Tibet na rozcestí?

Tibetská exilová vláda chce znovu otevřít otázku historického statusu Tibetu, aby po více než deseti letech přiměla Peking k obnovení jednání.

Nejvyšší představitel tibetské exilové vlády, sikjong („prezident“) Penpa Cchering, na přelomu dubna a května navštívil čtyři evropské země: Velkou Británii, Norsko, Dánsko a krátce také Německo. Setkal se zde se zástupci tibetských komunit i členy parlamentních i jiných skupin na podporu Tibetu. O jeho cestě a programu se však ve velkých médiích objevily jen sporadické zmínky. Tibet, zapletený do propagandy, mýtů a představ, jako živé téma z veřejného prostoru na Západě téměř vymizel. „Tibetská otázka“ se rozplynula v síti globálních politických a ekonomických zájmů.

Toto téma rezonovalo i v exkluzivním rozhovoru, který Penpa Cchering začátkem května poskytl pořadu Hard Talk britské stanice BBC, a problesklo i během slyšení v americkém kongresu na konci března. Sikjong ve videoprohlášení adresovaném Exekutivní komisi pro Čínu amerického kongresu (CECC) varoval, že „pokud Čína nezmění svou současnou politiku, Tibeťany a Tibet neodvratně čeká pomalá smrt“. Zmiňoval zvyšující se snahy čínské vlády o sinizaci Tibeťanů i dalších etnických menšin ČLR. Upozornil také mimo jiné na masivní přesuny mladých Tibeťanů za prací do čínských oblastí a naopak vládní podporu čínské migrace do Tibetu. Čím dál větší roli v sinizaci Tibeťanů podle něj hrají internátní školy „koloniálního stylu“, které vytrhnou tibetské děti z původního prostředí. Ztrácejí tak kontakt s vlastním jazykem, kulturou, tradičním stylem života a hodnotami. Vyjádřil se i k otázce, proč Tibet po roce 2008 prakticky zmizel ze západních médií:

„Často se nás ptají, proč už o Tibetu není slyšet. Orwellovský systém ČLR využívá umělou inteligenci k dohledu nad lidmi, kontrole informačních toků a izolaci Tibetu od zbytku světa. Dokonce i ti [Tibeťané], kteří zastávají významné pozice v oblasti vzdělávání, náboženství, kultury a ochrany životního prostředí, mohou být kdykoli zatčeni nebo prostě zmizí.“

Po masivní sekuritizaci v odpovědi na poslední protesty z roku 2008 tak Tibeťanům zbylo jen málo možností, jak vyjádřit nespokojenost. Tou nejradikálnější, a zároveň nejtragičtější, je protest formou sebeupálení. K takovému kroku se v posledních patnácti letech uchýlilo 157 Tibeťanů. Nicméně i k tomuto krajnímu protestu už dochází jen zřídka, protože vystavuje tvrdé perzekuci pozůstalé, členy rodiny i celé místní komunity.