Pchu-chua-cung (Fuke šú)

Jedna z méně významných vedlejších linií čínské čchanové tradice, která byla založena v 9. stol. excentrickým čínským mistrem Pchu-chuou (Fuke), žákem Pchan-šan Pao-ťiho (Banzan Hóšaku). V této škole, která nepatří ke  goke šičišú, je recitování súter jako meditativní praxe nahrazeno foukáním na bambusovou flétnu (jap. šakuhači).
Škola Fuke byla během doby Kamakura přenesena do Japonska významným japonským mistrem Kakušinem. Přívrženci školy, kteří byli z větší části laici, putovali s bambusovým kloboukem ve tvaru včelího úlu, který skrýval jejich obličej a tím i jejich totožnost, a hráli přitom na šakuhači, jejíž zvuk měl věřícím připomínat buddhadharmu. Říkali jim komusó, mniši prázdnoty. Poté, co se škola Fuke v následující době Tokugawa stala útočištěm samurajů bez pána (jap. rónin), kteří onen mnišský klobouk často zneužívali při svých akcích k maskování, byla škola v době Meidži oficiálně zakázána.