1. přechodné období
Na konci vlády 6. dynastie došlo ke společenskému a politickému rozkladu, což vedlo k oslabení moci v Memfidě (Mennoferu). Toto období rozkladu nazývané jako První přechodné období trvalo více než jedno století a zem byla vydána napospas sociálním nepokojům, anarchii a pravděpodobně i vpádu cizinců - zejména pak Beduínů. I když o tomto období není příliš informací víme, že narůstala moc krajových vládců a že nomarchové (guvernéři krajů) vládli na svém území prakticky neomezeně. Došlo v podstatě k rozdělení Egypta - severní a střední část ovládali panovníci herakleopolského původu (9. a 10. dynastie) a jižní část ovládali panovníci z Théb (Vesetu), kteří tvořili 11. dynastii.
Dlouhá vláda Pepi II. - počátky problémů
Problémy začaly za vlády Pepi II. Tento faraon, který vládl neuvěřitelných 94 let zůstal na trůně i v pokročilém věku a situaci již neměl zcela pod svou kontrolou. Jeho syn Merenre si vlády moc neužil a po něm začala vládnout Neitokret - první žena na egyptském trůně. Druhou byla až za několik set let Hatšepsut. Ani Neitokret však nebyl schopna situaci zvrátit.
7. dynastie podle egyptského historika Manetha zahrnovala 70 faraonů, kteří dohromady vládli 70 dní. To jen dokazuje, jaký zmatek v zemi musel být. Ani 8. dynastie na tom není o moc lépe. Manetho uvádí seznam faraonů této dynastie, který lze jen velice těžko analyzovat. Objevují se v něm Neferkare, Ibi - jeho pyramida byla nalezena v Sakkáře - a Neferkauhor.
Můžeme předpokládat, že devátá a desátá dynastie vládly současně se začátkem 11. dynastie. Zatímco 9. a 10. dynastie působily v Hérakleopoli, 11. dynastie vládla v Thébách (Vasetu). 9. dynastii založil jistý Chetej, hérakleopolský král, který si dělal nároky na celý Egypt. Po jeho smrti následovalo několik faraonů, jeden z nich se jmenoval opět Chetej, další Neferjare, jiný Merikare ...
Od 10. dynastie vládli hérakleopolští panovníci současně s 11. dynastií, kterou pravděpodobně založil Antef I. a která vládla v Thébách (Vasetu). Jakýmsi "nárazníkovým pásmem" ve výpadech obou dynastií se stala oblast Abydu (Abedžu), což vedlo k rozsáhle devastaci královského pohřebiště Archaické doby, které se zde nacházelo. Thébská dynastie byla bojovnější a za vlády Mentuhotepa II. se jí podařilo hérakleopolskou dynastii porazit a po dlouhé době nastolit opět řád a sjednotit Egypt. Byl to začátek období Střední říše.
"Thébská nadvláda" a nekropole v Tárifu
V období Staré říše byly Théby (Vaset) provinčním městem. Z pohřebních stél na rozsáhlém hřbitově v Tárifu na západním břehu Nilu přímo proti chrámu v Karnaku víme o řadě představených kněží pověřených dozorem nad místními záležitostmi i v ranném fázi Prvního přechodného období. Po řadě hodnostářů získal moc nomarcha Antef, který spojil postavení "velkého správce thébského nomu" s dalším úřadem - "představeného kněží". Krom toho se pyšnil také titulem "králův důvěrník v úzké bráně jihu" (tedy na Elefantině) a titulem "velký správce Horního Egypta".
Tento nomarcha Antef je pravděpodobně totožný s "Antefem Velikým, synem Ikma", kterému dokonce faraon Senusret I. nechal v chrámu v Karnaku postavit sochu. Navíc se o něm zmiňuje seznam králů na stěnách "kaple královských předků" Thutmose III. v Karnaku zmiňuje jako o "knížeti Antefovi", předkovi 11. dynastie.
Faraoni 7. až 11. dynastie, 2170 - 1994 př.n.l.
.
| 7. dynastie | ||
| Faraon | Doba vlády | Významné události |
| velmi málo známá dynastie, jejíž existence není nijak doložená | ||
| 8. dynastie (2170 - 2160 př.n.l.) | ||
| více faraonů s krátkou dobou vlády, například: | ||
| Neferkare | Sýrie pod egyptskou nadvládou | |
| Neferkamon | ||
| Ibi | 2 roky | |
| Neferkaure | 4 roky | |
| Neferkauhor | 2 roky | |
| Neferirkare | 1,5 roku | |
| 9. dynastie (2160 - 2137 př.n.l.) | ||
| Faraon | Doba vlády | Významné události |
| Chetej I. | Chetité v severní Sýrii | |
| několik neznámých faraonů | ||
| 10. dynastie - hérakleopolská (2160 - 2137 př.n.l.) | ||
| Faraon | Doba vlády | Významné události |
| Neferkare | 10 let | |
| Chetej III. | 20 let ? | |
| Merikare | 20 let ? | |
| 11. dynastie - thébská (2137 - 1994 př.n.l.) | ||
| Faraon | Doba vlády | Významné události |
| Mentuhotep I. ? | 15 let? | |
| Antef I. | 16 let | Elamité zničili Babylonii a Ur |
| Antef II. | 48 let | Egypt dobyl Foníkii |
| Antef III. | 8 let | |
Núbie
Pro Egypťany začínala Núbie u prvního kataraktu, jižně od ostrova Elefantina. Dnes se Núbie geograficky člení na Dolní Núbii mezi prvním a druhým kataraktem a Horní Núbii, která se rozkládala mezi druhým a čtvrtým kataraktem - viz. mapka. Je známo, že tuto oblast dolní Núbie přičlenili k Egyptu již vládcové Archaického období, které přitahovaly především núbijské zlaté doly. Víme také, že za vlády 6. dynastie platila knížata malých národů žijících na březích Nilu tributy v podobě dřeva a vojáků - Núbijci totiž patřili mezi vyhlášené válečníky.
Faraoni vládnoucí v 1. přechodném období museli potlačovat nejrůznější vzpoury proti egyptské nadvládě, aby tak za každou cenu udrželi svou moc nad touto důležitou oblastí. Núbie byla významným dopravním uzlem mezi jihem a severem Afriky, kterým procházely všechny karavany mířící z jižněji položených zemí na sever. Navíc skrývala nevídaná bohatství - Egypťany zbožňované tvrdé a velmi odolné ebenové dřevo, zlato, slony, hrochy a nosorožce, z jejichž klů se zhotovovaly umělecké předměty, dobytek, kůže šelem, gumu, kadidlo, obiloviny, a v neposlední řadě také lacinou pracovní sílu. Núbijci byli často zaměstnáváni v pořádkových silách velkých měst jako Théby (Veset) nebo Memfida (Mennofer).
Cesta do Núbie
Cesta do Núbie nebo z Núbie byla pro Egypťany plná nástrah. Oblast za jižní hranicí země, tedy za prvním kataraktem, pro ně byla velkou neznámou. Rozkládala se zde Núbie a dále na jihu velké království Kuš, které bylo odjakživa v rukou núbijských knížat. Odlišná byla i krajina. Útesy z červeného pískovce ustoupily skalním stěnám z černého křemence. Jejich nehostinnost ještě umocňovaly vysoké příkré srázy. Mezi nimi se vzdouvaly vlny řeky, narážející na kameny v ohlušujícím hukotu. Navíc tato území obývaly divoké kmeny, které bez váhání přepadávaly lodě vezoucí cennou kořist. Proto se egyptští faraonové snažili oblast kontrolovat vybudováním pevností.
Tyto pevnosti měly chránit karavany, které cestovaly podél řeky a vozily do Egypta svůj cenný náklad. Oblasti rozkládající se mezi prvním kataraktem a královstvím Kuš se nazývaly Vavat, Ircet, Sacu a Medžaj. Z doby Staré říše se dochovaly autobiografické nápisy hodnostářů, kteří sídlili na Elefantině, kteří byli pověřováni vedením výprav do Núbie.
Dolní Núbie
Dolní Núbie je hornatá a vyprahlá oblast, zcela odlišná od egyptské písčité krajiny. V suchém skalnatém kraji svědčilo o přítomnosti lidí jen pár obdělávaných polí. Nicméně zde bylo také mnoho zlatých dolů, takže faraoni neváhali vypravovat sem tažení i přes všechny těžkosti s tím spojené. Už od prvních faraonských dynastií Egypťané těžili zlato v dolech ve Wádí Allákí a žulu v lomech v Tušce. Pevnost Búhén (při druhém kataraktu) se stala prvořadým obchodním centrem. Později i přes četná místní povstání proti egyptským panovníkům dále upevnili své pozice králové 11. a 12. dynastie. Stavěli pevnosti a neustále posouvali hranice.
Faraon 11. dynastie Mentuhotep II. porazil kmeny z oblasti Vavat a Núbijce vzápětí naverboval do své armády. Ti se v ní díky své odvaze a zručnosti rychle prosadili. Panovníci 12. dynastie šli ještě dál. Senusret I. nechal vystavět mnoho pevností a založil nová obchodní centra mezi druhým a třetím kataraktem: v Mirgisse jižně od Búhénu a na ještě jižněji položeném ostrově Sai.
Na konci Střední říše bylo již v Núbii vybudováno 17 pevností, které zajišťovaly egyptskou nadvládu. V neklidném Druhém přechodném období se království Kuš na území Núbie osamostatnilo a dokonce se spojilo s tehdejšími nepřáteli Egypta, Hyksósy. Avšak na počátku Nové říše byla nadvláda Egypta nad Núbií obnovena. Thutmose III. nechal prorazit průplav, který umožňoval snazší plavbu prvním kataraktem.
Beduíni v Egyptě
Kdo byli pouštní beduíni?
Egypťané nazývali beduíny šasu. Tyto kočovné kmeny semitského původu žily v klanech na Sinajském poloostrově a jeho okolí na rozsáhlém pouštním území s členitým reliéfem - hory dosahovaly výšky 2 000 metrů, cesty byly plné serpentin a těžko přístupné, podnebí drsné a suché. Když se je Egypťané pokoušeli pronásledovat napadali je beduíni v malých skupinkách v terénu, který velmi dobře znali. Byli schopni neuvěřitelně rychle přepadnout a vydrancovat karavanu. Byli to ale i obchodníci, kteří se živili výměnným obchodem a přicházeli do Egypta prodávat antimon používaný v kosmetice k přípravě líčidel.
Sestávali z chudých kmenů žijících ve stanech. Beduíni se živili chovem (velbloudů, krav, ovcí), lovem (gazel a přímorožců) a obděláváním vyprahlé a málo úrodné půdy. Když byla centrální moc v Egyptě silná, omezovali se beduíni na obchodováni. Jakmile se ale moc oslabila, zaútočili na svého bohatšího souseda. Šlo o tradiční nepřátele Egypta, kteří bez váháni nabízeli své služby průvodců i jiným armádám, které s Egyptem bojovaly. V 7. století př.n.l. dovedli beduíni do delty vojska asyrského panovníka Asarhaddona a darovali mu i velbloudy potřebné k převozu vody.
Beduíni - oblečení a vzhled
Beduíni nosili plnovousy zastřižené do špičky. Na dlouhých hábitech měli výšivky s geometrickými motivy. Jejich ženy nosily šaty do půli lýtek, s odhaleným jedním ramenem. Oděvy byly bílé, zdobené červenými obrazci a barevnými pásy. Obuv si zhotovovali z velmi jemné kůže nabarvené načerveno.
Až příliš dlouhá vláda Pepi II. byla začátkem období destabilizace situace v Egyptě, který byl pomalu rozdělován na menší oblasti, kterým paralelně vládly různí dynastie. Z této zhoubné atmosféry těžili beduíni, kteří vpadli do země a usadili se v bohaté deltě Nilu. Připomeňme si, že už za vlády Pepi I., otce Pepi II., měl generál Veni co dělat, aby beduíny porazil. To byl Egypt ještě jednotný, nyní byla situace v Egyptě daleko složitější pro účelnou obranu.
Amenemhet I. a Vládcovy zdi
Amenemhet I., zakladatel 12. dynastie, nastoupil na trůn v době, kdy se jeho předchůdcům z 10. a 11. dynastie podařilo upevnit moc. Amenemhet I. chtěl zemi ochránit před případnými vpády kočovných kmenů, a proto zahájil stavbu velkého počtu pevností na východním okraji delty. Tyto stavby, které starší texty označují jako Vládcovy zdi, měly vytvořit neproniknutelnou hradbu, která by okamžitě zastavila jakýkoli pokus o invazi. Vládcovy zdi měly především posílit zranitelnou část země.
Nástupci Amenemheta I. se snažili v této politice pokračovat a stejně jako on chránit Egypťany, kteří pracovali v tyrkysových dolech na Sinajském poloostrově. Byly zavedeny stálé kontroly, které sledovaly veškerý pohyb cizinců v oblasti. Po několik staletí žil Egypt v obavách z útoků beduínů, které se však až na pár výjimek nenaplnily. Slavný Thutmose III. však musel za vlády 18. dynastie čelit povstání beduínů, které po lítém boji rozprášil. Zdálo se, že tentokrát bylo nebezpečí ze strany beduínských kmenů na dlouhou dobu zažehnáno.