(2007) Proměny ve vztahu náboženství a politiky
03.08.2014 07:24
Zaznamenala: Camilla Reksten-Monsen
Přeložila: Marie Kavanová
Diskuse, jejíž hlavním tématem byl měnící se vztah mezi náboženstvím a politikou, se nesla v duchu spolupráce a zaměření na společné cíle.
Moderátor Vartan Gregorian, prezident společnosti Carnegie Corporation (USA), zahájil debatu poznámkou, že náboženství v minulosti často sloužilo jako nástroj rozdělení. Vyzýval proto k toleranci, která by byla založena na soucítění a porozumění, nikoli jen na pouhé lhostejnosti. Tato myšlenka zazněla v průběhu diskuse z mnohých úst.
Viceprezident International Center for Religion and Diplomacy (USA) Azhar Hussain navázal na slova moderátora tvrzením, že náboženství je jakási identita, která byla jak světskými, tak církevními silami využita k vytvoření hranice mezi „námi“ a „těmi druhými“. Azhar Hussain zároveň dlouze hovořil o schopnosti náboženství být pojítkem mezi lidmi; podle něj může být např. diplomatický přístup – založený na víře, kdy spolupracují představitelé různých náboženství – vysoce efektivní. Během své práce měl možnost se zblízka přesvědčit, že se náboženství může stát „součástí řešení“.
Jako další promluvil profesor Tomáš Halík z Univerzity Karlovy v Praze, který připomněl úzké sepětí mezi náboženstvím a politikou. Náboženství a politika pro sebe vzájemně představují významný kontext a proto mezi nimi existovat musí „živý dialog a vztah“.
Mohamed Bashar Arafat, prezident Civilization Exchange and Cooperation Foundation (USA), vyjádřil politování nad faktem, že se média vždy zaměřují pouze na negativní stránku náboženství, jíž jsou různé skandály a konflikty. Řekl, že slovo boží je uměním, jímž nás bůh obdařil v lidskosti. Mohamed Bashar Arafat volal rovněž po hlubším porozumění mezi náboženstvími a vyzýval k většímu soustředění na skutečný význam náboženských textů namísto plamenných projevů.
Profesor Aaron T. Wolf z Oregonské státní univerzity zdůraznil, že lidé si v dnešní době navykli vymezit pro věci duchovní jen některé dny a některé hodiny v týdnu, ale že je však velmi důležité včlenit duchovní složku do každodenního života.
Děkan Lee Kuan Yew School of Public Policy v Singapuru Kishore Mahbubani podtrhl, že příčinou konfliktů není náboženství, ale politika. Dodal, že je také nezbytné si uvědomit, že konflikty mají globální dopad – problémy mezi Palestinou a Izraelem nejsou lokálního charakteru, ale ovlivňují celý svět.
Farish Noor, malajský výzkumník, kladl důraz na nutnost vidět víru v praktické zkušenosti; v tomto ohledu jsou pro něj symbolem buddhističtí mniši protestující v Barmě. Hovořil také o nebezpečí komercionalizace náboženství a zdráhání teologů účastnit se veřejného života a politiky; význam tohoto nebezpečí je patrný, zejména uvědomíme-li si obrovskou schopnost náboženství spojovat jednotlivé společnosti.
Prezident Arab American Institute James Zogby prohlásil, že „ve jménu božím bylo více duší zabito než spaseno“. Poté vyzdvihl význam komunikace a nezaštiťování konfliktů jménem božím.
Moderátor Vartan Gregorian, prezident společnosti Carnegie Corporation (USA), zahájil debatu poznámkou, že náboženství v minulosti často sloužilo jako nástroj rozdělení. Vyzýval proto k toleranci, která by byla založena na soucítění a porozumění, nikoli jen na pouhé lhostejnosti. Tato myšlenka zazněla v průběhu diskuse z mnohých úst.
Viceprezident International Center for Religion and Diplomacy (USA) Azhar Hussain navázal na slova moderátora tvrzením, že náboženství je jakási identita, která byla jak světskými, tak církevními silami využita k vytvoření hranice mezi „námi“ a „těmi druhými“. Azhar Hussain zároveň dlouze hovořil o schopnosti náboženství být pojítkem mezi lidmi; podle něj může být např. diplomatický přístup – založený na víře, kdy spolupracují představitelé různých náboženství – vysoce efektivní. Během své práce měl možnost se zblízka přesvědčit, že se náboženství může stát „součástí řešení“.
Jako další promluvil profesor Tomáš Halík z Univerzity Karlovy v Praze, který připomněl úzké sepětí mezi náboženstvím a politikou. Náboženství a politika pro sebe vzájemně představují významný kontext a proto mezi nimi existovat musí „živý dialog a vztah“.
Mohamed Bashar Arafat, prezident Civilization Exchange and Cooperation Foundation (USA), vyjádřil politování nad faktem, že se média vždy zaměřují pouze na negativní stránku náboženství, jíž jsou různé skandály a konflikty. Řekl, že slovo boží je uměním, jímž nás bůh obdařil v lidskosti. Mohamed Bashar Arafat volal rovněž po hlubším porozumění mezi náboženstvími a vyzýval k většímu soustředění na skutečný význam náboženských textů namísto plamenných projevů.
Profesor Aaron T. Wolf z Oregonské státní univerzity zdůraznil, že lidé si v dnešní době navykli vymezit pro věci duchovní jen některé dny a některé hodiny v týdnu, ale že je však velmi důležité včlenit duchovní složku do každodenního života.
Děkan Lee Kuan Yew School of Public Policy v Singapuru Kishore Mahbubani podtrhl, že příčinou konfliktů není náboženství, ale politika. Dodal, že je také nezbytné si uvědomit, že konflikty mají globální dopad – problémy mezi Palestinou a Izraelem nejsou lokálního charakteru, ale ovlivňují celý svět.
Farish Noor, malajský výzkumník, kladl důraz na nutnost vidět víru v praktické zkušenosti; v tomto ohledu jsou pro něj symbolem buddhističtí mniši protestující v Barmě. Hovořil také o nebezpečí komercionalizace náboženství a zdráhání teologů účastnit se veřejného života a politiky; význam tohoto nebezpečí je patrný, zejména uvědomíme-li si obrovskou schopnost náboženství spojovat jednotlivé společnosti.
Prezident Arab American Institute James Zogby prohlásil, že „ve jménu božím bylo více duší zabito než spaseno“. Poté vyzdvihl význam komunikace a nezaštiťování konfliktů jménem božím.