2001: Vesmírná odysea a další žánrové milníky roku 1968

Vývoj sci-fi v 60. letech do značné míry pokračoval v duchu béčkových produkcí z 50. let, přičemž vznikaly mimo jiné filmy jako Pán světa (1961), několika romány Julese Vernea inspirovaný příběh o fanatickém kapitánovi obří vzducholodě, který se snažil bombardováním velkoměst a zničením všech zbraní hromadného ničení zajistit světový mír, Robinson Crusoe na Marsu (1964), svérázná adaptace dobrodružného románu o zručném trosečníkovi, či Fantastická cesta (1966), v níž byla skupina vědců zmenšena na velikost bakterií, načež podnikla dobrodružnou výpravu do útrob lidského těla. Naprosto zásadním příspěvkem do žánru sci-fi byl snímek režiséra Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea (1968), natočený podle povídky spisovatele A. C. Clarka. Kubrickovo mistrovské umělecké dílo se stalo revolučním žánrovým filmem, jenž nastavil novou laťku pro realistické zobrazování vesmírných letů, vysloužil si nehynoucí pověst nadčasové klasiky, která dokázala obohatit sci-fi příběh o filozofický a až transcendentální rozměr a zapříčinila se o to, že celý tento žánr byl od té doby vnímán mnohem seriózněji.

Mnohé starší sci-fi filmy se potýkaly s tím, že jejich leckdy naivní vize znázorňující vesmírnou kolonizaci a život na vesmírné lodi či na jiných planetách často výrazně zastarávaly souběžně s tím, jak rychle rostlo v tomto směru vědecké poznání, k čemuž výrazně dopomohl i vývoj kosmických programů USA a Sovětského svazu. Výtvarné řešení filmu 2001: Vesmírná odysea je oproti tomu zcela věrohodné dodnes – realistické, ve své době naprosto přelomové a na detail zaměřené speciální efekty totiž vznikaly v souladu s tehdejšími vědeckými poznatky a odpovídajícími projekty, jako byly konstrukce raketoplánů, vysílání družic na oběžnou dráhu, a dokonce i pobyt člověka ve vesmíru. Nevídaná audiovizuální forma filmu navíc podtrhla i jeho příběh, pojednávající o vývoji lidstva od pravěku až po dalekou budoucnost. V roce 1969, tedy rok po premiéře filmu, pak vyvrcholilo soupeření USA a Sovětů o dobytí vesmíru tím, že se americkému programu NASA poprvé podařilo vyslat člověka na Měsíc.

V roce 1968 vznikl však ještě jeden film, který také zásadně ovlivnil žánr sci-fi a mnohé budoucí filmaře – Planeta opic, kterou natočil režisér Franklin J. Schaffner podle francouzské románové předlohy, pojednávající o skupině astronautů, kteří přistáli na vzdálené planetě obývané inteligentními opicemi. Divácky úspěšný film, vyobrazující post-apokalyptický svět s přispěním pokročilých masek, navíc původní příběh obohatil o údernou pointu, jež spočívala v kritice válečných konfliktů skrze poukázání na jejich dalekosáhlé důsledky. Ze zcela opačného konce sci-fi spektra lze z téhož roku vyzdvihnout i extravagantní snímek Barbarella, natočený podle vizuálně originálního stejnojmenného komiksu a silně ovlivněný probíhající sexuální revolucí, který se stal díky svému svéráznému pojetí kultovním počinem

Zdroj: ČSFD