(2001) Min Zin

Dovolte, abych nejprve vyjádřil svůj vděk panu presidentovi Havlovi a také organizátorům Fóra 2000, kteří mě pozvali a kteří umožnili moji přítomnost zde na této konferenci. Jsem pochopitelně velice poctěn tím, že se mohu zúčastnit tohoto fóra se všemi těmito významnými lidmi. Obzvlášť jsem rád, že jsem na stejném panelu s panem Johnem Shattuckem a panem Hortou. Jsou to totiž lidé, kteří jsou velice uctíváni a uznáváni v Barmě. Já když jsem prchal před barmskými vojáky, schovával jsem se a měl jsem malé rádio a často jsem poslouchal jejich hlas, hlas na podporu barmského hnutí za osvobození.
Dovolte, abych na úvod svého příspěvku se zmínil o jednom kresleném vtipu. Je to vtip, který ukazuje ženu, která vybíhá z domu a křičí o pomoc. Křičí: Prosím, prosím, pomozte mi, manžel mě mlátí, chce mě umlátit k smrti. Manžel mě mlátí, prosím vás, pomozte mi. Obrátila se na jednoho člověka, který šel po ulici, poprosila ho o pomoc a on se otočil a řekl a přitom se mračil: Manžel vás mlátí, co má být, do toho mi přece nic není. A pokračoval v cestě Ta žena ho zastavila a řekla: Počkejte, počkejte, nejen, že mě strašně mládí, ale kromě toho všechny lidi proklíná, všechny kteří chodí kolem nás. Proklel i vás. Pomozte mi. Ten člověk se opět otočil, podíval se na ni a řekl: On že mě proklel? On proklel mě? Co má být, do toho vám přece vůbec nic není? Byl to kreslený vtip, se kterým jsem se setkal v roce 96 nebo 97, to bylo v té době, kdy se diskutovalo o tom, jestli ASEAN by měl přijmout Barmu jako svého člena.
Ti, kteří podporovali členství Burmy, hlavně to byl malajský ministerský předseda Mahatin Mohamed ?, všichni tito lidé argumentovali tím, že vlastně to, že se stala Barma členem této asociace bude projevem jakési konstruktivní angažovanosti, která vycházela z toho, že každý stát má svou suverenitu, do které bychom neměli zasahovat. Na vzdory odporu ze strany západních zemí ASEAN se nakonec rozhodl skutečně přijmout Barmu za svého člena. Bohužel od té doby z Barmy se stala země, jediná země v ASEANu, které se podařilo exportovat své problémy do dalších sousedních zemí a vlastně do celého regionui.
Dovolte, abych zde uvedl několik příkladů tohoto exportu. V současné době více než milion úprchlíků, kteří odešli z Barmy do Thajska. Kromě toho existuje více než stotisíc lidí, kteří již se nemohou vrátit do svých domovů a kteří se snaží v současné době dostat se do Thajska přes hranice s Barmou, snaží se dostat do Indie. Barma je kromě toho největším producentem heroinu. V nedávné době celá řada skupin upozorňuje na to, že Barma v podstatě naprosto ignoruje to, že z její země jsou exporttovány drogy. V nedávné době vyšlo najevo, že v letošním roce 700 ? tun Anfetaminu z Barmy se dostane do světa. To pochopitelně ohrožuje mladé lidi v Thajsku. V současné době více než dva miliony mladých Thajanů používá drogy, které se dostávají do Thajska z Barmy. Barma tímto způsobem vlastně vede jakousi drogovou válku proti Thajsku. Proto také došlo k vypuknutí bojů mezi Thajskem a Barmou. V těchto bojích dokonce Thajsko použilo dvě stihačky F 16, aby zahnalo barmské vojáky zpátky do Barmy.
Díky diplomatickému úsilí se podařilo tento konflikt vyřešit. I když nadále dochází k nárůstu zbraní v obou zemích. Drogy se nedostávají z Barmy pouze do Thajska, například v letošním roce Američané zabavili obrovské množství drog, které byly určeny pro Spojené státy a celá řada byla zatčená v souvislosti s touto záležitostí. Jinými slovy tyto věci se dostávají nejen do titulků novin, ale způsobují také obrovské problémy. Co se týče domácí politiky, často se hovoří o tom, že naše vláda je vláda banditů, která vlastně používá naše obyvatelé jako svá rukojmí. V současné době je více než tisíc politických vězňů, kteří jsou v naších gulazích. Mnoho z mých přátel jsou v současné době zavřeni v těchto gulazích nebo jsou ve speciálních vězeních, kde jsou drženi na samotkách, někteří z nich až 12 let. Já když jsem uprchl, 4 kamarádi byli se mnou a dva z nich se rozhodli vrátit se do Barmy, oba dva byli uvězněni, jeden z nich odsouzen k smrti, druhý k šestnáctiletům vězení za svou politickou činnost, absolutně nenásilnou politickou činnost. Barmští studenti trpí, obrovským způsobem trpí problémy jak politického útlaku tak problémy, které souvisejí s jejich vzděláním. Auksan Sukii ? zvítězila v demokratických volbách, ale vojenští vůdcové naší země to ignorovali a stále ji drží v domácím vězení.
Vůbec první změnu jsme zaznamenali až v situaci, kdy Mezinárodní organizace práce vyzvala své členy, aby sankcionovali režim, který nadále používá nucenou práci, což představuje pochopitelně k porušování lidských práv. Ale k porušování dochází i v daleko dramatičtějším slova smyslu, dochází k zabíjení, dochází k mučení apod. Dokonce i můžete být potrestáni za to, že jste budhisty. Dokonce naši někteří mniši budhističtí byli zavražděni proto, že šířili budhismus. Nejrůznější agentury OSN stále hovoří o tomto porušování lidských práv, hovoří také o porušování práv v oblasti vzdělání. Barmská vláda před třinácti lety se rozhodla zavřít univerzity a osm let už dnes neexistuje žádná univerzita v Barmě. V té době ale otevřeli vojenský institut pro techniku, pro počítačovou technologii a pro cokoliv dalšího. To znamená studentem se může stát jenom ten, kdo je ochoten potom sloužit v armádě. Jinými slovy pro civilisty neexistuje možnost vysokoškolského vzdělání.
Co se týče zdravotnictví tak více než 500 000 lidí u nás trpí HIV, ale barmská vláda naprosto trestuhodně toto přehlíží. Co je ovšem nejhorší je ekonomický úpadek. Od poloviny devadesátých let se barmská ekonomika ocitá ve velice prekérní situaci. Máme obrovský obchodní deficit, hyperinflaci, nedostatek deviz a naprosto chybějící zahraniční investice. Ekonomika je nesmírně špatně řízená, Barma trpí nedostatkem energie, velice je běžné, že elektřina funguje, voda funguje i ve velkých městech maximálně tři hodiny denně. Je tedy zřejmé, že režim není schopen obnovit barmskou ekonomiku bez mezinárodní pomoci. Jaké tedy pokusy učinila barmská vojenská vláda, aby obnovila ekonomiku. Tím, že neustále zvyšuje restrikce na místní obyvatelstvo. Víme, že západní země uplatňují sankce proti Barmě. Tím se junta dostává do velmi obtížné situace. Tyto sankce jsou velice efektivní v tom, že donucují barmskou vládu vymýšlet nějaké další strategie. V půoslední době barmská junta daleko méně hovoří o tom, že nelze zasahovat do vnitřních záležitostí. V minulosti neustále opakovala, že není možné, aby se cizí země vměšovaly do vnitřních záležitostí Barmy. Ale tento slogan v poslední době již není tak často opakován. Proto Barma souhlasila s tím v poslední době, aby Mezinárodní úřad práce začal vyšetřovat poumžívání nucených prací v Barmě. Zástupci Mezinárodního výboru Červeného kříže získaly přístup k vězňům v některých pracovních táborech. Co je však nejdůležitější, zvláštní vyslanec Spojených národů malajský diplomat Razai Ismail mohl navázet politické rozhovory s barmskou vládou. Tyto rozhovory trvají již od minulého roku.
Ovšem zatím to nevedlo k nějakému zlepšení politické situace v Barmě. Neustále rozhovory s opozicím rozhovory se San Šuki jsou rozhovory mezi věznitelem a vězněným, ovšem situace vypadá prostě tak, že barmská vláda zatím přijala minimální množství opatření pro zlepšení situace. Na jedné straně vláda by byla ráda, kdyby byly staženy ekonomické sankce, ale na druhé straně není ochotna nějakým podstatným způsobem zlepšit situaci. Do jisté míry se tedy ono okno do světa otevřelo, ale jakým způsobem se způsobem se bude vyvíjet rozdělení moci mezi vojenskou juntou a veřejnou sférou to je veliký problém. Také je důležitý stupeň do jakého mezinárodního společenství bude moci uplatňovat taktiku klacku a mrkvičky. Bývalý generální tajemník OSN Butulus Butulus Gali kdysi řekl, že svrchovanost již není absolutní. Když jsem se ukrýval v Barmě tak jsem poprvé slyšel slova generálního tajemníka. Mě to nadchlo, že hlava této veliké organizace, hlava organizace svrchovaných států, organizace která se skládá pouze ze svrchovaných států, mohla něco takového říci. Ale jsou pravdivá a myslím si, že mezinárodní společenství musí přijít k závěru, že to co se děje v Barmě, musí zajímat všechny, že to nejsou jenom záležitosti Barmy.