Smrt blízkého přítele, partnera nebo příbuzného může být velice skličujícím a bolestným prožitkem. Nejprve pocítíme obrovský pocit ztráty, kdy se důležitá součást našeho života náhle stala minulostí. Řekli jsme a udělali všechno, co bylo třeba? Věděla ona osoba, jak moc jsme ji milovali? A milovali jsme ji dost?
Smrt může být velikou zkouškou víry, především, když někdo zemře „předčasně“ při nehodě nebo onemocní. Můžeme pociťovat, že život ztratil smysl, že je nevypočitatelný a krutý. Pozůstalí často popírají realitu spravedlivého a milujícího Boha, jako kdyby smrt blízkého člověka dokázala, že život nemá žádný smysl.
Je důležité být pokorní, připomínat si, že existují velká mystéria života, kterým nemůžeme rozumět. Když k naplnění bolestivého prázdna přestane stačit poezie a modlitby, můžeme hledat útěchu ve všech dávných tradicích, které vyprávějí o nesmrtelnosti duše. Zmínka o smrti jako zapomnění je nedávným produktem bezduchého materialismu. Podle mandajské nebo tibetské tradice může přestup duše trvat až 49 dní. V tomto období lze tedy kdykoli vyvolávat vlastním osobním způsobem anděla Jehudiaha, aby vašemu drahému pomohl k bezpečnému přestupu.