Mohylové pohřebiště v Dřevohostickém lese je situováno na protáhlé terénní vyvýšenině, která se táhne přibližně ve směru SSV–JJZ od obce Bezuchov k Nahošovicím v nadmořské výšce 300–302 m. To předurčuje i rozložení mohyl na pohřebišti, které respektuje průběh této vyvýšeniny a mohyly se tak táhnou v úzkém pásu hřbetu náhorní roviny mezi výše zmíněnými obcemi. Rozmístění mohyl však není pravidelné, ale vytvářejí menší skupiny. Celkem bylo podle nich v prostoru Dřevohostického lesa identifikováno 32 mohyl, pod kterými byly objeveny pohřby kultury se šňůrovou keramikou a kultury zvoncovitých pohárů. Jedná se o největší zachovalé mohylové pohřebiště ze závěru eneolitu na území České republiky. Terénní průzkum v r. 2005 s GPS lokací stávajících mohyl jich zaznamenal 24 v 7 výrazných skupinách; stejná prospekce z r. 2011 evidovala 30 mohyl v 7 skupinách (skupina v trati „Pláňava“ je dnes proměněna na pole, nepočítána velká mohyla v trati „U zajíčka“).
V minulosti probíhaly na lokalitě výzkumy pouze ve dvou etapách, resp. zdejší mohyly odkrývali dva badatelé. Prvním byl F. Přikryl, který v roce 1889 rozpoznal v Dřevohostickém lese 11 mohyl a 7 z nich prozkoumal. Na jeho výzkumy navázal v první čtvrtině 20. století I. L Červinka, kterému se podařilo objevit 32 mohylových náspů, z čehož asi polovinu sám prokopal. Vyzvednuta z nich byla keramika (včetně dřevohostických džbánků), kamenné sekeromlaty a sekerky, štípané nástroje (nejčastěji označované jako nožíky). Podle jeho záznamů náležely jak kultuře se šňůrovou keramikou (MŠK) tak i kultuře zvoncovitých pohárů (KZP). V nejjižnější skupině na „Pláňavě“ zmiňuje celkem 10 mohyl (2 neprozkoumané) patřící většinou KZP a pod nimi ležící sídliště jordanovské skupiny.
Realizovaný výzkum mohylového pohřebiště v Dřevohostickém lese ve své dosavadní formě přinesl několik zajímavých i zcela nových poznatků. Jistou nesrovnalost vnímáme mezi výsledkem chemické analýzy půd s absencí jakýchkoliv úprav před založením mohylníku ve srovnání s archeologickým zjištěním (kumulace nálezů, zahloubené objekty, pravěké artefakty z pláště mohyly 8, celá nádoba na povrchu či ve svrchní části půdního typu, absolutní datování), byť aktivita asi nebyla příliš výrazná a konkrétně na odebíraných vzorcích z prostoru mohyly se nemusela projevit. Dokladem staršího osídlení a součástí blíže nejasné nadzemní konstrukce pak může být jamka s uhlíky z počátku 3. tis. př. n. l. . To neumíme blíže definovat ani kulturně zařadit.
Založení severní skupiny mohylového pohřebiště na konci eneolitu s počtem 9 hrobů (existence geofyzikou předpokládaných dalších 2 mohyl nebyla prokázána) jsme schopni poměrně dobře rekonstruovat. Mohyla kryla pouze jediný kostrový pohřeb KZP zahloubený přes pravěký půdní typ až do podloží. Pozitivně zjištěným milodarem byl zdobený pohár nebo poháry, jehož podstatná část byla evidována ve výplni Přikrylova nebo Červinkova výkopu hrobové jámy. Ta byla zaplněna intencionálně okolní zeminou, stejně jako recentní vkop (pečlivě zaházen patrně v návaznosti na ukončení výzkumu). Nad pohřbem byl pak jednorázově navršen jednoduchý plášť hlínou z bezprostředního okolí. Kůlová/sloupová konstrukce tvaru čtverce s datací do KZP může souviset přímo s mohylou, ale spíše reprezentuje doprovodnou pohřební konstrukci, resp. funerální stavbu. Podle geofyzikálního měření na dalších místech se popsané bude týkat standardního obrazu pohřebního ritu v Dřevohosticích, když ani sondážní výzkum existenci hrobů či jiných pohřebních aktivit mezi mohylami neprokázal.
Zásadní je objev ca 30 m dlouhého severního profilu v mohyle č. 8 se zachovaným „pohřbeným“ půdním horizontem (epilengyelský stupeň), resp. černozemí, která se mimo mohylové pláště nezachovala a degradovala do podoby dnešní luvizemě. Původní pokryv lokality lze charakterizovat jako bezlesou rozvolněnou doubravu na černozemi. Množství zachycených terénních depresí ve formě nepravidelných jam, resp. prohlubní se v lesním porostu jinde než mezi mohylami nevyskytuje. Výzkum jedné z nich přinesl jámu na dně s dvojicí vyjetých kolejí a nálezy novověké keramiky a železné podkovy, což jsou atributy místních komunikací na lidarovém snímku i mezi naší skupinou mohyl velice dobře patrné. Na druhou stranu nevíme jakým způsobem by mohly další rozsáhlejší jámy mimo trasy s úvozovými cestami přímo souviset. Nabízí se tak interpretace starších depresí vzniklých v souvislosti s navršováním mohyl, které byly později protnuty novověkými úvozy.