Instituce chalífátu, následnictví proroka (Muhammada) ve vedení obce, se týkala jak náboženské, tak světské moci. Chalífa byl vrchním velitelem, řídil náboženský život (viz imám) a vyžadoval ve smyslu slova chalífa projevy úcty, které byly dříve prokazovány Prorokovi. Nejpozději od druhého chalífy (viz Umar) se užívá titulu, který se odvozuje z verše koránu. Protože ani korán ani Muhammad sám neupravili otázku následnictví, stala se centrálním bodem sporu islámské teologie. Šíité věří, že jen člen rodiny Muhammadovy (viz Alí) smí být jeho nástupcem. Sunnité naproti tomu kladou větší váhu na osobní schopnost chalífy než na jeho původ. Od doby, co hodnost chalífátu přešla na dynastii Umajjovců, stal se úřad už jen politickým. Jednota chalífátu se rozpadla za Abbásovců. S konečnou platností byl chalífát zrušen v Turecku r. 1924.