni a Rusko zachráněno jedině zázračným působením Matky Boží.

Ze starých proroctví víme, že Rusku a ruskému Pravoslaví připadá klíčová úloha v duchovních událostech souvisejících s koncem tohoto světa. V posledních dobách to bude jen nebeská ochrana Matky Boží, co bude moci pomoci pronásledovaným pravoslavným křesťanům, aby udrželi víru až do konce.