Akita - slzící soška Panny Marie

15.10.2016 10:06

 

 

V horské samotě Yuzawadai, patřící k městu Akita u západního pobřeží japonského ostrova Honšú, žije sestra Agnes Katsuko

Sasagawa. Když jí bylo devatenáct roků, po špatně vykonané operaci slepého střeva jí ochrnul nervový systém. Šestnáct roků byla odsouzena k nehybnosti, převáželi ji z nemocnice do nemocnice, podstoupila mnoho operací. Na jedné klinice se seznámila s ošetřující sestrou, dobrou katoličkou, která jí dala základy víry. Díky této sestře se její zdravotní stav postupně zlepšil.
   Potom se začlenila do společenství Sester Panny Marie v Nagasaki. Po čtyřech měsících však opět upadla do kritického stavu a 10 dní ležela v bezvědomí. Její stav považovali za beznadějný. Přesto se však uzdravila, a to po působení vody z Lurd, kterou jí posílaly sestry z Nagasaki.
   V r. 1969 se rozhodla vstoupit do řádu Služebnic Eucharistie.
   V r. 1973 úplně ohluchla. Odešla za sestrami na samotu Yuzawadai. Naučila se číst podle pohybu úst.
   V neděli 24. června 1973 při adoraci viděla ze Svátosti oltářní vytrysknout světlo a kolem oltáře se vznášel opar. V něm se objevilo mnoho bytostí podobajících se andělům. Tyto bytosti obklopily oltář a klaněly se před Hostií.

Biskup Johannes S. Ito

   V klášteře byl právě přítomný biskup Johannes S. Ito, a tak se mu sestra se vším svěřila. Následující den měla to stejné vidění. Potom se po její pravici objevil anděl a modlil se s ní.
   Dne 5. července 1973 večer při modlitbě v kapli její rukou najednou prošla nesnesitelně ostrá bolest. Když otevřela dlaň, měla na ní ránu, ze které vytékala krev.
   Druhý den ráno byla sestra Agnes znovu v kapli. Byla tam instalovaná socha Panny Marie, vysoká jeden metr. Sochu před 10 roky vyřezal místní mistr ze dřeva stromu přivezeného z Izraele.
 

Akita - slzící soška Panny Marie - Spoluvykupitelky

   Sestra Agnes: "Najednou jsem pocítila, jak dřevěná socha ožívá a všimla jsem si, že je zaplavená oslňujícím světlem. Instinktivně jsem se sklonila hluboko k zemi a v té samé chvíli

v mých hluchých uších zazněl hlas: "Moje dcero, moje novicko, uposlechla jsi mě, všechno jsi opustila, abys mě následovala. Trpíš svojí hluchotou? Tvoje uši budou uzdraveny, buď si tím jistá. Buď trpělivá... Modlíš se z celého srdce modlitbu Služebnic Eucharistie? Jestli chceš, pomodlíme se ji společně...""
   Po skončení modlitby se hlas opět ozval: "Modli se hodně za papeže, biskupy a kněze."
   Potom socha opět nabyla svůj obvyklý vzhled, ale ještě toho samého dne se na její pravé ruce objevila stejná rána jako na dlani sestry Agnes - a tato rána také krvácela.


Dřevěná socha
Královny z Akity
během pláče
 
   Agnes si brzy uvědomila, že k úkazu dochází pravidelně ve čtvrtek a v pátek.    Dne 26. července 1973 si rány prohlédl i biskup Ito. V ten den slyšela Agnes ve svém srdci andělův hlas: "Tvoje bolesti se dnes skončí."
   V sobotu na svátek Michaela archanděla si jedna sestra všimla, že se socha leskne jakoby potem. Sestry utíraly pot společně, ale celé tělo jím bylo přes osušování neustále smáčené. Potom si uvědomily, že vata, kterou sochu utíraly, vydává rajskou vůni. Vůně v kapli zůstala po celých 14 dní.
   Sestra Agnes: "V sobotu 13. října 1973, ve výroční den posledního zjevení ve Fatimě, socha začala znovu vydávat onu nebeskou vůni. Klekla jsem si, vzala růženec a přežehnala se. Vzápětí od sochy dolehl k mým hluchým uším nevýslovně krásný hlas. "Moje drahá dcero, poslouchej dobře to, co ti chci říci. Uvědomíš o tom svého představeného. Jak jsem ti už řekla, když se lidé nebudou kát a nepolepší se, Otec nechá dopadnout na celé lidstvo velký trest... Jedinou zbraní, která nám zůstane, bude růženec a znamení, ponechané Synem."

 

 

(Někteří lidé namítají, že poselství některých zjevení vytvářejí v lidech úzkost a strach. - dřevěná socha královny z Akity - To pramení z nesprávného pochopení zjevení. Panna Maria nás nestraší, ale varuje. Prosí, ale nenařizuje. Nevyhrožuje, ale dává nám poznat cestu. Dělá to s ohledem na naši svobodnou vůli. V jednom ze svých poselství Panna Maria řekla: "Cožpak bych vám toto všechno říkala, kdyby stále ještě nebyla možnost to všechno odvrátit?")
 

Slzy sochy Panny Marie Spoluvykupitelky

   Dne 4. února 1974 se socha rozplakala třikrát lidskými slzami. Tento pláč vidělo 20 osob, i přivolaný biskup Ito. Očité svědky nejvíc zaráželo, že socha měla vzhled živé plačící bytosti. Vědecké analýzy odebrané tekutiny potvrdily, že jde o skutečné lidské slzy.
   Sestře Agnes se znovu zjevil anděl a řekl jí: "Nebuďte přece překvapení, když vidíte svatou Pannu plakat. Pláče, protože si přeje obrácení co největšího počtu lidí."
   Je zajímavé, že socha během doby změnila výraz tváře. Zjistil to sám výtvarník, který si svůj výtvor přišel prohlédnout.
   Biskup Johannes Shoojiroo Ito z Niigaty sám ochutnal slzy ze sochy a ucítil jejich slanou chuť. Zařídil medicínský výzkum na Lékařské fakultě Univerzity v Akitě. Při rozboru krvavých slz z roku 1973 zjistili krevní skupinu - 0 RH-faktor pozitivní.
   Na základě vyšetřování dvou komisí biskup Ito roku 1984 nadpřirozenost jevů a poselství v Akitě oficiálně uznal. Také nenašel nic, co by odporovalo víře anebo mravům.
   V červnu 1988 kardinál Ratzinger, prefekt vatikánské Kongregace pro nauku víry, prohlásil události a poselství Panny Marie v Akitě za "důvěryhodná a zasluhující si víry".
- kaple s adorujícími sestrami -    Dne 30. května 1982 se sestře Agnes definitivně vrátil sluch. A nebylo to jediné uzdravení, ke kterému v Akitě došlo. Kdysi zapadlá horská samota Yuzawadai je dnes slavné poutní místo.
   V letech 1975-1976 socha Panny Marie plakala desetkrát. Její pláč se obnovil 26. června 1978 a v nepravidelných intervalech k němu docházelo až do 15.9.1981. Celkově socha plakala 101-krát.
   V průběhu let přicházelo stále víc poutníků. Z nich asi 2.000 pláč vidělo. Mezi nimi bylo i několik novinářů, dokonce i pracovníci japonskej televize, kteří pláč nafilmovali a odvysílali do celého Japonska. (Film se později dostal na videokazetě do celého světa.)

 

 

Zpět