ódžin
jap. pro nirmánakáju; viz trikája
órjóki
jap., přibl.: "to, co obsahuje právě tak dost"; sada jídelních misek vložených do sebe, které zenový mnich nebo mniška dostávají při jejich zasvěcení. V úzkém smyslu znamená órjóki pouze největší z těchto misek (též džihacu), jež odpovídá jídelní misce na almužny, kterou směli vlastnit indičtí putující mniši v posloupnosti od Buddhy Šákjamuniho.
V přeneseném smyslu označuje órjóki též obřadné užívání jídelních misek během jídel v zenovém klášteře, která se jedí mlčky, a je jedním ze symbolů pro náplň zenového života mnichů a mnišek.
osvícení
Takto se z nedostatku vhodnějšího výrazu překládá sanskrtský termín bódhi (dosl. "probuzení") a jap. satori či kenšó; nemá ovšem nic společného s optickým vnímáním světa. Spíše přitom člověk v jediném okamžiku postřehne prázdnotu (jap. kú; sa. šúnjatá), jíž je on sám, stejně jako celý vesmír, a která mu jako jediná umožňuje postihnout pravou povahu všech věcí. Poněvadž se však osvícení neustále mylně chápe jako "zakoušení světla" a vidění světla se nesprávně pokládá za osvícení, dáváme přednost termínu probuzení, který zkušenost popisuje mnohem výstižněji. U zde zakoušené prázdnoty se nejedná o prázdnotu nicoty, nýbrž o cosi nepostřehnutelného, nemyslitelného, nepociťovatelného, nekonečného, mimo bytí a nebytí. Prázdnota není objektem, jejž by mohl subjekt zakoušet, protože se samotný tento subjekt v oné prázdnotě rozplývá.
Dokonalé osvícení Buddhy Šákjamuniho se stalo počátkem buddhadharmy, tedy to, co se nazývá buddhismus. Buddhismus je přímo "náboženstvím" osvícení; bez této zkušenosti by nebyl žádný buddhismus.
Jestliže se osvícení (satori, kenšó) vždy rovná své podstatě, pak musejí existovat nejrůznější stupně této zkušenosti. Pokud celý proces přirovnáme k průlomu ve zdi, může se zkušenost podobat buď nepatrnému otvoru (malému kenšó), nebo úplnému zboření oné zdi, tak jako při plném osvícení Buddhy a všech stupních mezi tím. Rozdíly v jasnosti a přesnosti pohledu jsou nesmírné, když v obou případech zabírá celý svět.
Tento příklad sice ozřejmuje rozdíly, ale přesto pokulhává, protože v něm vystupuje svět osvícení jako objekt, jejž člověk sám vnímá jakožto subjekt. A dále vzbuzuje mylný dojem, jako by existoval svět osvícení, prázdnoty, absolutna, oddělený od světa jevů. Tak tomu ale není. Při hluboké zkušenosti začne být zřejmé, že prázdnota / jevy, absolutní / relativní jsou totožné. Zakoušet pravou skutečnost znamená zakoušet tuto jednotu. "Tvar není nic než prázdnota, prázdnota není nic než tvar", praví se v Mahápradžňápáramitá hrdaja sútře (Sútra srdce), není zde dvojí svět. Hlubokým osvícením se ego rozplyne, zaniká. Proto se v zenu též říká: "Jednou musíš na podušce zemřít". Po tomto "umírání", "velké smrti" následuje "velký život", život v míru a svobodě.