(2010) Náboženství, globalizace a sekularizace
03.08.2014 08:15
Moderátor: Doris Donelly
Účastníci: José Casanova, Gilles Kepel, Tomáš Halík, Grace Davie
12. října 2010, Palác Žofín
José Casanova, sociolog náboženství z americké Georgetown University, se na úvod diskuse pokusil na problematiku náboženství, globalizace a sekularizace pohlédnout „z ptačí perspektivy“. Prohlásil, že se společenští vědci mýlili, když se domnívali, že náboženství je záležitostí minulosti a svět se bude s modernizací zároveň sekularizovat. Namísto toho je podle něj ve světě na vzestupu jak sekularizace, tak religiozita. „Všechna náboženství světa se v současnosti radikálně transformují, (…) a to mnoha rozličnými způsoby,“ upozornil Casanova.
Dodal, že sekularizace se dá definovat jako oddělení církevní a státní sféry, nebo jako ústup náboženské víry a pokles počtu praktikujících, či jako „zesoukromění“náboženství. Přesná trajektorie, kterou bude sekularizace následovat, je podle Casanovy nejistá, ale zatím se projevuje nejvíce v individuálnějším přístupu praktikujících; můžeme nalézt či vytvořit jakýkoli způsob náboženského praktikování. „Kdokoli může být zasvěcen do jakéhokoli dědičného kultu,“ prohlásil s tím, že individualistický prvek sekularizace je projevem modernity.
Dnešní náboženství se stala sekulárnějšími díky celosvětovému trendu k vzájemnému mezikulturnímu uznání a universalismu. Dnešní denominacionalismus, „systém vzájemného uznávání jednotlivých skupin uvnitř společnosti“, zároveň zadržuje i podporuje rozvoj náboženství. Definice náboženství se mění zároveň s tím, jak se sekularizace a náboženství rozvíjejí ruku v ruce v měnícím se světě dneška.
Gilles Kepel, sociolog a politolog z pařížské školy SciencesPo, vedl svou řeč ve znamení náboženství jako výrazu hledání kolektivní identity. Uvedl příklad letošního MS ve fotbale, kde Francie podle mnohých neuspěla kvůli „komunalistické fragmentaci založené na odlišných identitách.“ Dnešní třídní rozvrstvení společnosti nebylo schopné pojmout změny postindustriálního světa, a ztížilo tak mnoha komunitám hledání vlastní identity v rámci měnícího se systému. Toto je podle Kepela dramatická změna: „Co dělalo Řeka Řekem, nebylo místo narození, ale to, že chodil do palestry,“ vysvětlil. „Místo národnosti, zařazení do komunity bylo spíše spojeno s kulturou a hodnotami, jejichž bylo náboženství součástí,“ dodal s tím, že změny, které dnes v náboženství probíhají, jsou součástí pokusu vytvořit určitou identitu za účelem navázání vztahu s vlastním národním státem.
Katolický kněz a profesor filosofie Tomáš Halík mluvil o provázanosti křesťanství a sekularismu v evropské společnosti. Za příznačné označil, že „tradiční křesťanství žilo v symbióze s jedinou kulturou, (…) která se zdá být sekulární, a to evropskou modernitou.“ Halík zdůraznil, že víra je provázaná se západní kulturou a že „je to pouze křesťanství, které brání sekulární kultuře, aby se sama stala náboženstvím.“ Připouští, že mezi těmito dvěma ideologiemi existuje napětí, které by mohlo vést k podnětné diskusi, ale také k „zákopové válce“. Náboženství a sekularismus nemohou a neměly by jít vlastními oddělenými cestami, navzdory tomu, co se snaží dokázat extremisté na obou stranách barikády. „Největší hrozba plyne ze vzájemné démonizace,“ varoval Halík.
Grace Davie, socioložka z University of Exeter, se snažila zdůraznit rozdíl mezi vnímáním náboženství a jeho skutečnou podobou. Nevěří, že „Bůh je zpátky“, protože to by podle ní znamenalo, že dříve někam odešel. Ve snaze vyvrátit mýtus, že příchod muslimů do Evropy je novým jevem, připomněla, že zde už žili po celá desetiletí, ale že se pro ně vžila spíše označení „Alžířané“ či „Pákistánci“.
Grace Davie se dále v návaznosti na Josého Casanovu dotázala, jak je možné, že ve vztahu k náboženství „žily politologie, ekonomie a další společenskovědní disciplíny tak dlouhou dobu v bludu.“ Dodala, že vnímání náboženství může být u části akademické obce chybné dodnes. Různé vědní disciplíny podle ní budou muset přehodnotit své myšlení s ohledem na náboženství, což může představovat „radikální revoluci ve společensko-vědním myšlení.“