Začlenění nauky do denního života

 

Přeložil Oliver Chmelík
  
  Opět jsme na konci meditačního soustředění. Pozorujte se a uvidíte, zda jste se opravdu něčemu naučili. Noví lidé se naučili, jak provádět některé praxe, ale to není to nejdůležitější, oč v nauce jde. Nejdůležitější je, abychom pochopili sdělení nauky, proč ji potřebujeme, a způsob, jak ji aplikovat a integrovat. Je zde mnoho nových věcí, které by ještě  bylo třeba se naučit, ale měli bychom vědět, co budeme konkrétně po tomto soustředění dělat. Je třeba, abychom věděli, co budeme dělat zítra, pozítří a v dalších dnech, když budeme opět v běžné samsáře.

            Není možné, abychom stále praktikovali jako zde na retreatu. V denním životě není vždy možné aplikovat rituály. Pak je  velmi důležité, abychom věděli, jak začlenit poznání, pochopení a učení do denního života. Učení není jenom pro chvíle, kdy praktikujeme někde na tichém, izolovaném místě. Musíme porozumět principu. Meditaci a praxe potřebujeme k tomu, abychom v samsáře žili pokojně, potřebujeme je k tomu, abychom dosáhli realizace. Protože jsou tu ale vždy následky minulých činů a různé samsárické problémy, musíme nauku ve svém životě učinit konkrétnější.

            

            Čtyři významné okamžiky

            V buddhistickém učení vysvětluje Buddha čtyři významné okamžiky, kterých si musíme být vědomi - jedení, stání neboli chození, sedění a spaní. Když na ně nezapomínáme  a integrujeme je se svou praxí a učením, pak je vše dokonalé. Nejprve musíme tyto čtyři okamžiky zkoumat a zjistit, jakým způsobem ovládají náš život. Například - ráno se vzbudíme,  jdeme na záchod, umyjeme se, uděláme si kafe a utíkáme do práce. Po příchodu do práce si možná na chvíli sedneme, pracujeme nebo někam jdeme. Když máme hlad, jdeme do bufetu a něco si dáme. Přijdeme domů, jsme velmi unaveni a jdeme si lehnout. Takto to opakujeme den za dnem. Opakování, nepřetržité kolotání, nekonečné pokračování - tomu říkáme samsára. A takto žijeme. Je proto nesmírně užitečné, abychom měli nějakou praxi, kterou můžeme provádět i v zaměstnání a při různých jiných aktivitách. Nemůžeme vždy zpívat Píseň vadžry nebo provádět rituální praxe. Když třeba řídíme auto, může být vizualizace i nebezpečná, protože bychom mohli havarovat.

            Jsou-li vhodné okolnosti, můžeme dělat Tun nebo jiné rituální praxe. Když se sejdeme na několik hodin, můžeme místo nesmyslných aktivit provádět společnou praxi. Říkáme tomu okolnosti -  jsou-li příznivé, praktikujeme společně. Společná praxe je důležitá, protože se praktikující sejdou a mají příležitost rozvíjet duchovní vědomí a poznání. Pak se rozvíjíme mnohem rychleji, než když žijeme odloučeně. Chcete-li žít a praktikovat o samotě, je to v pořádku, musíte však vědět, že po nějaké době může vaše porozumění poněkud zeslábnout.

Společná praxe

Spolupráce je tedy pro praktikující nesmírně důležitá - proto existuje Sangha. Sangha je důležitá pro vzájemnou pomoc a spolupráci. V denním životě jsou to dost vzácné okolnosti, takže je důležité vytvářet příležitosti pro praxi. Jsou čtyři dny zvlášť vhodné pro společnou praxi. Praktikujeme-li v tyto dny, praxe je účinnější. Je to den Padmasambhavy (desátý den ve fázi přibývajícího měsíce nebo desátý den po novu), Den dákiní, úplněk a nov.

 

Gurujóga

V denním životě to však není tak docela snadné. Běžně nemůžeme zpívat mantry jako mnich nebo někdo, kdo žije v sanze praktikujících. Když žijeme docela normální západním způsobem, měli bychom pamatovat především na gurujógu. Chcete-li se věnovat praxi dzogčhenu, musíte provádět  gurujógu, tedy spočívat v přirozeném stavu mysli. Tuto možnost máte díky transmisi, kterou obdržíte od učitele, který ji rovněž přijal od svého učitele. Naše transmise je spojena s linií Garab Dordžeho a jde až k Samantabhadrovi. Gurujógu tedy provádíme proto, abychom setrvávali ve stavu přirozenosti mysli - a toho jsme schopni jen díky transmisi. Bytí ve stavu gurujógy (v kontemplaci) znamená bytí ve stavu učitele  Samantabhadry a všech rigdzinů (realizovaných bytostí). Proto je gurujóga tak důležitá. Možná jste zvyklí provádět gurujógu tak, jak se provádí v tradičních školách tibetského buddhismu. V Gelugpě jste možná dostali transmisi na Lamu Čhöpu a gurujógu na Congkhapu. V tradici Kagyü jste zřejmě obdrželi gurujógu na Karmapu, Marpu nebo Milarepu a v tradici Sakja na Sakja-panditu. Pokud všechny tyto gurujógy praktikujete, je to výborné, ale potřebujete na to více času, neboť se v nich používá spousta slov a řada složitých vizualizací. A to není pro běžného člověka snadné. Vím to velmi dobře, protože jsem se celá léta věnoval různým tradicím.

Sjednocení všech mistrů

Snadné je to tehdy, cítíte-li opravdu duchovně a určitou dobu máte čas a možnost  plně se věnovat praxi. Okolnosti se však můžou změnit. Náhle může přijít řada problémů či náročných situací a vy praxi přerušíte. Není však dobré přerušovat praxi gurujógy. Ať už  praktikujete jakoukoliv gurujógu, můžete jako žáci dzogčhenu (například ve vizualizaci Congkhapy) sjednotit všechny mistry. V učitelích Sakjapy, Ňingmapy, Gelugpy, Kagjüpy či bönu není rozdílu.

Máte-li učitele, zvaného Vadžra guru, můžete recitovat mantru Padmasambhavy. Vadžra guru není obyčejný guru nebo učitel - je to učitel vadžry. Vadžra guru je ten, kdo nám  přímo nebo nepřímo může ukázat naši pravou přirozenost a probudit nás. Nezáleží vůbec  na tom, z jaké školy učitel pochází - v gurujóze sjednocujeme všechny. V jedné formě můžeme sjednotit transmise gurujógy různých linií. Může to být Congkhapa, Padmasambhava, Garab Dordže nebo Milarepa, na tom vůbec nesejde. Lidé se domnívají, že je to „míchání” nauk, které může přinést problémy. Nedělejte si zbytečné starosti. Praktikujte a dělejte to nejlepší, abyste dosáhli realizace. Gurujógu neděláme proto, že bychom chtěli podpořit něčí postavení nebo tradici. Gurujógu provádíme pro vlastní realizaci.

Mnoho lidí si myslí, že směšování tradic a škol může vést k nějakým  konfliktům nebo  dokonce neštěstím. Když například sjednotíte tradici bönu s Congkhapou, vznikne konflikt mezi liniemi. Je to ale váš konflikt, nikoliv konflikt učitelů. Guru Padmasambhava, Congkhapa a všichni mistři, které v gurujóze používáme, jsou osvícené bytosti, jinak by gurujóga neměla žádnou hodnotu. Jsou-li tyto bytosti skutečně  osvícené, nemají určitě takové spory či problémy. Ten problém je ve vás.

Je hloupost brát školy a tradice jako politické strany. Nemá to žádný význam. Pokud ale lidé takovým způsobem jednají, znamená to, že je Dharma zajímá asi tak jako nějaký byznys. Jde jim o slávu a vlastní postavení, naukou to jen skrývají. I když  jste obdrželi nějaké učení od učitele a cítíte, že není opravdový a vy se pod jeho vedením nerozvíjíte, neměli byste se proti němu stavět a vytvářet mu problémy. Nejlepší je sjednotit je všechny v gurujóze. Pak tu není žádný problém, protože všechny cítící bytosti mají svou vlastní, spontánně dokonalou přirozenou podstatu, stejnou jako Samantabhadra. Dělají-li někteří z vašich učitelů nesprávné věci, nevadí. Praktikujte gurujógu s čistým viděním, všechny mistry očistěte a sjednoťte -  tímto způsobem můžete  dosáhnout realizace.

Nejdůležitějším aspektem gurujógy je důslednost a vytrvalost. Můžeme ji provádět i velice jednoduše - například v Gurujóze bílého „A“: zazníte „A“ a manifestujete bílé „A“ ve středu  těla. Už víte, že zvuk, světlo a paprsky tvoří váš potenciál. Taková  je vaše pravá přirozenost, váš skutečný stav, stav Samantabhadry. Toto poznání jste obdrželi díky transmisi učitele, neboť je to rovněž stav učitele. Stav učitele, váš stav a stav Samantabhadry jsou  neoddělitelné. Gurujóga znamená, že setrváme, byť i jen na několik vteřin, v tomto stavu ryzí přítomnosti, jasnosti mysli a neposuzování. Je to skutečně velmi snadné.

            Jste-li alespoň trochu bdělí a chcete-li, můžete gurujógu takto provádět. Děláte-li ji  stokrát denně, je to ještě lepší - gurujógy není nikdy dost. Skutečným atijogínem nebo atijogíní se stanete tehdy, když budete schopni být v tomto  stavu  24 hodin denně. Znamená to, že jste do své praxe integrovali i čas mimo meditační sezení. Pak mluvíme o Tingdzin khorjug čhenpo. Tingdzin khorjug čhenpo je naším konečným cílem a znamená vše prostupující, neustále přítomný stav kontemplace. Snažíme se v tomto stavu spočívat. Pokud v něm zrovna nejsme, můžeme si jej za jakýchkoliv okolností, v každém okamžiku připomenout a na chvíli v něm spočinout. To je tedy gurujóga. Jestliže ji chcete trochu rozvinout a zpestřit, můžete provést Krátký tun se třemi „A“ a pak zpívat Píseň vadžry. 

            Když se adepti dzogčhenu ráno probudí, měli by si okamžitě vzpomenout na „A“, zaznít jej a pak v tomto stavu chvilku spočinout. Den bychom tedy měli začínat gurujógou. Pokuste si vzpomenout na bílé „A“ a být v tomto stavu tak často, jak jen to jde. To je gurujóga. Nejdůležitější je, abychom tuto ryzí přítomnost nepřerušovali, aby zde byla kontinuálně. Je to prostá, avšak velmi, velmi důležitá praxe.

 

            Recitace vadžry        

            Podobně jako gurujógu praktikujeme i  recitaci vadžry - děláme ji stejně jako ve Středním tunu. Recitaci vadžry provádíme současně s dýcháním, které  spojujeme se zvukem. Lze ji praktikovat i při chůzi nebo jiné činnosti. ÓM ÁH HÚM je nejesenciálnější mantra, která představuje svobodný stav těla, řeči a mysli všech osvícených bytostí. Recitací vadžry sjednocujeme svou energii  (pránu) s dýcháním a zvukem, čímž  koordinujeme a posilujeme svou energii. Automaticky nás chrání a máme pak méně problémů, protože nezůstáváme pasívní. Pasívní jsme tehdy, když máme oslabenou energii. Pak přijímáme veškerou negativitu, negativní okolnosti a přichází řada problémů. Proto je důležité, abychom svou energii posilovali a koordinovali prostřednictvím ÓM ÁH HÚM, v jedné z nejdůležitějších praxí vůbec.

            Jedním z nejdůležitějších aspektů praxe je očista - očista karmy. Nahromadili jsme nekonečné množství špatné karmy, ztratili jsme jasnost, a tak jsme stále v samsáře. Existuje  celá řada očistných praxí. Recitace vadžry je v denním životě tím  nejlepším prostředkem pro  očištění  negativní karmy. Až si na ni zvyknete, budete ji běžně používat stále častěji a po nějakém čase už nastoupí automaticky s dýcháním. Recitace vadžry je mocná očistná mantra, pomáhá však i udržovat bdělost a překonávat rozptýlení. Jejím prostřednictvím rozvíjíte  neustálou a nepřerušovanou bdělou přítomnost.

            Takže recitaci, neboli dýchání vadžry a gurujógu můžete provádět v denním životě kdykoliv, za jakýchkoliv okolností. Nevztahují se k žádné konkrétní tradici, škole nebo systému, pouze spojují vaše dýchání se zvukem. Když však provádíte praxe, v nichž používáte vizualizace postav mistrů, pak jsou zde i tradice a školy. Když si například vizualizuji Garab Dordžeho, lidé si myslí, že je to tradice Ňingmapy nebo bönu, je-li to Padmasambhava, řeknou si, že jde o Ňingmapu, v případě Congkhapy o Gelugpu. Bílé „A“ se však nevztahuje k žádné linii.  Někdy jsou tyto esenciálnější a symboličtější praxe mnohem užitečnější, než vnější rituály. Vytváříme tak méně problémů. I když se ale problémy nepokoušíme vyvolávat, žijeme ve společnosti, která  je založena na dualistické vizi a tak je velmi omezená. Vše je omezené a my si to ještě více komplikujeme.

            Někdy provádíme meditační praxi v sedě a  pracujeme s myslí, možná také s prožitky energie (rolpa) nebo s vizualizacemi. Jestliže pozorujeme tantrického adepta při praxi transformace, nepoznáme, zda je přeměněn v  Kálačakru, Samanthabadru nebo někoho jiného. Poznáme to až tehdy, když začne zpívat nebo recitovat. V nauce dzogčhenu se říká, že  dobrý žák svou praxi nemusí dávat příliš najevo. Důležité je, abyste opravdu praktikovali a byli ve stavu poznání. Pokuste se sjednotit s ÓM ÁH HÚM tak, jak je to jen možné. Prostřednictvím gurujógy a bdělé přítomnosti v denním životě se snažte sjednotit se stavem kontemplace. Snažte se být bdělí a praktikujte ÓM ÁH HÚM.

 

            Naprosté uvolnění

Jednou z nejdůležitějších praxí v denním životě je uvolnění. Popouštění, osvobozování a uvolňování napětí je velmi cenné. Někdy napětí narůstá, když něčemu věnujete příliš mnoho pozornosti a myslíte si: „Ó, měl bych udělat ještě tohle.“ A tak se pozorujte. Praxe skutečné kontemplace znamená dokonalé uvolnění. Tibetsky to nazýváme  tregčhö - a tregčhö v nauce dzogčhenu  znamená dokonalé uvolnění. Treg je v tibetštině od slova tregpo, a tregpo je něco svázaného, třeba provázkem. Čhö znamená protnutí, v tomto případě protnutí svázanosti. Co zbyde, když tuto svázanost přetneme? Uvolnění. Jsme svobodní a volní, protože zde již není  žádná spoutanost či svázanost.

            V nauce dzogčhenu říkáme lugpa - lugpa znamená totéž, co tregčhö. Je to uvolnění v spontánní ryzí přítomnosti, což je skutečným uvolněním. Obvykle však nevíme, jak se uvolnit. Přijdete například k doktorovi, který vám řekne: „Lehněte si!” a vy si lehnete. Pak ale řekne: „Uvolněte se!” a vy dost dobře nevíte, co dělat. Když se o uvolnění pokoušíme, měli bychom vědět, že je důležitější uvolnit energii, než fyzické tělo. Nejprve relaxujeme energii a pak mysl. Je to velice obtížné, protože nevíme jak na to.    

            Jestliže jsme ve stavu okamžité ryzí přítomnosti, spočíváme ve stavu dokonalé relaxace. V tomto stavu jsme tedy naprosto uvolnění. Proto je relaxace v denním životě velmi, velmi důležitá. I když praktikujete například Krátký tun, transformaci nebo Píseň vadžry s gurujógou a vizualizujete přitom bílé „A“, často se pozorujte a relaxujte. I při takových praxích je nesmírně důležité, abychom byli uvolnění, protože jinak místo realizace  moudrosti zrealizujeme pouze nervozitu a podrážděnost. Z takové meditace pak nemáme žádný prospěch.

Takže - uvolněte se, uvolněte se, uvolněte se. Je to velice důležitá praxe.
  
         
  Učení Čhögjala Namkhai Norbu v Namgyalgaru, Austrálie, 1. ledna, 1996 - Mirror 35