(1997) Jeho Svatost Dalajláma

Ačkoli je moje angličtina velice špatná a stárne stejně jako já, a má slovní zásoba je velice omezená, rozhodl jsem se, abych ušetřil čas, že ji zde použiji. Je mi velkou ctí, že se mohu podělit o některé ze svých myšlenek na tak významném shromáždění. Jako buddhistický mnich věřím, že prvotním hybatelem lidského myšlení nebo lidských činů je lidská umírněnost - a také si myslím, že vzhledem k naší slabosti tato síla občas vede k destruktivní činnosti. Někdy jsme plni jakéhosi nadšení pro konstruktivní práci. Ale jindy musíme vynaložit úsilí větší a z toho důvodu se domnívám, že je velice důležité, abychom měli dostatek sebevědomí. A s tímto sebevědomím pak musíme dosáhnout klidu mysli. A až tyto dvě věci - sebevědomí a klid mysli - budeme mít, potom se budeme moci vyrovnat s problémy rozumněji a logičtěji. Bez sebevědomí i ušlechtilá práce přirozeně čelí mnoha překážkám. Někdy již od samého začátku nemusíme mít dostatek odhodlání či odvahy se s nimi vypořádat. Bez klidu mysli je těžké rozpoznat pravou skutečnost. Ale někdy je i přes upřímnou umírněnost naše metoda špatná z nedostatku porozumění. Proto si myslím, že klid mysli je velice důležitý. Zde samozřejmě hovoříme o příštím století nebo o vzdálenější budoucnosti. Pochopitelně čas se stále pohybuje a nikdo jeho pohyb nemůže kontrolovat. Ale jednu věc si sami pro sebe zvolit můžeme a to, jakým způsobem využijeme čas, který máme - zdali pozitivně, konstruktivně nebo negativně. A toto je skutečně v našich vlastních rukou. V zásadě my, lidské bytosti, ať už jsme mocní nebo méně mocní, jsme součástí přírody. S úžasným lidským mozkem, vědou a technologií můžeme do určité míry měnit nebo kontrolovat část přírody. Vzhledem k existenci těchto faktorů jsme, zdá se, my lidské bytosti mezi tisíci různých druhů savců, ti nejdestruktivnější. Jestliže bychom dosáhli světa bez válek, bez jakýchkoliv konfliktů, potom by svět byl daleko bezpečnější. To je naprosto jasné. Z toho plyne, že my jsme vlastně ti, kteří způsobují problémy, které dnes existují. Na druhé straně máme
schopnost zcela se zbavit vlastní sobeckosti, čehož jiní savci dosáhnout nemohou. Lidé mají také schopnost analyzovat situaci, analyzovat realitu a potom tuto analýzu pozitivněji využít. Toho jsou schopny pouze lidské bytosti. Proto je motivace - podle mého názoru - naprosto nezbytný faktor. Ale jaká má být tato motivace?
Za prvé, jaký je smysl našeho života? Nebo jaký je vůbec smysl existence tohoto světa? Já sám se domnívám, že tímto smyslem je štěstí a uspokojení. Další věc: domnívám se, že podstatou lidské přirozenosti je velké množství laskavosti. O štěstí usilujeme již od našeho narození. Myslím tím, že smysl pro život ve společenství a smysl pro péči o druhé je nám vrozený. Tento cit máme všichni. Proto je základní lidská povaha soucitnější a laskavější. Ale mozek a prostředí, ve kterém žijeme, jsou příčinou jiné části lidské povahy, kterou je agresivita. Ta se může případně stát dominantní. Protože je v naší lidské povaze více laskavosti, existuje reálná možnost udržet si nebo rozvinout naše základní dobré kvality, tj. lidský smysl pro zodpovědnost, starost jeden o druhého a soucit s dalšími lidskými bytostmi.
Soucit neznamená jen dívat se na jiné s pocitem lítosti, to v žádném případě ne. Soucit je péče o jiné. Ano - s respektem, se smyslem pro zodpovědnost se pojí skutečný pocit soucitu. Pravý soucit je nezaujatý. Je potřeba dívat se na ostatní jako na jiné lidské bytosti, které si také přejí žít šťastně, které nechtějí trpět. To je potom ten skutečný pocit soucitu s jejich osudy. Myslím si, že dnes potřebujeme podporovat nebo chránit tyto základní lidské vlastnosti a propagovat je. Věřím, že důležitou úlohu v této oblasti hraje vzdělání a školství. Jejich prostřednictvím bychom měli raději věnovat více pozornosti základním lidským hodnotám, než se soustředit na samotný vývoj mozku. Vzdělání a školství jsou jakýmsi nástrojem. Záleží na základních motivacích každého, bude-li tento nástroj použit kladně či záporně. Je také potřeba hovořit o těchto věcech na úrovni rodiny. Potom také existují různé náboženské tradice, které nesou obrovskou zodpovědnost při podpoře základních lidských hodnot. Harmonie mezi náboženskými tradicemi je tedy velice důležitá. Současně s tím však věřím, že by měly existovat dvě úrovně spirituality. Ta jedna se týká náboženské víry. Ta druhá se naopak snaží propagovat starost o osudy dalších lidí, soucítění s nimi bez náboženství. Běžně ji nazýváme světskou etikou. A to je něco, co můžeme zcela určitě upřímně podpořit a propagovat společně s opravdovým vzděláním a pochopením reality. Myslím si, že naše budoucnost je plná naděje. Pochopitelně na našich bedrech leží, jestli příští století bude šťastné, harmonické, mírumilovné nebo více destruktivní. To všechno záleží zcela na nás samotných a na naší generaci. Děkuji.