O snech

Ole Nydahl

Dnes budeme hovořit o snech a snění. Můžeme se zamýšlet nad tím, jaký mají význam a na kolik jsou důležité. Podstatné je i to, kdy se určitý sen objevil, jaké všeobecné znaky obsahuje a také to, jak bychom se sny měli pracovat. Také je dobré vědět, jak můžeme sny používat, abychom mysli umožnili spatřit její vlastní podstatu. Vidíte, že je to velmi široké téma. Proto jsem rád, že o tom dnes můžeme hovořit.

Začněme od toho, jaký bychom měli mít k našim snům vztah. Všichni víme, že jsou lidé, kteří jim přikládají velkou váhu. Zapisují si jejich obsah a často o nich mluví. Sny ale mají dvojí význam. Na jedné straně jsme v nich inteligentnější, lépe chápeme nereálnou a podmíněnou podstatu jevů. Ve snu například dokážeme vydělat milion dolarů a utratit ho mnohem rychleji, než by to bylo možné ve skutečnosti. Máme více moudrosti než v průběhu dne, kdy si myslíme, že vše je reálné a lpíme na prožitcích.

Skutečnost, náš kolektivní sen, se nám jeví reálnější, protože používáme zároveň naše tělo, řeč a mysl. Kromě toho je tento dojem posílen i tím, že tuto skutečnost sdílíme s ostatními.

Když spíme, není iluze reality jevů tak výrazná právě proto, že ve snech disponujeme jen svou myslí. Někteří lidé sice ze spaní mluví, kopou nebo dokonce jako Björn (Oleho bratr - pozn. překl.) chodí na výlety. Björn má takové zvláštní schopnosti. Obvykle ale své sny máme jen sami pro sebe. Angažuje se v nich jen naše mysl, nejvýše při tom trochu mumláme. Když spíme, sníme odděleně od ostatních - pro sebe a o sobě. V tom je celý rozdíl.

Měli bychom také vědět, čím vlastně stav snění je. V buddhismu často hovoříme o stavech bardo, mezistavech. Ve skutečnosti je bardem vše kromě osvícení. Když vidíme zrcadlo samo o sobě, prožíváme nadčasový stav vědomí, žádné bardo už není. Tento stav se nikdy nenarodil, a proto nemůže zemřít. Všechny jiné prožitky jsou ale bardem. Věci se objevují, neustále se mění a rozpouští, něco bylo před tím, něco bude potom. To vše jsou stavy bardo, přechodné stavy.

V průběhu dne prožíváme tři různé druhy bardo - stav bdělosti, stav spánku a v něm stav snění. Také když opouštíme toto tělo, procházíme třemi různými etapami. Nejdříve prožíváme samotný proces umírání, pak naše návyky z tohoto života a nakonec se objevují vjemy obsažené v podvědomí, které nás vedou do dalšího života. Pokaždé, když přecházíme z jednoho zrození do druhého, prožíváme nejdříve bardo umírání, kdy se stahují energie obsažené v těle a ztrácíme vědomí. Poté s námi po dobu asi jednoho týdne zůstává naše obvyklé vědomí a konečně když zjistíme, že jsme mrtví, začnou se objevovat vjemy nashromážděné v podvědomí. To jsou také stavy bardo, protože jim něco předchází a něco po nich následuje, jsou podmíněné. Jsou jako obrazy v zrcadle nebo jako vlny na hladině oceánu.

Jestliže důkladně prozkoumáme spánek, zjistíme, že ho můžeme rozdělit na tři části. Ve skutečnosti jsme schopni využívat jen třetí část noci. Nezávisle na tom, jestli spíme šest, devět nebo tři hodiny, obvykle procházíme všemi. V první, která trvá víceméně do dvanácti hodin, jedné nebo jen trochu déle, se v podvědomí usazují dojmy z předešlého dne. Obvykle si myslíme, že velcí gangsteři a kriminálníci vedou velmi neuspořádaný noční život, celé noci běhají za děvčaty a dělají všechny možné zakázané věci. Statistika však říká, že to není pravda. Ve skutečnosti čím silnější je tlak negativních vjemů vstřebávaných myslí, tím dříve musí takoví lidé chodit spát. Vedou také spíš měšťanský způsob života. Můžete si ověřit, že Al Capone a jiní gangsteři vždy chodili brzo spát. Je tomu tak proto, že potřebují čas, aby se vjemy nashromážděné během předchozího dne mohly usadit v mysli. Kdyby neměli dost času, aby je uložili do nejrůznějších šuplíčků v podvědomí, nevydrželi by to. Prostě by se nervově zhroutili nebo zešíleli.

V této první části - čím větší je vnitřní napětí v mysli, tím důležitější je chodit spát před dvanáctou hodinou a odpočinout si - mysl tento čas potřebuje, aby si poradila s dojmy nashromážděnými v průběhu dne.

V prostřední části noci, okolo první, druhé nebo třetí hodiny, nastává další fáze. V této části prožíváme těžké sny, různé noční můry apod. Mají často fyziologickou příčinu, jsou úzce spojeny s procesy, které probíhají v našem organismu. Energie obsažené v těle se stahují do centrálního kanálu tak intenzivně, že přestáváme dostatečně hluboce dýchat. Mozek není zásobován dostatečným množstvím kyslíku, a proto si myslí: "Umírám." Aby se z tohoto stavu dostal, zvyšuje produkci adrenalinu. Budíme se s pocitem tlaku na srdci nebo se nám zdá, že nám někdo sedí na hrudi a tak podobně. Mysl, která si myslí: "Umírám," stimuluje produkci adrenalinu, aby tělo zaktivizovala. Může se také stát, že opravdu máme nějaké karmické dluhy a něco na nás čeká. V této době se také mohou projevit rušivé energie z vnějšího prostředí. Neděje se to ale tak často, jak si většina lidí myslí. Příčinou těchto jevů mohou také být různé zatěžující prožitky - například to, že jsme byli ve válce a zabíjeli jsme. Takové vzpomínky se pak také mohou ve snech odrazit.

Konečně přichází třetí část noci, část před probuzením. Je opravdu důležitá. Jestliže máme nějaké sny, mohou napovídat, kam by mohly směřovat věci okolo nás nebo my sami, nebo jak to vypadá s naším rozvojem. Existuje velké množství různých výkladů snů. Velmi známé jsou například názory Freuda a mnoha jiných psychoanalytiků. V mnoha případech opravdu můžeme jejich způsob interpretace použít. Když se nějaké ženě zdají sny o hadech, nosí v náruči tlustou větev nebo vidí lokomotivy, pravděpodobně by si měla najít muže. Možná by se dokonce dalo říci, že už je nejvyšší čas. Některé stereotypní sny tedy opravdu můžeme interpretovat na takové úrovni jako Freud.

Mohou se ale objevit i sny, které mají mnohem hlubší význam. Měli bychom vědět, že naše podvědomí je opravdu vědoucí. Naše hluboké vědomí ví, co se děje, i když je překryto tenkou vrstvou koncepcí a ztuhlých názorů. Jestliže opravdu máme nějaký neobyčejný sen, jehož prostřednictvím nejsou jen uvolňovány nashromážděné vjemy, pak mysl vysílá informaci mimo podvědomí, které tuto informaci má. Intuitivní úroveň mysli obsahuje všechny informace a může je vyslat ve formě snu za hranici ztuhlých názorů a očekávání. Když cítíte, že sen je důležitý, tak opravdu důležitý je. Naopak, jestliže se vám zdá, že je to něco bezvýznamného, je tomu tak.

Sny předávají informace pomocí určitého kódu. Je samozřejmě symbolický a čím více tlaku na nás z našeho okolí doléhá nebo pokud jsme prošli příliš tvrdou výchovou, tím je pro podvědomí obtížnější předat čistou informaci. Když naše sny blíže prozkoumáme, všimneme si, že určité vlastnosti snů poukazují na význam, jaký jim chce mysl dát. Například barevné sny jsou důležitější než černobílé. Jestliže mysl sen podbarvuje, je to jako by říkala: "Dávej pozor, je to důležitá informace." Důležité je také to, jak se cítíme po probuzení. Jestliže jsme například celou noc zabíjeli lidi a přesto se budíme s vynikajícím pocitem, neznamená to, že jsme právě odhalili svou sadistickou podstatu. V takovém snu byly ve skutečnosti zabíjeny aspekty ega - jeho zatemnění a překážky, které se tímto způsobem manifestují. Z druhé strany, když jste celou noc pomáhali starým babičkám přecházet na druhou stranu ulice a přesto se po probuzení cítíte nějak divně, tak jste pravděpodobně mysleli na to, jak zdědit jejich majetek nebo na něco podobného. To nebylo úplně v pořádku. Pocity jaké máme v okamžiku probuzení jsou opravdu velmi důležité.

Měli byste také vědět, že sen, který se objevuje těsně před probuzením, může poukazovat na nejbližší budoucnost. Cítíte-li, že sny, které jste v té době měli, byly opravdu důležité, pak mohou vypovídat o tom, co se opravdu stane. Ve snu se také mohou objevit různé znaky. Například pohyb směrem vzhůru znamená, že se tím směrem pohybují energie ve vašem těle. To je dobrý sen, neboť stav, ve kterém se pohybujeme vzhůru, je vždy dobrý. Pohyb směrem dolů, pád do propasti nebo ze srázu příliš dobrý není. Mysl je ale pánem všeho a tak jestliže ve snu směřujete dolů se záměrem pomáhat ostatním bytostem a přejete jim vše dobré, tato intence mění vše a stáváte se čím dál tím svobodnějšími. Ať už ve snu padáte kamkoliv, jestliže se řídíte touto motivací, je to pozitivní a napomáhá to vašemu rozvoji a růstu. Existují dva velmi důležité a vysvobozující aspekty snů. Za prvé jsou to momenty, kdy se nepohybujete mezi příjemnými a nepříjemnými obrazy v zrcadle, ale prožíváte zrcadlo samo o sobě. To se děje tehdy, když ve snu vidíte buddhy, slyšíte mantry, dostáváte požehnání nebo vidíte svého lamu. Je to velmi důležité. Sny, ve kterých vidíte svého lamu, jsou kontaktem s vaší vlastní buddhovskou podstatou. Jestliže máte v průběhu snu takové prožitky, v okamžiku vaší smrti, se tento kontakt opět projeví. Můžete si pak pogratulovat, je to opravdový důvod k radosti. Tento druh prožitků je znamením toho, že se nacházíte pod úrovní mraků, které zastiňují zrcadlo, a jste v něm samotném. Lama je prostě zrcadlem vaší mysli, je někým, kdo vám dokáže ukázat mysl takovým způsobem, že to budete schopni pochopit, zapamatovat si to a využít. Právě proto máme lamy - učitelé mají schopnost probudit nás a pomoci nám v rozvoji. Lama pro vás není osobou, je spíše zrcadlem, které vám ukazuje vaši vlastní tvář. Právě proto jsou vize buddhů, zvuky manter a jiné podobné prožitky velmi, velmi dobré.

Další otázka se týká toho, jak bychom měli se sny pracovat. To nejlepší, co můžeme udělat, je v průběhu snu si uvědomovat, že je snem. Jestliže byste byli schopni si tuto úroveň udržet, dosáhli byste osvícení v jediném okamžiku. Když to dokážete, všechna zatemnění, blokády a překážky odpadnou a dosáhnete realizace. Jestli toho ale nejste schopni, snažte se, nejlépe jak dokážete, sen řídit. Jestliže vidíte tygra, rozhodněte se, že chcete vidět, jak se budete cítit, když se k němu přiblížíte, nebo si ho osedlejte a projeďte se na jeho hřbetě. Když nejste schopni neustále udržovat bdělé vědomí, pokuste se rozvinout co největší schopnost přetváření snů. Snažte se neustále vnímat, že se vše odehrává ve vaší mysli a vy o všem rozhodujete. Jestliže budete schopni se těmito radami řídit, přinese to vám i ostatním velký užitek. Existuje ale ještě jedna věc, kterou můžete dělat. Můžete přenést vědomí nereálnosti a proměnlivosti jevů, které prožíváte ve snu - pochopení toho, že se objevují a mizí - do vašich denních aktivit. Taková schopnost přináší velkou volnost a je nejlepší věcí, jakou můžete díky snům získat. Důvodem, proč lidé trpí, je to, že považují věci za opravdu existující. Pak se i problémy stávají reálnými, nepřátelé jsou skuteční, obtíže jsou skutečné - vše, co působí utrpení, je reálné.

Budete-li ale schopni si udržet odstup od jevů, které máte ve snech a dokážete pozorovat věci bez nutnosti reagovat na vše lpěním nebo obavami, vytvoříte okolo sebe obrovskou "sféru bezpečí". Když si takový teflonový povrch dokážete udržet v každodenním životě, jste opravdu účinně chráněni. Díky snům získáváte ochranný odstup, který se obvykle objevuje díky meditaci. Je opravdu užitečný. Vše je podobné snu. Tento svět obvykle považujeme za reálný a trvalý. To ale děláme proto, že naše smysly nefungují příliš dobře a mysl má silnou tendenci chytat se jevů a lpět na nich. Ve skutečnosti vše, co vypadá jako trvalé, neustále vibruje, chvěje se, stále se mění a pohybuje. Z absolutního pohledu nemůžeme dokonce ani říci, že něco existuje. Zároveň ale prožíváme to, že se věci objevují a hrají si v prostoru. Budeme-li však udržovat určitý odstup a podaří-li se nám být si vědomi zrcadla, ve kterém se vše objevuje, oceánu, na jehož povrchu vznikají vlny, budeme dokonale chráněni. Máme něco trvalého, o co se můžeme opřít, nezávisle na tom, co se objevuje a mizí. Tento prostor mysli není nebezpečný, máme v něm neomezenou svobodu. Z jedné strany bychom měli vědět, že vše je podobné snu, z druhé strany, že když se nám v určité chvíli zdá důležité význam snů odhalit, můžeme to udělat. Obvykle říkám: "Neberte vše tak vážně, dovolte věcem se dít, nakládejte s nimi jako s hlasy dětí u sousedů, duhou nebo kdesi hrajícím rádiem. Nepokoušejte se je zachytit, dovolte, aby se děly." Časem si můžete pomyslet: "Myslím, že na mě něco čeká. Chtěl bych vědět, co se děje." To nejlepší, co pak můžete udělat, je vždy než jdete spát si slíbit, že si zapamatujete své sny. Po probuzení opět několikrát rezolutně zopakujte: "Chci si zapamatovat své sny." Existuje také zvláštní meditace snu, ale protože pracuje s centrem energie, které se nachází v krku, nikomu ji nedávám. Když toto centrum nejsme schopni zcela kontrolovat a nejsme v blízkém kontaktu s učitelem, může se stát, že spíše rozvineme hněvivou, hrubou mluvu nebo pýchu. Proto si nevzpomínám, že bych tuto praxi někomu předal. Když ji používáte, opravdu musíte být v blízkosti učitele. Hannah a já jsme tuto meditaci praktikovali na odosobnění s Lobpönem Cečhu rinpočhem v Nepálu a po tři týdny bylo vše jedním dlouhým snem, den i noc. Bylo to úžasné. Ale byli jsme na to opravdu připraveni. Proto vám místo ní dávám meditaci, která se sny pracuje prostřednictvím jasného světla, ve stavu hlubokého spánku. Tak se vyhýbáme bezprostřednímu útoku na tvrz snů, ale snažíme se získat celé území okolo. Není to těžké, neboť mysl se ve stavu hlubokého spánku opírá o centrum srdce a centrum srdce chyby nikdy nedělá. Je velmi odolné a snese vše. Je jako kočka, která vždy dopadne na všechny čtyři. Když pracujete s tímto centrem energie, mnoho chyb udělat nemůžete. Soucit je v něm přirozeným způsobem tak silně zakotven, že tu není žádné riziko.

Abychom v průběhu dne posílili náš prožitek podstaty jevů, jež je podobná snu, provádíme v meditaci fázi rozvojovou a splynutí s buddhy. Velmi to usnadňuje pochopení jejich nereálnosti. Nejdříve všemu dovolujeme se rozpustit, pak budujeme čistý svět, splýváme s ním a pak my i vše ostatní mizí, aby se to na konci objevilo tak, jak chceme. Jsme zcela jasně pánem svého světa. Nic nám v něm nebylo vnuceno z vnějšku, vše závisí na nás.

Díky tomu se nám v průběhu dne čím dál tím lépe daří přetvářet jevy. V noci pak setrváváme v jasném světle, jsme prostorem a otevřeností. Právě z něj můžeme nahlížet dovnitř, do toho, co se odehrává ve snech. Můžeme pozorovat různé obrazy a jevy, vidíme, jak se objevují a mizí, můžeme s nimi pracovat, rozhodnout se, jestli je chceme brát vážně nebo ignorovat - vše máme pod kontrolou. Pronikat do stavu spánku tímto způsobem také není nebezpečné - prostě se postupně ze všech stran přibližujete stavu plného vědomí ve spánku a vidíte, co se v něm děje.

Spánek je vynikajícím učitelem, mnohé nám ukazuje. Můžeme také do spánku vysílat přání, která nám později během dne přináší užitek. Před usnutím se například můžeme koncentrovat na sliby bódhisattvy, na přání přinášet užitek všem bytostem a učinit všechny šťastnými atd. Jestliže budete takto před spánkem naprogramovávat mysl, bude to opravdu fungovat. Naopak jestli se ukládáte ke spánku ovládnuti hněvem, závistí, zlostí nebo něčím podobným, programuje vás to opačným způsobem.

Takto můžeme pracovat s naším shromažďujícím vědomím, naplňovat jej dojmy, které později nám i ostatním přináší užitek. Spánek je naším velikým přítelem, musíme jen vědět čím je a mít k tomuto stavu klíč. Používat jej správným způsobem je pro naši mysl a pro naše možnosti velkou šancí a opravdu nám dává vše.

Otázka: Když jsem byla malá, často jsem mívala divný sen. Pamatuji si, že v něm bylo mnoho zápalek. Někdy jich bylo stále stejné množství a moc jsem se bála, někdy jich bylo čím dál tím méně a pak jsem se budila s myšlenku: "Oh, už zůstala jen jedna nebo dvě." Co to mohlo znamenat? Nikdy jsem neměla žádné jiné noční můry kromě této.

Určitě to bylo spojeno s nějakým ohrožením života. Jsem si jist, že to je nějaký prožitek z minulého života. Možná jsi například musela losovat, kdo zemře nebo bude muset dělat něco nebezpečného, něco podobného ruské ruletě. Málo zápalek znamenalo, že jsi v bezpečí. Například v Číně se odehrálo mnoho takových příběhů spojených se zabíjením lidí. Vojáci stavěli vesničany do řady a když byli příliš slabí na práci, roztínali jim břicha nebo lámali páteře. Mohlo to být něco podobného, nějaká vzpomínka.

Otázka: Mohl bys povědět něco o snech, které máme po poledni? Zdají se mi být plné prostoru.

Myslím, že sny po poledni jsou ve skutečnosti určitým druhem meditačního stavu. Jestliže po poledni na chvíli usnete, je to spíš stav vědomí a pochopení toho, co se toho dne odehrálo.

Víte, že neustále pracuji. Nejtěžší pro mne ale je přejít ze psané němčiny k mluvené. Tento přechod - i v rámci stejného jazyka - působí, že se nevyjadřuji příliš obratně. Nejlepší, co mohu v takové situaci udělat, je na chvíli si lehnout. Mám pak mnoho různých snů. Stačí pět minut, abych se dostal pod úroveň snů. Pak se toho chvíli spoustu děje a zanedlouho se opět probudím. Moje babička dělala něco podobného. Bylo to v dobách, kdy ještě nebyly budíky. Velmi těžce pracovala a měla ve zvyku na chvilku si zdřímnout s těžkým svazkem klíčů, který držela v ruce nad plechovou miskou. Ve chvíli, kdy usínala, jí klíče z ruky vypadly a spadly do misky. Zvuk způsobil, že se okamžitě zcela svěží probudila. Jde o to probudit se v tom okamžiku, kdy se vše rozpouští v prostoru - pak jsme opět volní. Sám slyším ten rozdíl ve výkladech, před kterými jsem měl čas si na chvilku zdřímnout. Samozřejmě je také velmi dobré milovat se s partnerkou, ale když na to není čas, na chvilku usnu a za okamžik mohu pracovat dále. Stačí na chvilku sestoupit pod úroveň myšlenek do prostoru. Je to jako stisknutí klávesy v počítači: v jediném okamžiku se informace rozšíří po internetu a vše je uspořádáno. Vlastně to není spánek, ale meditace. Musíte si ale být vědomi toho, co se děje. V opačném případě se to nijak neliší od obvyklého podvědomého uvolnění. Být při vědomí v takovém stavu, je ve skutečnosti tou nejtěžší věcí v meditaci. Mnoho mých žáků dokáže v průběhu noci velmi jistě setrvávat v jasném světle, ale být při vědomí při přechodu od stavu běžného denního vědomí do stavu vědomí ve snech dokážou jen nejlepší jogíni. Nejdříve přichází moment přechodu a pak se v tomto prožitku setrvává. Je to velmi, velmi těžké. Jestliže vědomí jen plynně přejde do stavu, ve kterém se objevují sny a pak z něj stejným způsobem vyjde, je to dokonalé.

Otázka: Řekl jsi, že sny, které se objevují ve třetí fázi noci, se týkají budoucnosti. Přemýšlím o tom, kdo nebo co ví o mé budoucnosti. Je to mysl, která mění relativní úhel pohledu na absolutní?

To je také velmi dobrá otázka. Když se nám zdá o budoucnosti, což se pravděpodobně již stalo každému z vás, objevuje se otázka, kdo ji zná. Já například vždy vidím věci určitým způsobem v prostoru. Neprožívám je abstraktně jako nějaké matematické rovnice, ale obvykle je vidím v prostoru. Tak pracuje má mysl. Vidím v ní proud minulosti a přítomnosti plynoucí směrem k budoucnosti. Ten proud všichni vidíme v místě a čase, ve kterém se nacházíme nyní, díky našemu tělu, návykům, smyslovému vnímání a myšlenkám. Zapomínáme ale, že tento proud existuje uvnitř neomezeného oceánu, mysli samotné. Díky velmi silným pocitům, například přání přinášet užitek všem bytostem, jako je tomu v případě "mo" nebo "i-ťing", je možné vystoupit mimo omezení místa a času, mimo osobní úroveň. Z této perspektivy můžete získat vhled v to, co se stane, poznat, co se již stalo apod. Právě tak je tomu, když dělám svá "mo". V tu chvíli vím: "Musím se soustředit," "Oni opravdu potřebují pomoci," nebo: "To, co jsem právě zjistil, je pravda." Prostě to vím. Je to možné proto, že v tom okamžiku jsem mimo obvyklý proud. Lidem je ale často zatěžko to pochopit a proto slyším: "Říkáš, že máme svobodnou vůli, tak jak je možné poznat budoucnost?"

Musíme to chápat na dvou úrovních zároveň. Musíme pochopit, že z jedné strany jsme zcela svobodní a čím více děláme pozitivních věcí, tím více máme svobody. Ale bez ohledu na to, kolik jí máme, se v určitém okamžiku v budoucnosti něco stane. Když použijeme "mo", můžeme do té chvíle nahlédnout. Snažím se pak spatřit, jaké tendence budou převažovat. Právě tak se projevuje intuice a nijak to neomezuje naši svobodu.

Otázka: Co rozhoduje o tom, co se vlastně stane?

Tři věci. Za prvé naše návyky a tendence. Za druhé prostředí, ve kterém se nacházíme a vnější vlivy, které na nás působí a konečně svobodná vůle, náš způsob vidění situací a naše rozhodnutí. Čím více konáme dobra, tím více možností výběru máme. Jako bychom stáli v otevřeném poli a mohli si dělat, co chceme. Čím více škodlivých věcí děláme, tím méně si můžeme vybírat. Připomíná to sezení v úzké chodbě. Jsme zablokováni ze všech stran. Nanejvýš můžeme vylézt po stěně na střechu, vyskočit oknem nebo se spustit po laně. Nemáme téměř žádnou svobodu volby. Krátce řečeno: rozhodují naše návyky, vnější prostředí a náš výběr.

Otázka: Jak působí karma ve snech? Je možné ji ve snech vytvářet?

Především byste měli vědět, že karma není ve snech tak silná jako v bdělém stavu. Ve snech se angažuje jen naše mysl. V bdělém stavu užíváme naše tělo, řeč, mysl a všeho, co se odehrává, se také účastní jiní lidé. Díky tomu jsou vjemy silnější. Z druhé strany, ať se děje cokoliv, bude to mít nějaký následek. Každý čin v mysli vytváří návyky. Znám jeden příběh z dávných časů, který pochází asi od Alexandry David-Neelové. Vysvětluje tento jev zajímavým způsobem. Vypráví o jedné křesťance, které se zdálo, že se s ní chce milovat ďábel. Souhlasila. Řekla si: "Je to jen sen, proč ne?" Podobný sen měla jedna buddhistka. Chtěl se s ní milovat nějaký démon. Pomyslela si ale: "To v mé mysli může zanechat nějaké negativní podněty." A to je všeobecná pravda. Jestliže se v mysli něco odehraje, i když to třeba okamžitě pomine, zůstanou v ní určité návyky. Z druhé strany, jestliže se naučíme vidět věci jako sen, pak se vše samo od sebe vysvobozuje. Opravdu tomu tak je. Je to neobyčejně důležité. Pohled, že se věci samy od sebe vysvobozují, je dokonalý. Znamená to, že už nemusíte bojovat s negativními nebo divnými myšlenkami, nemusíte bojovat s žádnými vnitřními problémy. Tohle všechno prostě vidíte jako zoologickou zahradu, která opouští vaši mysl. Díváte se na zadky všech těch zvířat, ne na jejich tlamy. Víte, že už je víckrát neuvidíte a mluvíte k nim jako k hostům po nepovedeném večírku: "Pa, pa, už se nikdy nevracejte." Všeho se zbavujete, je to opravdu krásný stav.

Otázka: Co bys mohl říci o stavech v meditaci, kdy jsme si všeho vědomi, ale schází tomu jasnost? Máme se pokoušet opět získat ztracenou koncentraci?

Vše, co se objevuje zářivé a jasné jako diamant, je dobré. Dokud je to spojeno s plným vědomím, je to dobré. Přípravné a jiné praxe děláme proto, abychom naši mysl vyplnili co největším množstvím pozitivních vjemů. Když později meditujeme na samu mysl, když "vcházíme" dovnitř, prožíváme ji jako zářivou a jasnou. V zenových klášterech je například velmi důležitá tvrdá disciplína, čištění mističek, malé množství jídla, bití přes záda a podobné věci.

V tibetském buddhismu nejdříve budujeme solidní základ, na kterém můžeme dále stavět. Pozdější rozvoj je pak širší a silnější. Proto, když meditujete na mysl, měli byste to vždy přerušit v okamžiku, kdy je vám to ještě příjemné. Nejen dokud je mysl jasná, ale dokud je vám meditace stále ještě příjemná. Dokonce i když je to meditace s mantrou, při které tuto jasnost nemusíte udržovat neustále, protože vibrace působí také na úrovni podvědomí. I tehdy byste měli meditaci ukončit, dokud je vám ještě příjemná. Díky tomu budete mít později chuť se k ní vrátit. Když ji budete násilím přetahovat, vaše ego si vždy najde dobrý důvod, aby se jí později vyhnulo. To je také důležité.

Otázka: Když ve snu obdržíme iniciaci, je to stejné, jako kdybychom obdrželi opravdovou iniciaci?

Jestliže cítíš, že dostáváš opravdovou iniciaci, je tomu tak. Měl bys ji ale brát spíš jako požehnání až do chvíle, kdy dostaneš i lung a thri (povolení užívat text a objasnění praxe - pozn. překl.).

Jsme obklopeni velkým množstvím energetických polí buddhů. Jako buddhisté máme přístup k mnoha osvíceným aspektům. Meditovali jsme také v minulých životech. Tyto věci už známe. Proto bychom to měli považovat za opravdové požehnání a opravdovou iniciaci. Dokud buddhové neříkají věci, které zní opravdu podivně a jsou v rozporu se zdravým rozumem a zájmy našimi i ostatních, dokud neslyšíme divné hlasy, které říkají: "Zbij ho", nebo "Vyskoč z okna", je to opravdu dobré. Jestliže jste takové požehnání již dostali a ještě jste neobdrželi nauky, měli byste to brát tak, jako by vám buddhové říkali: "Máme tě rádi," a radovat se z toho. Nedělal bych nic víc než to.

Otázka: Říkal jsi, že ve stavu hlubokého spánku se energie seskupují a vplývají do centrálního kanálu. Existuje určitá analogie mezi tímto stavem a procesy, které probíhají ve chvíli, kdy umíráme?

Ano, je to tak. Energie se ve velké míře shromažďují v centrálním kanále. Z druhé strany jsou ale neustále na pozoru. I když někdo velmi hluboce spí a udeříš ho, probudí se. Po některých drogách, například morfiu, je mysl prostě silněji propojena s centrálním kanálem. Nedochází však ještě k seskupování energie z různých kanálů v centru těla ani ke zničení vnějších energií a samotných energetických kanálů. Když se probudíme ze stavu hlubokého spánku nebo narkózy, mysl se cítí stejně jako předtím. Kdybyste ale prošli stavy blízkými smrti, bylo by pro vás značně těžší vrátit vašemu tělu všechny jeho funkce - zdálo by se vám být jakoby cizí. Proto také jde proces umírání mnohem dále. Když se energie v centrálním kanále začnou pohybovat směrem k centru, je to mnohem silnější. Jestliže dojde i ke zničení ostatních energetických kanálů, není snadné do nich energii opět přivést.

Otázka: Když se chystám si po poledni zdřímnout, mám se pokusit nalézt jasné světlo?

Samozřejmě. Jestli to dokážeš, dělej to! Je to ten nejlepší moment pro rozpoznání jasného světla. Právě to dělám i já sám a dělala to i moje babička se svým svazkem klíčů. Je to okamžik, kdy můžeš rozpoznat vědomí, okamžik, kdy mysl rozpoznává sebe samu.

Otázka: Přechází v té chvíli energie do centrálního kanálu?

Je to spíš chvíle, kdy zcela a velmi vědomě pociťujeme naše tělo. Mysl je "plná prostoru" a velice přítomná, připomíná to elektrický šok. Všechny energetické kanály mají ženskou podstatu a energie, které jimi plynou, mají mužskou. Ten prožitek se podobá vánočnímu stromku, který někdo zapojil do elektrické sítě: vědomí se objevuje všude. Ve chvíli, kdy prožijete jasné světlo, prožíváte vše dokonalým způsobem. Když se vám zdá o jasném světle, může to být spojeno s centrálním kanálem, ale když jasné světlo mysli prožíváte, jste zcela otevření a vědomí.

Otázka: Ve snu často vidím postavy, které přichází a odchází. Zároveň se mi ale nezdají být příliš důležité. Co to může znamenat?

To je prostě usazování a uspořádávání vjemů z minulého dne v podvědomí. Projevuje se v tom i moudrost mysli, která sama sobě ukazuje, že všechny tyto prožitky nemají žádný velký význam a rychle pomíjí.

Otázka: Kdysi jsem měla sen, že jsem byla zastřelena a opravdu jsem se bála, že umírám. Pozorovala jsem, jak energie opouští mé tělo a byla mi čím dál tím větší zima. Co to mohlo být?

To je pravděpodobně nějaký dřívější prožitek. Možná jsi například v nějakém ze svých minulých životů byla zastřelena. Máme za sebou opravdu mnoho životů, může se to snadno stát. Já mám mnoho podobných snů. Ve svém minulém životě jsem nejspíš zemřel klidnou smrtí, ale žil jsem velmi divoce. Účastnil jsem se mnohých bitev s Číňany apod. Měl jsem pravděpodobně dobrou neosobní motivaci. Prostě jsem chránil bytosti, trochu jako v tomto životě. Dostal jsem nějaký úkol a snažil jsem se ho provést jak jsem to dokázal nejlépe. Práce je práce, ale mou největší radostí jsou všichni přátelé, kteří se účastní toho, co dělám. Velmi se z vás všech raduji. Ve skutečnosti jsem spíš programem než osobou. Nikdy nemám pochybnosti, jaký by měl být můj další krok. Jsem jako lokomotiva, prostě jedu kupředu, je to snadné. Zároveň samozřejmě přemýšlím o tom, jak je třeba zrovna tu určitou věc co nejlépe udělat. Také jsem tu proto, abych se učil a rozvíjel se.

Otázka: Když se ve snu setkáváme s určitými osobami, děje se to jen v mysli spícího, nebo opravdu můžeme s myslí ostatních navázat kontakt?

Jak kdy. V mnoha případech, kdy necítíš, že to bylo opravdu důležité, jsou to jen určité nashromážděné vjemy, od kterých se mysl osvobozuje. Pravděpodobně jsi si ve velké míře vědom lidí, jejich těl, vzhledu, a to se právě rozpouští. Mysl se ve spánku tímto způsobem uvolňuje. V případech, kdy se ti to zdá důležité, se s nimi můžeš opravdu setkat, na druhé straně ale o tom také nemusíš vědět.

Vidíte tedy, jak silně jsou bytosti mezi sebou propojeny. Často se stává, že víte, kdo vám telefonuje ještě dříve, než zdvihnete telefonní sluchátko nebo se k někomu nemůžete dovolat, protože právě v té chvíli on telefonuje vám. Stává se to velmi často a takových zkušeností budete mít čím dál tím víc. Mezi námi opravdu existuje živý kontakt. Vibrace a prostor ve mně a v tobě jsou spolu propojeny. Jestliže se již vytvořil silný svazek, hledáte to samé, jste ve stejné mandale nebo energetickém poli, pak jsou události synchronizovány. Všichni to známe ze své práce: vidíme, jak se věci dějí ve správném čase, jak vše mezi sebou hraje a spolupracuje.

Otázka: Jaký je význam pavouků ve snech?

Pavouci mají ve snech symbolický význam. Zdá se mi, že je tomu tak proto, neboť jejich tvar odpovídá energetickým kanálům v těle. Jestli se ti zdá o pavoucích, pravděpodobně tak pociťuješ svá energetická centra. Když je prožitek nepříjemný, znamená to, že se něco očišťuje. Mnoho lidí pavouky opravdu nemá rádo. Pravděpodobně proto, že mají nějaké vnitřní bloky. Práce s energetickými centry je pak nepříjemná. Tak to chápu já.

Otázka: Někteří lidé ze spánku mluví, jiní ne. Proč?

Jsou lidé, kteří ve spánku i chodí. Záleží na tom, kolik reálnosti mysl snům připisuje. Když se ti zdají být velmi reálné, je možné ze spaní i mluvit. To, co budu za chvilku vypravovat, není jen jedna z příhod Huckleberryho Finna. Určitě tu knihu znáte. Jedné noci spal s obvazem přes ústa, aby se nepodřekl, že chce příští noc pustit na svobodu jednoho nevolníka.

Při návštěvách svých přítelkyň jsem se musel naučit jednu věc: vždy mluvit ve správném jazyce. Jména se mi objevují hned, ta si nepletu. Kdybych s tím měl problémy, pravděpodobně bych byl nejednou v noci zbit. Někdy si ale pletu jazyky. Přechod na mateřský jazyk přítelkyně, se kterou zrovna jsem, mi zabere trochu času. Vidíte tedy, jak silně jsou návyky, v tomto případě způsob komunikace, v mysli zakořeněny.

Otázka: Co se děje, když spíme příliš krátce? Může to mít nějaký vliv na naši mysl?

Ano. Jestliže nespíme dostatečně dlouho, podvědomí velice snadno proniká do našeho obvyklého vědomí a začínáme snít v průběhu dne. To se opravdu může stát. Obzvláště když například pracujeme u stroje. Věci se pak snadno stávají nudnými a tak zároveň i nebezpečnými. V takových případech bychom se měli vždy řádně prospat. Netýká se to ale řízení automobilu, to je zajímavé a nebezpečné, že? Když je to ale něco nudného a nebezpečného, měli bychom si zajistit dostatečné množství spánku. V opačném případě bychom si snadno mohli ublížit. Například Joachim velmi dobře praktikoval meditaci jasného světla a měl opravdu dobré výsledky. Zjistil ale, že když šel po meditaci do zaměstnání, měl určité potíže. Musel tam totiž po celý den odvádět velice precizní práci. Proto jsem mu poradil, aby meditaci jasného světla na čas odložil, dokud jeho vědomí nebude jasnější. Pak se k ní bude moci vrátit. Střílel z příliš velkého kanónu do příliš malých ptáků. Až ptáci ztloustnou, bude zase moci použít kanón. Věci musí být vyvážené. Jestli máte hodně oddanosti, tak jako Joachim, a zápal do praxe, musíte také dávat pozor, aby byly náležitě vybrány metody, které používáte. Někdy je třeba z meditace trochu vycouvat, abychom se k ní pak mohli později vrátit. Právě tak všechno dobře funguje.

Jev přecházení vědomí od jedné věci k druhé je velice zajímavý. Především byste si měli pamatovat, že peklo nebo ráj se odehrávají mezi našima ušima, žebry nebo kdekoliv jinde, kde si myslíme, že se mysl nachází.

Měli bychom také vědět, v jak velké míře podbarvujeme naše prožitky a že způsob, jak vidíme svět, je výsledkem toho, jak se sami cítíme. Na cestě našeho rozvoje vidíme jevy po dlouhou dobu velmi subjektivně. Trpíme, ulpíváme, před něčím utíkáme - účastníme se mnoha podobných záležitostí.

Když reagujeme na bezprostřední nebezpečí, musíme reagovat okamžitě, ale v jiných případech, když máme trochu prostoru, bychom se měli na okamžik zastavit a zeptat se sami sebe: "Co teď cítí ostatní? Jsou to mé šílené představy, nebo to tak je doopravdy?" Měli bychom se na chvíli podívat na tváře lidí okolo. Jsou také rozzlobení, nebo je to jen náš vlastní problém? Je velmi moudré, dívat se na situace tímto způsobem. Když to dokážeme, tak pravděpodobně zjistíme, že vše je snazší, než se nám původně zdálo.

Z druhé strany zde také nastupuje proces určité proměny. Přecházíme čím dál tím víc od vnějšího učitele, se kterým se můžeme setkat, k vnitřnímu mistrovi, který je zcela intuitivní a zcela probuzený. Měli bychom si tento proces uvědomovat. Je dobré, dokážeme-li vidět, kolik je v našem myšlení a jednání koncepcí přejatých od ostatních a kolik naší intuice a bezprostřední zkušenosti. Pak bychom měli sledovat, jak reagujeme: "Jsme si jisti, že ta tajná, nejhlubší úroveň intuice není podbarvená našimi antipatiemi, nebo nás motivovalo přání, aby všechny bytosti byly šťastné a aby se jim dobře dařilo?" Jestliže dokážeme s myslí pracovat tímto způsobem, je to opravdu fantastické. Pak toho můžeme opravdu mnoho udělat. Nedávno jsme byli s Cečhu rinpočhem a třemi sty Rusů na Krymu. Na nádherné skále ze dvou třetin vyplněné obrovskými jeskyněmi. Byl to takový "kraj Milaräpy". Rinpočhe tam předával iniciaci. Znáte styl Cečhu rinpočheho. Vše důkladně připravuje a postupně buduje energetická pole. Vyprávěl o životě Milaräpy. Aby nás lépe uvedl do meditace, dával jí kontury. Náhle vstal nějaký člověk. Nejdříve se mnohokrát poklonil a všem při tom překážel. Byl to dost neurotický typ a zdálo se mu, že je moudřejší než všichni ostatní. Klaněl se a nakonec řekl: "Prosím tě, dej nám něco konkrétního. Všechny ty příběhy pro děti jsme už dávno četli." Řekl jsem mu: "Seď a buď zticha!" Pak zase: "Seď a buď zticha!" Potřetí jsem ho prostě chytil a vyhodil. V té chvíli byla má mysl zcela jasná, prostě jsem věděl, že ten chlap má nůž a věděl jsem, že už mu nemůžu dovolit nám ještě více překážet. Vyletěl odtud jak vystřelený z praku a utekl. Svůj nůž vytáhl až venku, ale už se nepřiblížil. Byl jsem si tehdy jist, že nemusím nic rozvažovat. V mé mysli nebyl hněv, rušivé emoce, mohl jsem zcela důvěřovat své intuici.

Vy to také dokážete. V určitém okamžiku se objevuje úplná vnitřní jasnost, nemáte žádné pochybnosti. Prostě nemáte. Víte, že v dané chvíli děláte to, co je nejlepší. Postupně poznáváme tuto vnitřní úroveň čím dál tím lépe. Když jsme si jí již zcela jistí, ve všech snech i situacích vidíme jevy jako svobodnou hru mysli, jako její neomezené možnosti. A to je fantastické.

Výklad přednesený v Rödby v listopadu 1995.