(2002) Jeho Svatost Dalajláma

Vaše Excelence, pane prezidente, mluvčí jednotlivých náboženství a přátelé, jsem velice vděčen, že s Vámi zde mohu hovořit.
Pokusím se mluvit svou lámanou angličtinou. Vím, že už nezbývá moc času. Zaprvé jsem velice rád, že je zde můj dávný přítel, jehož vždy velice obdivuji a před nímž moc rád mluvím. Také si vážím toho, co jsem se naučil od předchozích řečníků. Svým způsobem bych se chtěl omluvit za to, že jsem si nepřipravil žádný proslov, ale že vyjádřím myšlenky, které mi zde přišly na mysl. Moje angličtina je velice lámaná, tak prosím poslouchejte pozorně, abyste mne špatně nepochopili.
Snad nastane den, kdy vyslovíme slova náboženská koalice a budeme to tak skutečně myslet. Domnívám se, že v roce 2002, ve 20. století existuje spousta moderní technologie a vědeckého pokroku. A domnívám se, že lidstvo odjakživa od vědy a technologie hodně očekávalo. Myslím, že mezitím mnoho lidí zapomnělo na význam náboženství. A to přesto, že zde dnes hovoříme o hodnotách náboženství a o důležitosti propojení jednotlivých náboženských tradic. Jelikož se domnívám, že přes všechen materiální pokrok hraje lidská víra pro člověka stále velmi důležitou roli. Samozřejmě, že se v některých oblastech po desetiletí snažili zničit náboženskou víru. Ale nyní, když přišla svoboda, zájem o náboženství svým způsobem roste. Tak se to děje od té doby, co my lidé jsme na této planetě. Náboženské vyznání bude vždy plnit významnou úlohu v lidském životě. A toto je fakt.
Nyní další věc. Od našeho posledního setkání se stalo několik smutných událostí, jedna zvlášť. Tuším, že každý ví, o kterou se jedná; byl jsem velice šokován tím, co se stalo v New Yorku, a jsem velmi dojat světovou reakcí. Cítím, že použít komerční letadlo s mnoha pasažéry, spočítat, že letadlo bude kvůli dlouhému letu plno benzínu, použít takovéto letadlo jako raketu, jako bombu, v tom je něco opravdu strašného nejen z hlediska etického. Nedokáži si to představit. Toto ukazuje, jak nepředstavitelný důsledek může mít moderní technologie a lidská inteligence, pokud je hnána zápornými emocemi jako je například nenávist. Proto se domnívám, že nám tyto události ukazují, že i přes moderní dobu musíme dostatečně dbát nejen na materiální rozvoj, ale hlavně také na vzdělání. Myslím, že v tomto ohledu již došlo k velkému pokroku, a že se situace bude nadále zlepšovat. Ale zdá se, že se dostatečně nestaráme o svou základní lidskou morální etiku, neboli o svá srdce. Čili je zapotřebí více snahy o prosazování lidských hodnot jako jsou soucit, starost jeden o druhého a respekt, nebo přístup k ostatním lidem jako ke svým bratrům a sestrám. Všichni mají právo na dosažení spokojenosti a překonání utrpení. Takže dosažení míru je velmi nezbytné, velice důležité. Dále potom je sdílení s druhými, to věřím, že jsou dobré lidské vlastnosti. Ať jsme věřící či ne, základní lidské hodnoty jsou v našem životě velmi potřebné. Proto potřebujeme větší snahu o prosazování těchto lidských hodnot. Myslím, že z lidských hodnot se učíme, jak se již zmínil jeden řečník, a že si uvědomujeme, jak důležité tyto základní lidské hodnoty jsou, po narození i před ním. Zatímco jsme v matčině břiše, matka se stará o nenarozené dítě, a klid v matčině mysli je něco velice pozitivního, je to pozitivní faktor pro ono nenarozené dítě. Po narození vyrůstáme v lásce a péči matky. Bez lidských vlastností, lidských hodnot či citů nemůžeme přežít. Čili opět, z pohledu fyzického zdraví a díky některým moderním lékařským vědcům nyní zjišťujeme, že klid v mysli a citové zázemí jsou pro naše zdraví velice důležité. Na tomto základě, bez jakéhokoli nádechu náboženství, můžeme lidstvo učit o tom, že potřebujeme dobré lidské vlastnosti.
Náboženské tradice plní důležitou roli šířit lidské hodnoty jako jsou lidská náklonnost, tolerance a duch bratrství a sesterství. Všechna náboženství hrají důležitou roli v šíření těchto hodnot. Nejedná se ani tak o šíření náboženského přesvědčení, ale o šíření lidských hodnot jako takových. Nejedná se o obracení na víru, o získávání vyznavačů, ale o snahu vzdělávat a šířit ony hodnoty. A jelikož jednotlivá náboženství mají odlišnou víru, stále hrají důležitou roli a týká se jich řada současných problémů. Dnes prakticky chybí lidská náklonnost a lidské hodnoty. A jelikož náboženská víra je v dnešním světě velice důležitá, vyvstává otázka, jak může náboženství být lidem ku prospěchu? Je na každém z náš, či přijme náboženství či nikoliv. Je to osobní právo každého člověka. Některá náboženství jsou dobrá, některá v pořádku. Ale v momentě, kdy nějaké náboženství přijmeme, bychom se na nad ním měli upřímně a vážně zamyslet. A měli bychom se snažit v životě dosáhnout toho, v co věříme. Tak získáme opravdovou, hlubší duchovní zkušenost. Domnívám se, že člověk, který získal takovou duchovní zkušenost, většinou snadněji akceptuje hodnoty odlišných tradic. V dávných dobách existovaly na různých místech odlišná náboženství a víceméně odděleně. Díky globalizaci se ale nyní v každodenním životě setkáváme s příslušníky jiných náboženství, a také s informacemi o ostatních vyznáních, které jsou nyní dostupné. V dnešní době je proto harmonie mezi jednotlivými náboženstvími velmi podstatná.
Koncept jednoho náboženství a jedné pravdy na straně jedné a několika náboženství a pravd na straně druhé, to jsou protiklady. Domnívám se, že koncept jednoho náboženství a jedné pravdy je velice důležitý v případě jednoho člověka. Jedno vyznání, to je velmi důležité. Například já jsem buddhista, moje víra je jedna pravda, jedno náboženství, jelikož toto posiluje mou víru. Je to jednoduché pravidlo. Ale existuje několik náboženství a proto i několik pravd. Máme křesťanství, buddhismus, dále islám a judaismus-zkrátka není zde prostor pro víru v jedinou pravdu a jediné náboženství. Všechna tato náboženství jsou významná, a proto je i koncept několika náboženství pro společnost významný. Pro jednoho člověka je významná jedna pravda. Takže v tomto spočívá onen protiklad. Ale jedná se o jinou situaci, takže oba koncepty si neprotiřečí.
A nyní otázka, proč máme tolik náboženství? Je to nutné? Domnívám se, že ano, že je to nutné, jelikož lidé mají odlišné duchovní dispozice. Proto pouze jedno náboženství, jedna filosofie prostě nemohou uspokojit či nemohou sloužit takové škále lidí. Proto potřebujeme škálu náboženství a různých tradic. Je to stejné jako s jídlem-lidé mají rozmanité chutě, a proto je i rozmanitost jídla mnohem lepší. Jelikož existuje řada emocí, duchovních dispozic, je také řada způsobů, jak s těmito emocemi nakládat; proto lidé potřebují různé druhy náboženství, které je jídlem pro lidskou mysl, pro lidské emoce.
A nyní další otázka, a tou jsou toliké rozdíly mezi tolika různými tradicemi. Když se nad tím hluboce zamyslím, tak se domnívám, že existují dva důvody proč máme tolik náboženských tradic. Jedním je spiritualita, otázka citů. Druhým je teorie. Duchovní poselství je velice důležité. Všechna náboženství sdílí poselství lásky, soucitu, tolerance, spokojenosti, disciplíny. Ano, existují velké rozdíly. V dávných dobách, zhruba před dvěma tisíci lety, již v Indii existovaly dvě hlavní skupiny. Tou první byla theistická náboženství, theistická filozofie, a sice víra ve Stvořitele, ke které se hlásilo mnoho buddhistů. Druhou skupinou byli netheisté, mezi něž patří buddhisté a zenoví buddhisté a také části Pandžábu, kteří nevěří ve Stvořitele. Zde vidíte, že rozdíly v Indii vznikly již v dávných dobách. Také existují rozdílné filosofie. Existuje spousta rozdílů, jelikož my lidé je potřebujeme a jsou pro nás hnací sílou. Věříme v Buddhu, ale protože lidé mají různé duchovní dispozice, promlouvá k nám náš učitel Buddha skrz několik filosofií. V buddhismu náme džitu mantru a jiné filosofie. Je mezi nimi veliký rozdíl. Protiřečí si. Obě je vyučuje Buddha. Proč? Jelikož jeho stoupenci mají rozdílné duchovní dispozice a v jejich důsledku také rozdílné zájmy, hlásal Buddha různé filosofie. Ovšem cílem všech je přeměna záporných emocí. Proto když se díváme na různé druhy spirituality, vidíme, že všechny skrývají to samé poselství, jako je společně pracovat a učit se jeden od druhého. Ve filosofiích je mnoho rozdílů, ale není nutné se je snažit přiblížit. Nechme je být, ať jsou rozdíly. Potřebujeme rozdílné přístupy. A když vidíme rozdílné přístupy jednotlivých tradic, zvyšuje to náš respekt k nim. A nyní jeden příklad. Já jsem buddhista a v mém přesvědčení není pro Stvořitele místo. Ale zároveň velmi uznávám a obdivuji význam Stvořitele. Když uvěříte ve Stvořitele a připustíte, že všechny lidské bytosti pocházejí ze stejného zdroje, není možné s ostatními bojovat a zabíjet je. Proto je to nádherná představa, život stvořený Stvořitelem, to vytváří jistou intimní vazbu na Boha, na Stvořitele, intimní pocity vůči Stvořiteli, a proto i větší inklinaci k tomu mu naslouchat a plnit jeho přání. A jaké je jeho přání? Spokojenost. Bůh je plný milosti, plný soucitu, a Bůh chce, aby všichni byli šťastni. Proto abychom splnili přání Boha, nejprve prokazujeme lásku svým bližním. Je důkazem naší lásky k Bohu. Proč se tedy zabíjíme? Proč spolu soutěžíme? Agresivně, záporně…poté se obracíme na Boha, což je pokrytectví. V konceptu Stvořitele se skrývá unikátní, nádherná, velmi účinná metoda jak změnit negativní lidské emoce. Když znáte a máte osobní kontakt s vyznavačem jiné víry, tak pokud k němu budete přistupovat s otevřenou myslí, nebudete si moci nevážit jeho náboženství a tradice. Stejně tak, ač se podle některých křesťanských bratrů a sester buddhismus podobá nihilismu, jelikož nevěří ve Stvořitele, tak si váží některých jeho charakteristik, které jsou užitečné. Někteří křesťanští bratři a sestry užívají buddhistických metod, aby se sami rozvinuli a šířili lásku, soucit, odpuštění, atd. Na tomto příkladu vidíme, že potřebujeme více tradic a filosofií, stejně tak jako je zapotřebí, všichni lidé byli dobří. Aby svět byl šťastný. Na tomto základě navrhuji, aby docházelo k setkáním lidí z odlišných tradic, aby se debatovalo o rozdílech a o podobnostech a o smyslu rozličnosti filosofií. Dále navrhuji setkat se s vyznavači jiné víry a učit se jejich duchovním zkušenostem. Mne toto velice pomáhá, například v mém názoru na křesťanství. Během dvou dnů a několika hodin, kdy jsem se setkal s jedním americkým mnichem, se opravdu změnily mnohé moje postoje a názory na křesťanství. Vážím si ho. Nebo například Matka Tereza. Proto se setkejte s vyznavači jiné víry a poté si vyměňte hluboké duchovní zkušenosti. Může to velmi napomoci k tomu, abychom otevřeli svou mysl.
Za třetí by lidé z odlišných tradic spolu měli pracovat. To jsme již zkoušeli, myslím, že při dvou příležitostech. Jednalo se o příslušníky odlišných tradic, okultisty, Židy, nějaké muslimy, křesťany, a hinduisty. Také o buddhisty. Společně jsme pracovali, procházeli se spolu-ne jako turisté-a debatovali jsme o svých přesvědčeních a respektovali vzájemné tradice. Něco takového vede k moc dobrým zkušenostem.
Za čtvrté by mělo dojít k setkání, na kterém by se hodnotilo. Vůdci jednotlivých tradic se setkají a společně hlásají mír. Ze stejného pódia. Myslím, že když milióny vyznavačů různých náboženství hlásají mír z jednoho pódia, to je velmi dobré.
Tak toto jsou čtyři recepty, jak šířit náboženskou harmonii. Tak to je vše, děkuji.