Tajemný původ Olméků

O indiánské kultuře tohoto národa, která kdysi vzkvétala na území dnešního Mexika, skoro nic nevíme. Odkud přišli tito tajemní lidé? Jedni badatelé tvrdí, že šlo o černé obyvatele z Afriky, podle jiných byli potomky humanoidních bytostí z vesmíru, druzí zase vidí souvislost s bájnou Atlantidou. Původ vyspělého národa je možná ukrytý v obřích kamenných hlavách, které nám po sobě zanechali.

K těm nejzáhadnějším civilizacím, které kdy žily na planetě Zemi, patřili bezesporu Olmékové - duchovní otcové Mayů. Archeologové a historici stále spekulují o tajemném původu tohoto národa. Nevědí, jakým mluvili jazykem, neboť nalezené písemné památky se zatím nepodařilo rozluštit. Nejsou si jistí ani místem, odkud přišli. Klíč k rozluštění „hádanky pradávného národa“ zkrátka zřejmě leží kdesi hluboko pod zemí dnešního Mexika. Řešení může ale také spočívat v obřích kamenných hlavách, které nám po sobě zanechali zruční olméčtí sochaři. Jejich tváře mají totiž výrazné negroidní rysy, z čehož mnozí badatelé usuzují, že pradávný národ by mohl mít kořeny v Africe. Ve prospěch jejich hypotéz také hovoří další skutečnost. Dvě významná naleziště kamenných monumentů - La Venta a Tres Zapotes - totiž leží na mexickém pobřeží, které je přes Atlantický oceánu dobře dosažitelné právě z „černého kontinentu“. Přitom však první otroky tmavé pleti přivezli do Ameriky až Španělé v 16. století. Jestliže dnes málokdo pochybuje o tom, že již dávno před Kolumbem navštěvovali Ameriku Vikingové ze severní Evropy, proč by nemohly tento světadíl znát i některé rozvinuté africké kultury?
Přišli z hvězd?
Národ Olméků, který se podle historiků objevil na území dnešních mexických států Veracruz a Tabascó ve dvanáctém století před Kristem, byl na svoji dobu velice vyspělý. Tehdejší lidé, kteří své příbytky stavěli ze dřeva, hlíny a slámy, již pravděpodobně chovali psy, krocany a začínali se zemědělstvím. Je ale zvláštní, že ve své každodenní praxi zřejmě nepoužívali kolo, přestože americký archeolog Matthew Stirling nalezl v jejich sídle v Tres Zapotes hračky v podobě psů na kolečkách. Olmékové také vykonávali rituální kanibalismus a z mořské ropuchy získávali látku s halucinogenními vlastnostmi. Zajímavé je, že tyto praktiky sdíleli s kouzelníky z okolních ostrovů – například z Kuby a Hispaniole. Jejich náboženství bylo teokratické, to znamená, že vládli králové-kněží. Uctívali jaguáří bohy, představitele starobylého totemického kultu duchů přírody. Toto zvíře mělo posvátný význam také pro pozdější středoamerické národy - především pro Aztéky, Maye a Zapotéky. Olmékové zřejmě vytvořili hieroglyfické písmo, kalendář se znaky pro 20 dní a pětkovou číselnou soustavu.
Podle různých historiků, archeologů a antropologů byly jejich znalosti skutečně zarážející. Proto se mnozí badatelé domnívají, že jediným možným vysvětlením, umožňujícím pochopit technický a kulturní rozvoj dávného národa, jsou kontakty s mimozemskou civilizací. Některé olmécké sochy skutečně vypadají tak, jako kdyby trpělivě pozorovaly oblohu a někoho vyhlížely. Podle indiánských legend údajně očekávají návrat bohů, kteří kdysi „přišli z nebes“.
Kniha mormonů
S pozoruhodnou hypotézou o původu Olméků přišel záhadolog Erich von Däniken. Je přesvědčen, že na území Jižní Ameriky se přemístilo několik semitských a afrických skupiny na pokyn „bohů z hvězd“. K tomuto závěru dospěl studií zjevení, které měl zakladatel mormonského učení Joseeph Smith. Jakási „zářivá bytost - Boží vyslanec“ mu prozradila, kde najde „knihu s listy ze zlata“, do nichž byl vyrytý příběh dávných obyvatel amerického kontinentu. Vedle svazku prý objevil i dva kameny s návodem k vyluštění neznámého písma. V relikvii se uvádí, že bůh vyslyšel prosbu babylonského národa Jareditů, kteří chtěli žít bez válek. Přes poušť je tedy dovedl k Atlantickému oceánu. Pak poručil zhotovit osm lodí a určil směr plavby do Ameriky. Mezi Jaredity se mělo nacházet i několik skupin afrických černochů.
Potomci Atlantiďanů?
Spisovatel a badatel Graham Hancock se zase domnívá, že dochované monumenty nejsou dílem Olméků, ale ještě dávnějšího zapomenutého národa. Všiml si totiž podobnosti některých soch se sfingou v Gíze. Zmiňuje také, že americké, egyptské i mezopotámské mýty mluví shodně o „velké potopě, ničivých požárech a trýznivém chladu, o dobách chaosu a zániku i vzniku sluncí“. Podle něj by se mohlo jednat o katastrofy, k nimž došlo zhruba před 10 000 lety. Tato mytologická podobnost tedy mohla vzniknout díky „třetí civilizaci“, za kterou badatel považuje Atlantidu. Podle Hancocka se mohla nalézat na antarktickém kontinentu, kde v dávných časech převládalo subtropické podnebí s úrodnými údolími a divokými řekami. Odtud se lidé, kteří „řádění živlů“ přežili, vydali do povodí Nilu, na břehy Indu, k jezeru Titicaca, do Mexika a na další místa Země.
Je tedy možné, že máme všichni stejné předky - Atlantiďany. Odkud se ale na Zemi vzali oni? Odpovědět zřejmě budeme moci, až nalezneme zbytky této bájné zaniklé říše.