Andělská Hora

V dobách, které dávno odnesl čas, žil na Andělské Hoře pán široko daleko známý svými zlými skutky. Na hradě též přebýval kněz, který mu ve zločinech napomáhal. Až jednou se jim nekalé činy staly osudné. Tenkrát se rozhodli, že přepadnou mnišský průvod, který vezl poklad. Potloukli tehdy všechny mnichy a s pokladem ujížděli pryč. V lese zakopali poklad pod obrovský kámen a právě tam je dohonilo několik opožděných mnichů. Trestem nejvyšším ztrestali pána i kněze.

Stalo se o mnoho let později, žil na Andělské Hoře chudý tkadlec. Čím víc dětí měl, tím menší byly výdělky. Chudoba jej sužovala již dlouhé měsíce, když se tkadlec vydal poprosit své bohaté příbuzné o almužnu.

Bylo vlahé nedělní ráno, když se vydával na cestu. Prošel lesem a podél řeky došel až k příbuzným. Neuvítali jej s radostí a po chvíli ho vyhnali, ať si hledá pomoc jinde. Unaven se vydal na cestu k domovu. Blížila se půlnoc, když překročil Ohři a úzkou cestou mezi skalami šel domů.

Pojednou před sebou uviděl obrovský kámen ozářený měsíčním světlem. Polekal se a v té chvíli si uvědomil, jak je unavený.

Kámen připomínal oltář, a tak k němu s úlevou ulehl. Na takovém místě se mi přece nemůže nic stát, řekl si a usnul. Nespal však klidně a po chvíli jej probudil klapot kopyt. Otevřel rozespalé oči a co nevidí. Stál před ním kůň s prapodivným jezdcem. Na koni seděl kostlivec v šlechtickém plášti a vedle něj se ze tmy vyhoupl ještě jeden kůň. Na něm pokorně seděl kostlivec zachumlaný v plášti až po oči. S hrůzostrašným chrastěním slezli oba kostlivci z koně. Kněz poklekl ke kameni a počal se modlit, šlechtic chodil kolem, jen zuby mu drkotaly.

Brumlání dvou přízraků se mísilo s cvakotem tkalcových zubů. Tu tkalci svitlo, ten, kdo se modlí, není bytost pekelná, ale někdo zakletý. Přesto jej strach neopouštěl a začal se modlit i on. Jen co rozechvělým hlasem řekl amen, začaly se dít podivné věci...

V rokli se ozvalo čertovo zavytí, který zásluhou tkalcovy modlitby přišel o své hříšníky. Kostlivec ve šlechtickém plášti se otočil a pravil: "Děkujeme ti, tkadlečku, za vysvobození." Poté se šlechtic rozpadl na prach.

Kněz stačil ještě tkalcovi povědět celou historii o životě svém i svého pána. Nakonec pravil: "Pán bůh ti to zaplať, jen modlitba poctivé duše nás mohla vysvobodit. Vykopej poklad pod balvanem, zlato odevzdej klášteru a peníze si nech." Po těchto slovech se i kněz rozpadl na hromádku prachu.

Ráno došel tkadlec vesele domů. Vzal všechny děti a vydal se s nimi kopat poklad. Opravdu pod balvanem našel truhlici se zlatem a penězi. Zlato na knězovo přání odvezl do kláštera a za peníze si koupil nový domek a vůz. A mniši, ti si u něj z vděčnosti nechávali tkát látku na kutny.