Modlitba představu je jeden z pilířů islámu a je považována za základ náboženství. Každý muslim, který nedodržuje modlitby a nemá pro to rozumnou omluvu, se dopouští vážného přestupku a ohavného hříchu. Tento přestupek je závažný, protože se neprotiví jen Bohu, což je samo o sobě dost špatné, ale protiví se i lidské přirozenosti. Sklon uctívat skvělé bytosti a směřovat k vznešenym cílům je lidskym instinktem. Nejvyšší bytostí a nevznešenějším cílem všeho je Bůh. Islámská modlitba je nejlepším způsobem, jak v člověku vypěstovat rozumnou osobnost a jak upřesnit jeho zralé směrování. Zanedbávat modlitby znamená potlačovat dobré vlastnosti lidské přirozenosti a neospravedlnitelné popírání jejího práva uctívat a milovat, práva směřovat a stoupat k vyššímu, práva vynikat v dobru a dosahovat vznešených cílů. Takové potlačování a popíráni představu je velmi vážný a škodlivý přestupek. V tom spočívá význam a životni důležitost modlitby v lidském životě.
Vždy bychom měli pamatovat na to, že Bůh lidskou modlitbu nepotřebuje, protože On žádné potřeby nemá. Bůh se zajímá jen o naše celkové blaho a prospěch. Když Bůh nutnost modlitby zdůrazňuje a ukládá nám ji za povinnost, chce nám pomoci; protože všechno dobré, jež činíme, je v náš prospěch, a každý přestupek, jehož se dopustíme, je přestupkem proti naší duši. Proto i zde je člověk ve středu pozornosti a hlavní jsou jeho společné zájmy. Užitek, který člověk získává z islámské modlitby, je neměřitelný a požehnání modlitby přesahuje lidskou představivost. Není to jen pouhá teorie nebo konvenční domněnka, je to úchvatný fakt a duchovní zkušenost. Následuje vysvětlení účinnosti islámské modlitby:
1. Posilu je víru v Boži existenci a v Boží dobrotu a přináší tuto víru do nejskrytějších koutů lidského srdce.
2. Oživu je tuto viru a činí z ní v praktickém životě tvořivou sílu.
3. Pomáhá člověku, aby si uvědomil přirozené a pudové směřování k velikosti a vysoké morálce, k výtečnosti a k růstu ctností.
4. Očisťuje srdce a rozviji mysl, zušlechťuje svědomí a uklidňuje duši.
5. Upevňuje v člověku prvky dobra a slušnosti, potlačuje zlo a sklony k nepatřičnému chováni.
Rozebíráme-li islámskou modlitbu a studujeme její jedinečnou povahu, zjišťujeme, že ne jde jen o fyzické pohyby nebo o prázdné recitování ze Svaté knihy. Islámská modlitba je nevyrovnatelný a bezpříkladný způsob rozumové meditace a duchovní oddanosti, morálního růstu a fyzického cvičení; všechny tyto prvky jsou přitom obsaženy v jednom jediném aktu. Je to výlučně islámská zkušenost, v níž se každý sval lidského těla spojuje s duší a myslí při uctívání Boha a ke slavě Boží. ]e těžké zvolit nějaká slova, jež by vystihla plny
význam islámské modlitby, lze však říci, že v ní jde o:
1. Cvičení disciplíny a síly vůle;
2. Procvičení oddanosti k Bohu a všem hodnotnym cílům;
3. Ostražitá připomínka Boha a neustálého zjevování Jeho dobroty;
4. Semeno pěstění duchovna a morální ryzosti;
5. Průvodce po nejpříjemnější životní stezce;
6. Ochrana před necudností a zlem, před zblouděním ke zlu;
7. Pro jev pravé rovnosti, pevné jednoty a bratrství;
8. Vyraz díků Bohu a vážnosti k Bohu.
9. Směřování k vnitřnímu míru a stabilitě;
10. Bohaty zdroj trpělivosti a odvahy, naděje a důvěry.
To všechno je islámská modlitba, to všechno dokáže člověku dát. Nejlépe pravdu tohoto výroku z jistíte, jestliže modlitbu sami vykonáte a dopřejete si jejích duchovních radosti. Teprve pak člověk pozná, co modlitba opravdu znamená.
Podmínky modlitby:
Každý muslim muž či žena, má povinost konat modlitbu. Musí všakbýt:
1. Duševně zdravý a svéprávný
2. Relativně zralý a dosáhl jíž puberty, tedy obvykle kolem čtrnácti let. (Rodiče by měli svým dětem radit, aby se modlitby začali učit v sedmi letech a důrazně byjím to měli doporučit v deseti letech);
3. Nepostížený vážnou nemocí, ženy nesmějí mít menstruaci nebo rodit nebo být v šestinedělí. Nejlepší vymezenou dobou k těmto obdobím je deset a čtyřicet dnů. Ženy jsou za těchto okolností od modliteb zcela osvobozeny.
Modlitba není platnám, nejsou-li splněny následující požadavky:
1. Abdest neboli rituální omývání (Wudu') bude vyvětleno později.
2. Čistota celého těla. Tělo musí být oděno a země použitá k modlitbám musí být zbavená veškeré špíny a nečistoty. 3. Oděv. Musí vyhovovat morálním zásadám, intimní části těla musíbýt zakryté. Muži musí mít tělo zakryto alespoň od pupku po kolena.
U žen by mělo být zakryto celé tělo kromě tváře, rukou a chodidel. Obě pohlaví nesmějí mít při modlitbách průhledný látky.
4. Vzhlášení úmyslu modlit se srdcem i hlasem všude, kde to je možné.
5. Postoj čelem směrem ke qible, tedy směrem ke Ka'abě v Mekce.
Existuje řada způsobů, jak určit správný směr. Jestliže člověk neví, jak by směr zjistil, měl by se řídit svým nejlepším úsudkem.
Druhy modliteb :
Následují různé druhy modliteb:
1. Povinné (fard), které zahrnují pět povinných modliteb, účast na shromáždění v pátek odpoledne a pohřební modlitbu. Jestliže člověk tyto modlitby nedodržuje, pak páchá vážný a trestuhodný hřích, nemá-li ovšem rozumnou omluvu.
2. Dobrovolné (wadžib a sunna), které zahrnují modlitby doprovázející povinné modlitby a shromáždění u příležitosti dvou velkých svátků (Id). Nedodržování těchto modliteb je vážná nedbalost a zasluhuje si výtky.
3. Nepovinné modlitby, které zahrnují veškeré nepovinné modlitby v kteroukoli denní nebo noční dobu. Zvláštní význam mají dvě období: konec noci před úsvitem a půlnoc.
Modlitba představu je jeden z pilířů islámu a je považována za základ náboženství. Každý muslim, který nedodržuje modlitby a nemá pro to rozumnou omluvu, se dopouští vážného přestupku a ohavného hříchu. Tento přestupek je závažný, protože se neprotiví jen Bohu, což je samo o sobě dost špatné, ale protiví se i lidské přirozenosti. Sklon uctívat skvělé bytosti a směřovat k vznešenym cílům je lidskym instinktem. Nejvyšší bytostí a nevznešenějším cílem všeho je Bůh. Islámská modlitba je nejlepším způsobem, jak v člověku vypěstovat rozumnou osobnost a jak upřesnit jeho zralé směrování. Zanedbávat modlitby znamená potlačovat dobré vlastnosti lidské přirozenosti a neospravedlnitelné popírání jejího práva uctívat a milovat, práva směřovat a stoupat k vyššímu, práva vynikat v dobru a dosahovat vznešených cílů. Takové potlačování a popíráni představu je velmi vážný a škodlivý přestupek. V tom spočívá význam a životni důležitost modlitby v lidském životě.
Vždy bychom měli pamatovat na to, že Bůh lidskou modlitbu nepotřebuje, protože On žádné potřeby nemá. Bůh se zajímá jen o naše celkové blaho a prospěch. Když Bůh nutnost modlitby zdůrazňuje a ukládá nám ji za povinnost, chce nám pomoci; protože všechno dobré, jež činíme, je v náš prospěch, a každý přestupek, jehož se dopustíme, je přestupkem proti naší duši. Proto i zde je člověk ve středu pozornosti a hlavní jsou jeho společné zájmy. Užitek, který člověk získává z islámské modlitby, je neměřitelný a požehnání modlitby přesahuje lidskou představivost. Není to jen pouhá teorie nebo konvenční domněnka, je to úchvatný fakt a duchovní zkušenost. Následuje vysvětlení účinnosti islámské modlitby:
1. Posilu je víru v Boži existenci a v Boží dobrotu a přináší tuto víru do nejskrytějších koutů lidského srdce.
2. Oživu je tuto viru a činí z ní v praktickém životě tvořivou sílu.
3. Pomáhá člověku, aby si uvědomil přirozené a pudové směřování k velikosti a vysoké morálce, k výtečnosti a k růstu ctností.
4. Očisťuje srdce a rozviji mysl, zušlechťuje svědomí a uklidňuje duši.
5. Upevňuje v člověku prvky dobra a slušnosti, potlačuje zlo a sklony k nepatřičnému chováni.
Rozebíráme-li islámskou modlitbu a studujeme její jedinečnou povahu, zjišťujeme, že ne jde jen o fyzické pohyby nebo o prázdné recitování ze Svaté knihy. Islámská modlitba je nevyrovnatelný a bezpříkladný způsob rozumové meditace a duchovní oddanosti, morálního růstu a fyzického cvičení; všechny tyto prvky jsou přitom obsaženy v jednom jediném aktu. Je to výlučně islámská zkušenost, v níž se každý sval lidského těla spojuje s duší a myslí při uctívání Boha a ke slavě Boží. ]e těžké zvolit nějaká slova, jež by vystihla plny
význam islámské modlitby, lze však říci, že v ní jde o:
1. Cvičení disciplíny a síly vůle;
2. Procvičení oddanosti k Bohu a všem hodnotnym cílům;
3. Ostražitá připomínka Boha a neustálého zjevování Jeho dobroty;
4. Semeno pěstění duchovna a morální ryzosti;
5. Průvodce po nejpříjemnější životní stezce;
6. Ochrana před necudností a zlem, před zblouděním ke zlu;
7. Pro jev pravé rovnosti, pevné jednoty a bratrství;
8. Vyraz díků Bohu a vážnosti k Bohu.
9. Směřování k vnitřnímu míru a stabilitě;
10. Bohaty zdroj trpělivosti a odvahy, naděje a důvěry.
To všechno je islámská modlitba, to všechno dokáže člověku dát. Nejlépe pravdu tohoto výroku z jistíte, jestliže modlitbu sami vykonáte a dopřejete si jejích duchovních radosti. Teprve pak člověk pozná, co modlitba opravdu znamená.
Podmínky modlitby:
Každý muslim muž či žena, má povinost konat modlitbu. Musí všakbýt:
1. Duševně zdravý a svéprávný
2. Relativně zralý a dosáhl jíž puberty, tedy obvykle kolem čtrnácti let. (Rodiče by měli svým dětem radit, aby se modlitby začali učit v sedmi letech a důrazně byjím to měli doporučit v deseti letech);
3. Nepostížený vážnou nemocí, ženy nesmějí mít menstruaci nebo rodit nebo být v šestinedělí. Nejlepší vymezenou dobou k těmto obdobím je deset a čtyřicet dnů. Ženy jsou za těchto okolností od modliteb zcela osvobozeny.
Modlitba není platnám, nejsou-li splněny následující požadavky:
1. Abdest neboli rituální omývání (Wudu') bude vyvětleno později.
2. Čistota celého těla. Tělo musí být oděno a země použitá k modlitbám musí být zbavená veškeré špíny a nečistoty. 3. Oděv. Musí vyhovovat morálním zásadám, intimní části těla musíbýt zakryté. Muži musí mít tělo zakryto alespoň od pupku po kolena.
U žen by mělo být zakryto celé tělo kromě tváře, rukou a chodidel. Obě pohlaví nesmějí mít při modlitbách průhledný látky.
4. Vzhlášení úmyslu modlit se srdcem i hlasem všude, kde to je možné.
5. Postoj čelem směrem ke qible, tedy směrem ke Ka'abě v Mekce.
Existuje řada způsobů, jak určit správný směr. Jestliže člověk neví, jak by směr zjistil, měl by se řídit svým nejlepším úsudkem.
Druhy modliteb :
Následují různé druhy modliteb:
1. Povinné (fard), které zahrnují pět povinných modliteb, účast na shromáždění v pátek odpoledne a pohřební modlitbu. Jestliže člověk tyto modlitby nedodržuje, pak páchá vážný a trestuhodný hřích, nemá-li ovšem rozumnou omluvu.
2. Dobrovolné (wadžib a sunna), které zahrnují modlitby doprovázející povinné modlitby a shromáždění u příležitosti dvou velkých svátků (Id). Nedodržování těchto modliteb je vážná nedbalost a zasluhuje si výtky.
3. Nepovinné modlitby, které zahrnují veškeré nepovinné modlitby v kteroukoli denní nebo noční dobu. Zvláštní význam mají dvě období: konec noci před úsvitem a půlnoc.
Časové rozložení modliteb
Každý muslim, muž či žena, musí vykonat přinejmenším pět denních modliteb v určenou dobu, nemá-li ovšem nějaký ospravedlnitelný důvod, proč je nekoná, proč je koná dohromady nebo proč je koná opožděně.
Stojí za povšimnutí, že islám rozvrhl doby modliteb tak, aby se naše duchovní obnova spojovala s fyzickým občerstvením, a že se tím spojuje klid mysli s tělesným uvolněním. Časná ranní modlitba se koná v pravidelnou dobu snídaně, polední modlitba se koná v době oběda, odpolední modlitba v době, kdy se osvěžujeme šálkem čaje nebo kávy, modlitba při západu slunce připadá na čas večeře a večerní modlitba odpovídá době večerního občerstvení. Rovněž stojí za povšimnutí, že muslim vykonávající tyto modlitby poznamenává celý den duchovním znamením na jeho začátku, na konci i v jeho průběhu. Věřící tím spojuje náboženství se životem, celý den cítí přítomnost Boží ve své duši, zakončuje své denní konání v duchovních pocitech a buduje svou mravní výtečnost na silných základech. Navíc tím muslim vhání do všech oblastí života duchovní svěžest a náboženství je přítomno ve všech jeho činnostech. Působí v obchodech a kancelářích, doma a na farmách, v továrnách a v závodech. Proniká svým světlem do každého druhu obchodu a práce. Rozvržení modliteb je pozoruhodné, protože je dílem Božím a dílem islámu.
Vždy je nejlepší vykonat modlitbu hned, jak nastane její čas, ledaže by něco zapříčinilo neočekávané zpoždění nebo odložení modlitby. Tyto modlitby jsou zkouškami Božími. Odměna věřícím, kteří touto zkouškou projdou, je nezměrná a jejich blaho si nelze představit. Štěstí, kterého dosáhnou, radost, kterou pociťují, a čest, kterou získávají, nelze slovy vyjádřit. Na druhé straně neschopnost zúčastnit se takové zkoušky je trestuhodným hříchem. Má za následek přísné tresty, duchovní odcizení a umrtvení a společenskou izolaci.
Polední (zuhr) a odpolední ('asr) modlitby lze konat společně, jestliže člověk cestuje nebo je nemocen. Totéž povolení se uděluje k modlitbě při západu slunce (maghrib) a k večerní modlitbě ('iša).
Zkracování modlitby:
1. Cestuje-li někdo z domova s úmyslem urazit osmdesát nebo více kilometrů, měl by zkrátit povinné modlitby skládající se ze čtyř dílů jen na dva díly. Vztahuje se to na polední modlitbu (zuhr), na odpolední modlitbu ('asr) a na večerní modlitbu ('iša). Ranní modlitba a modlitba při západu slunce zůstávají beze změn.
2. Tato výhoda zůstává v platnosti, i když cestovatel dorazil do cíle, nehodlá-li svůj pobyt prodloužit na patnáct nebo více dní. Pak by měl vykonávat modlitby, jež lze zkracovat, v jejich původní formě a s plným počtem dílů.
3. Jestliže člověk cestuje za výše zmíněných okolností, je osvobozen od všech nepovinných modliteb (sunna) s výjimkou ranní (fitr) modlitby a modlitby witr, která následuje po večerní modlitbě ('iša).
Období, kdy je modlitba zakázána
Muslim nesmí vykonávat nepovinné modlitby v následujících obdobích:
1. Při východu slunce;
2. Když je slunce v zenitu;
3. Při západu slunce;
4. V období menstruace a během šestinedělí;
5. V období nečistoty částečně nebo úplné.
Nahrazování opožděných modliteb:
1. Každý muslim, muž či žena, by zpravidla měli vykonávat modlitby v určený čas. Pokud tak nečiní, dopouštějí se trestuhodného hříchu, ledaže by pro to měli rozumnou omluvu.
2. S výjimkou menstruujících žen nebo žen v šestinedělí a lidí duševně nemocných nebo upadlých na nějakou dobu do bezvědomí musí každý muslim nahradit své opožděné povinné modlitby.
3. Při nahrazování opožděných modliteb je člověk musí vykonávat v původní podobě, tedy byly-li zkráceny, vykoná je zkráceně a naopak.
4. Měla by se dodržovat posloupnost mezi opožděnými modlitbami a mezi opožděnými a současnými, to znamená, že modlitba, která byla zmeškána jako první, by se jako první měla nahrazovat, posloupnost se nemusí dodržovat, je-li zameškaných modliteb příliš mnoho, než aby si člověk pamatoval jejich data, nebo když na zameškané a současné modlitby nestačí čas. V takovém případě je první na řadě modlitba současná a zmeškané modlitby mohou být vykonány později. V každém případě si muslim musí být jistý, že si přesně své modlitby pamatuje a že žádné nezameškal.
Znehodnocení modliteb
Jakákoli modlitba je znehodnocena a zrušena kterýmkoliv z následujících činů:
1. Předbíháním imáma v pohybech nebo úkonech během modlitby;
2. Konzumováním potravin nebo pitím během modliteb;
3. Říkáním něčeho, co se vymyká předepsanému průběhu modlitby;
4. Odklonem od směru k Mekce;
5. Jakýmkoli zjevným úkonem nebo pohybem nepatřícím mezi úkony a pohyby při modlitbě;
6. Jakýmkoli činem, který ruší abdest, například vyměšováním moče nebo stolice, plynů, krve atp.;
7. Nedodržováním základních modlitebních úkonů jako je stání, recitace z Koránu, rukú, sedždy atd.;
8. Odhalením mužského těla mezi pupkem a koleny během modlitby nebo odhalením kterékoli části těla žen s výjimkou, rukou, obličeje a chodidel.
Modlitba, která byla z jakéhokoliv důvodu zrušena, musí být řádně zopakována.
Obecné poznámky o modlitbách
Jak jsme již zdůraznili, mysl muslima by měla být vždy obrácena k Bohu a jeho jazyk by měl být plný slov chvály a slávy Boží. Kromě už zmíněných možností existuje mnoho dalších příležitostí, pro něž Prorok Muhammad silně modlitbu doporučoval. Jsou to tyto příležitosti:
1) Za nadměrných dešťů;
2) V době sucha a nedostatku vláhy;
3) Během zatmění slunce.
Za takových úkazů se má muslim modlit tolik dílů a tak dlouho, jak si přeje.
Existují i jiné příležitosti, kdy muslim vyslovuje určité výrazy, aniž by se uchyloval k předepsaným obyčejným modlitbám. V takových větách muslim vyslovuje vděčnost Bohu a lásku k Jeho přízni, naději v Boha a spoléhání na Jeho pomoc, upamatování se na Boha a modlitbu za Jeho milosrdenství. Jsou to tyto příležitosti:
1) Při narození dítěte;
2) Při sňatku;
3) Při uléháni a vstávání z postele;
4) Při odchodu z domu a při návratu;
5) Při vstupu na toaletu a odchodu z toalety;
6) Při započetí cesty nebo při vstupu do města;
7) Při jízdě nebo řízení auta;
8) Při vstupu do člunu;
9) Při depresi;
10) Před pohledem do zrcadla nebo při pohledu na něj;
11) Po koupeli nebo abdestu;
12) Při sklizni prvního ovoce;
13) Při návštěvě hřbitova.
Při každé z těchto příležitostí se muslimovi doporučuje, aby na Boha pamatoval správnými a příhodnými výrazy, které vyjadřují jeho pocity a myšlenky.
I k těmto příležitostem existují jisté modlitby, avšak člověk může použít to, co zná, jde-li o slova chvály Boha a pamětlivosti na Boha. Uvádíme některé zvláštní příklady, Jež lze použít jako vhodný vzor:
1) Před jídlem nebo nápojem se říká:
" Bismi-l-Láhi wa'ala barakati-l-Láh."
"Ve jménu Boha a s požehnáním Božím."
Před Jídly je rovněž chvályhodná recitace fátihy.
2) Po jídle se říká:
"Al Hamdu lil-Láhi-l-Ladhi At'amaná, wasaqaná, wa Dža'alaná Muslimín."
"Veškerá chvála patří Bohu, který nám dal pokrm a nápoj a který z nás učinil muslimy."
3) Při návštěvě u nemocného se říká:
"Adhhibi-l-ba'sa Rabba-n-nás, wa šifi Anta-Š-šafi; lá šifa a' lla šifá-uk-šifá'an ha jughadiru saqama."
"Odeber tuto nemoc, ó Pane všeho lidstva! a obnov zdraví, Ty jsi léčitel; není léčení, kromě léčení, které poskytuješ; uděluješ uzdravení, které nezanechává nemoci."