Agrippa - Co je magie
V druhé kapitole první knihy vykládá Agrippa, co je magie. Tvrdí, že vládne mnoha silami a tají v sobě nejvyšší tajemství a sílu přírody. Důležité je, že zároveň poučuje o vzájemných vztazích věcí, v čem se liší a shodují. Svých výsledků magie dosahuje právě tím, že slučuje síly věcí, vzájemně je srovnává a spojuje tak, aby ve výsledku ovlivnily vyšší síly.
Magie je nejdokonalejší a nejvyšší vědou, posvátnější než filosofie, ba dokonce jest vyvrcholením nejušlechtilejší moudrosti. Právě sapientia je zajímavý termín. Jednak je spojen s epistemologií, jak je popsáno právě ve Faidónovi, jednak je definován jako absolutní cíl, ke kterému by měl mág směřovat své úsilí. Věhlasný Picatrix je ostatně vlastním jménem Cíl moudrého a hned zkraje se zabývá tím, co je moudrost, kterou reprodukuje podobným stylem, jak Platón ve Faidónovi artikuluje poznávání duše. Proto u Agrippy tento termín chápu zrovna takto a troufám si tvrdit, že měl na mysli právě význam poznávání. Agrippa tedy říká, že magie je vyvrcholením poznání.
Dále rozvádí, že jako každá jiná filosofie, i magie se dělí na fyziku, matematiku a theologii.
- Hmotný svět → přírodní filosofie → fyzika
- Nebeský svět → matematika a astrologie → matematika
- Duchovní svět → náboženské obřady → theologie
Fyzika znamená odhalování toho, co se vyskytuje ve světě hmotném, příčiny, následky, čas, místa, způsoby, výsledky celku i jeho částí. „Kolik a jaké jsou prvky, co teplo, země a vlhký vzduch působí, co rodí a z čeho vzniká veliké nebe, z čeho příboj mořský a duha s rozmanitými barvami, co působí, že mraky vydávají burácející hrom a odkud blesk je vrhán tmavým aetherem: jaká příčina nese nocí tajemné pochodně, jak povstávají komety, které otřásají bázlivou zemí, jaká jsou semena zlata a jaká železa a vůbec celá nesmírná síla v přírodě skrytá. Kde původ je lidí a zvířat, dešťů a ohně, odkud zemětřesení, jakou silou hluboká moře se dmou, hráze protrhnuvše, a vrací se opět na své místo. Odkud je moc bylin, odvaha a zuřivost šelem, celý rod rostlin, kamení i plazů.“
Matematika znamená odhalování trojrozměrného prostoru a pohyb nebeských těles. „Jak rychlým pohybem ženou se zlaté hvězdy, co nutí pohybující se lunu, že bledne a co slunce, že zatměním pozbývá jasu. Kam zlaté slunce řídí přesně vymezený svět po dvanácti souhvězdích: co ukazuje nebeské cesty i hvězdy, rozmanité poruchy slunce a luny, Arctura, Plejady, Hyady a oba Vozy, proč v zimě slunce tak brzy spěchá zapadnouti do oceánu, anebo které prodlení překáží zdlouhavým nocem. Odtud možno nerozhodnému nebi určiti bouře, den žní a čas setby a kdy je vhodno tepati vesly zrádné moře, kdy vyplouti s válečným loďstvem neb vykáceti v lese bouřlivou borovici.“
Theologie znamená odhalování toho, co je Bůh, mysl, inteligence, anděl, ďábel, duše, jaké jsou obřady, mysteria, víra, znamení, atd. Agrippa se pak odkazuje na Apuleia s tím, že podle něj nás theologie učí znát zákony obřadů, svátosti a náboženské předpisy.
Agrippa posléze předvádí jakýsi isnád, když se odkazuje k dalším autorům a jejich dílům, přičemž už na první pohled je patrný vliv tradice orfismu, novoplatonismu a platonismu a pythagoreismu. Zajímavostí je, že jeho výčet mágů obsahuje reprezentanty i protichůdných škol, takže se potkávají například platonici s atomisty. Důležitý je ale otevřený odkaz k Pythagorovi a Platónovi, kteří měli podle Agrippy podstoupit zasvěcení v Memfidě a měli si projít chaldejskými mystérii. Jasná linie.
To nejdůležitější zaznívá nakonec. Pokud chce mág konat úspěšně, musí mít znalost věcí hmotných. Znát tedy vlivy a aspekty prvků, které musí spojovat podle jejich logiky, aby posílil jejich sílu, případně umenšil jinou. Musí tak navíc konat ve správný čas, pod vlivem vhodných konstelací a využít správné obřady.