Tajemné krátké radiové pulsy registrované radioteleskopy
Posledních více než 10 let registrovali astronomové pomocí citlivých radioteleskopů občas podivné krátké radiové pulsy (fast radio bursts, FRB), u nichž předpokládali, že jejich zdroje leží ve vzdáleném vesmíru. Nyní se však ukazuje, že minimálně jejich část, která vypadala jako vysílání inteligentních bytostí, může být pravděpodobně spojena s činností pozemských mikrovlnných trub či nějakého podobného mechanismu. Některé další radiové signály podobného typu však i nadále vzdorují vysvětlení.
Krátké radiové pulsy bývají velmi prudké a trvají zpravidla jen několik tisícin sekundy. Pokud by měly tyto signály kosmický původ a jejich zdroje by ležely mimo naší Galaxii, obsahovaly by tolik energie, kolik Slunce vyzáří za několik dnů či týdnů. Některé teorie ovšem hovořily o tom, že zdroje FRB mohou ležet i uvnitř naší Galaxie, tedy Mléčné dráhy, takže příslušná vyzářená energie by byla nižší. Krátké radiové pulsy přitom zaznamenala i taková renomovaná pracoviště jako je velký radioteleskop v australském Parkesu nebo největší “radiová mísa” světa v portorickém Arecibu. Analýzou části těchto signálů přitom vědci zjistili podivuhodné matematické souvislosti a zákonitosti.
Zde je třeba poznamenat, že zbrklost při vyvozování závěrů z pozorování neobvyklých astrofyzikálních jevů se nevyplácí. Například koncem 60. let byly pomocí radioteleskopů poprvé pozorovány dokonale pravidelné radiové pulsy. Přestože se hned vyrojila spousta fantastických teorií o vysílání mimozemšťanů, později byly tyto přesně periodické pulsy úspěšně ztotožněny s rotujícími neutronovými hvězdami, tzv. pulsary. Nejen proto je tedy hypotéza vysílání mimozemských civilizací pro astrofyziky až tím posledním, k čemu je možné se uchýlit, když všechna ostatní přirozená vysvětlení selžou. Praxe totiž naučila astrofyziky zkušenosti, že zřejmě ani dnes neznáme všechny přirozené objekty ve vesmíru nebo jejich pozorovatelné projevy. Signál tedy může odpovídat spíše neznámému přírodnímu jevu než vysílání mimozemšťanů. O možném pozemském zdroji tohoto signálu nemluvě.
Pokud jde o charakter deseti či jedenácti známých případů krátkých radiových pulsů, zajímavou se ukázala být analýza vlastností jejich frekvenčního spektra. Pulsy byly registrovány paralelně na různých frekvencích, přičemž pulsy s rozdílnými frekvencemi přicházely v různých časech, jako kdyby byly různě zpožděny v nějaké mezihvězdné látce. Rozdíl mezi příchodem prvních a posledních pulsů přitom odpovídal celočíselným násobkům čísla 187,5. Astrofyzikové však neznají patřičně výkonný a fyzikálně pravděpodobný proces ve vesmíru, který by mohl produkovat radiové pulsy s takovou přesnou charakteristikou na míru. Astronomické přístroje navíc nezaznamenaly žádnou korelaci těchto pulsů s kosmickými signály v jiných částech spektra. Míra polarizace radiových signálů přitom svědčí o tom, že radiové pulsy vznikaly pod vlivem magnetického pole.
Nejnovější zpráva kolektivu astrofyziků však svědčí o tom, že podobný charakter jako krátké radiové pulsy mají i tzv. perytony, tj. krátké nestandardní emise pozemských mikrovlnných trub, pokud jsou jejich dvířka otevřena před uplynutím lhůty, určené časovačem. Radioteleskop přitom musí ležet vůči mikrovlnné troubě v určitém úhlu. Mikrovlnné trouby na astrofyzikálních pracovištích však zdrojem všech podivných signálů být asi nemohou, jejich činnost zde bývá v čase pozorování zakázána. Podobný výsledek však mohou mít také některé bleskové nebo meteorologické jevy v atmosféře Země a také maskované vysílání tajných špionážních družic. Astrofyzikové však nadále nevylučují ani imploze neutronových hvězd nebo výbuchy na tzv. magnetarech - neutronových hvězdách s extrémně silným magnetickým polem.
Autor: Pavel Vachtl