Akupunktura a přidružené techniky

Akupunktura je lékařská disciplína, která se zabývá prevencí, diagnostikou a léčbou převážně funkčních poruch organismu, psychosomatických onemocnění, bolestivých stavů, alergických nemocí, poruch imunity, návykových chorob, poruch motorických funkcí.
Prevence a léčba pomocí akupunktury spočívá v cíleném ovlivňování organizmu stimulací přesně ohraničených míst na povrchu těla, tzv. aktivních bodů. Stimulaci můžeme provádět zavedením speciálních jehel na určitou dobu (vlastní akupunktura) nebo aplikací jiných podnětů (modifikované techniky akupunktury). Z velkého množství různých podnětů se nejčastěji používá aplikace tepla (moxa, moxování), tlaku a masážních hmatů (akupresura), elektrického proudu (elektropunktura, elektroakupunktura), světla a laserového světla (fotopunktura, laseropunktura), použití magnetů, baněk apod.
Podle charakteru onemocnění a stavu pacienta volíme aktivní body jednak na těle (tzv. klasická, tělová akupunktura), jednak body a zóny mikrosystémů. Z nich nejznámější jsou mikrosystém ucha (aurikuloterapie, aurikulomedicína) a mikrosystém ruky a nohy (jedna z jeho modifikací se nazývá Su Jok, jiná, na chodidle nohy, se nazývá reflexoterapie).
Podstatou účinku akupunktury je působení na regulační subsystémy organismu, nejčastěji jsou ovlivněny nervový, endokrinní a imunitní systém. Cílem akupunkturní léčby je obnovení humorální, vegetativní a energetické rovnováhy organismu.

Postup při provádění akupunktury:
Postup při provádění akupunktury řeší Věstník MZ 1981, částka 1. Akupunkturu mohou provádět lékaři, kteří získali specializaci v některém z klinických oborů včetně oboru všeobecného lékařství a absolvovali zvláštní přípravu organizovanou dříve ILF nyní IPVZ Praha, IDVPZ Brno, VLA Hradec Králové, popř. zdravotnickou organizací pověřenou k tomu Ministerstvem zdravotnictví.
Školení v akupunktuře je rozděleno do dvou běhů a je zakončeno zkouškou a po jejím složení obdrží lékař OSVĚDČENÍ. Na základě tohoto Osvědčení vydává ČLAS ČLS JEP Oprávnění-Kredit I. stupně. Další stupně odbornosti v akupunktuře jsou Kredit II. stupně a Školitel v akupunktuře a jejich získání je podmíněno splněním dalších podmínek.
Akupunkturu lze aplikovat až po stanovení diagnózy základního onemocnění nebo alespoň po určení patogeneze funkční poruchy s cílem blokovat bolest na různých úrovních centrálního nervového systému, tlumit nebo odstraňovat ložiska spontánní chorobné vzruchové aktivity, upravovat narušené regulace vnitřních orgánů a jejich funkcí, zlepšovat narušené motorické funkce.
Akupunkturu mohou provádět všechna odborná pracoviště zdravotnických zařízení, která k tomu mají vhodné kádrové podmínky a potřebné vybavení.

 

Koncepce akupunktury v ČR

Charakteristika a náplň akupunktury:
Akupunktura je mezioborová lékařská disciplína s uceleným systémem diagnostiky, prevence, léčby a doléčování. Tvoří součást komplexní léčebné a preventivní péče o pacienta.

Možnosti klinického využití akupunktury zahrnují:

• Metody speciální diagnostiky
• Metody léčení akupunkturou a přidruženými modifikacemi a technikami
• Preventivní a profylaktické metody

Specifickou zvláštností akupunktury je, že využívá podrobně rozpracovanou a ověřenou soustavu akupunkturních bodů a drah a jejich tkáňových a orgánových vztahů. Akupunktura působí stimulačně na efektivní struktury akupunkturních bodů ve tkáních, kdy dojde k podráždění různých typů receptorů, se současnými charakteristickými pocity a minimálními algickými komponentami. Akupunkturní body jsou mikrozóny odlišné od okolní tkáně po stránce morfologické, fyziologické, elektrofyziologické a klinické. Tyto akupunkturní body jsou vědecky prokázány, jsou přístrojově objektivně zjistitelné a mají vztah k organizmu jako celku i jeho částem.
V diagnostice se sledují fyziologické parametry akupunkturních bodů a jejich změny jak jednotlivě, tak ve funkčních systémech, do nichž se tyto body sdružují. V terapii se akupunkturní body ovlivňují fyzikálně nebo chemicky tak, aby vznikl nadprahový podnět vyvolávající specifickou reakci v organizmu. V prevenci se působí na vhodné systémy akupunkturních bodů tak, aby docházelo k podpoře autoregulace nervových, hormonálních, humorálních a dalších systémů organizmu.

Hlavní úkoly akupunktury

V diagnostice kromě lékařského vyšetření, které je základem soudobé diagnostiky, se v akupunktuře používá ještě specifických diagnostických metod, vycházejících z hodnocení:
· Kvalitativní charakteristiky jednotlivých akupunkturních bodů, které je možno sledovat klinicky i přístrojově, zkoumáním jejich fyziologických a elektrofyziologických vlastností.
· Kvalitativních charakteristik systémů, ve kterých jsou tyto body funkčně sdruženy
· Charakteristik dalších systémů, orgánů a symptomů
 

V léčbě akupunktura sleduje tyto hlavní cíle:
· Upravovat akutně nebo chronicky narušené regulace vnitřních orgánů a jejich funkce
· Blokovat nebo modulovat bolest na různých úrovních nervového systému
· Odstraňovat nebo tlumit ložiska chorobné vzruchové aktivity
· Působit psychoregulačně a imunomodulačně
· Upravovat narušené motorické a senzitivní funkce
Akupunkturou lze dále doplňovat klasické postupy první pomoci a zlepšovat kvalitu života u nevyléčitelně nemocných doplňkově k soudobým léčebným postupům.
Neméně důležitý je preventivní a profylaktický účinek akupunktury. Akupunktura svým systémovým přístupem a celostním pohledem na člověka a jeho prostředí vede k pozitivnímu ovlivnění způsobu života. V prevenci je možno použít akupunkturní body, jejichž ovlivněním je možné docílit posílení imunoregulačních procesů ke zvýšení celkové odolnosti a obranyschopnosti organizmu.
Pozitivním efektem při léčbě akupunkturou je i redukce množství podávaných farmak, čímž se výrazně sníží riziko farmakopatologie. Akupunktura zkracuje dobu trvání onemocnění a rekonvalescence a snižuje pravděpodobnost komplikací.
 

Metodické a materiální prostředky akupunktury:
Podstata terapeutických a preventivních účinků akupunktury spočívá v cíleném výběru a cíleném ovlivňování organizmu působením na akupunkturní body a jejich systémy. Na akupunkturní body lze působit následujícími způsoby:

• Vpichem akupunkturní jehly
• Tlakem
• Elektrickým proudem
• Magnetickým polem
• Teplem či chladem
• Světlem
• Chemicky (léčivou substancí)
• Jinými způsoby

Klasická akupunktura používá vpichy jehly, ostatní způsoby ovlivnění akupunkturních bodů jsou odvozené formy akupunktury.
Systémy akupunkturních bodů:

• Tělový systém (klasický systém akupunkturních bodů a drah)
• Systém bodů na boltci ucha
• Systém bodů na hlavě (čínský, japonský)
• Systém bodů v dutině ústní
• Systém bodů ruky a nohy (celkový, Su-Jok)
• Další systémy

Materiální prostředky akupunktury jsou akupunkturní jehly (ocelové, stříbrné, zlaté aj.), sondy, vibrátory a jiné prostředky pro mechanické ovlivnění bodů, speciální elektrostimulační přístroje pro akupunkturu generující slabé elektrické proudy, magnetické pole, zdroje tepla nebo chladu, lasery, diody a jiné zdroje světla, další zdroje energie, které jsou schopny vyvolat nadprahové podráždění lokalizovatelné do akupunkturních bodů, drah nebo zón mikrosystémů, speciální elektronické měřící a stimulační přístroje pro diagnostiku.

Zdroj: https://akp.tre.cz