Brána smrti - přehled dílů

První díl se zabývá definicí smrti z odborného pohledu a neuchopitelností smrti z našeho běžného nazírání. Poznáme pojetí smrti v pravěku a u tzv. přírodních národů v Amazonii, Austrálii, Papuy a Africe.

Do pojetí smrti ve starověku nahlédneme prostřednictvím kultur Mezopotámie, Persie, Indie, Číny, Egypta, Řecka, Keltů, Germánů, Slovanů a kultur, které prosluly lidskými oběťmi – náboženské kulty Mayů, Aztéků i Toltéků. Smrt zde také není chápána tragicky, být obětován je poctou.

Současné duchovní kultury v tomto díle reprezentuje hinduismus a buddhismus. S konceptem karmy a reinkarnace, smrti a života nás seznámí duchovní osobnosti Indie (včetně nevýznamnějšího představitele hinduismu), Tibetu (dalajlama) i Japonska (arciopat). Poznáme i osobité a pro nás nezvyklé pohřební obřady v Indii, na Bali a v Tibetu.

Největší monoteistická náboženství dneška – judaismus, křesťanství a islám mají v pojetí života a smrti mnoho společného. Jsou zde zdůrazněny osobité inspirující přístupy daných vyznání i mystické pojetí – zejména v křesťanství. Uvidíme mimo jiné posvátná místa Izraele, ukřižování na Filipínách, mešity a život v Kašmíru a v Dubaji.

Pátý díl analyzuje strach ze smrti, ze kterého se odvíjejí všechny ostatní strachy, a jak se s ním vypořádat. Zabývá se i povrchní bulvarizací smrti v médiích a jejím vlivem na nárůst násilí. Na závěr kontroverzní téma eutanázie.

Téma zkušenosti blízké smrti nám představí lidé, kteří jí prošli, i odborníci, kteří se jí zabývají – zejména Raymond Moody, dlouholetý badatel a autor světových bestselerů na dané téma. Všem tato zkušenost výrazně změnila přístup ke smrti i životu. Podle výzkumů se zdá, že vědomí je nezávislé na mozku, že naše realita, ve které žijeme, není jediná a nejzajímavější a že to podstatné v našem životě je být dobrým láskyplným člověkem.

Podněty i konkrétní návody jak se vypořádat s odchodem našich nejbližších dostaneme od odborníků i od lidí, kteří si tím prošli. Velmi silné a inspirativní jsou právě konkrétní osobní příběhy – manželky, která přišla o manžela, s nímž měla čtyři děti a páté na cestě a pak dvojice mladých manželů, kterým se narodilo mrtvé dítě.

Jak se připravit na smrt, jak zemřít bez bolesti a co nejlépe? Odpovědi přinese tento díl prostřednictvím odborníků i osobních zkušeností. Seznámíme se i s významnou hospicovou péčí a poznáme, jak se odchází v domě pro umírající Matky Terezy v Kalkatě.

Mnohé přírodní národy dokážou v tzv. rituálech přechodu navodit sugestivní prožitek smrti. Důsledkem toho je nejen ztráta strachu ze smrti, ale přicházejí i nečekaná vyléčení často i z velmi závažných onemocnění. I dnes se tím zabývají speciálně zaměření terapeuti či speciální techniky – např. buddhistická phowa. Výsledky jsou opravdu překvapivé.

Komunikace s duchy zemřelých je tradiční ve všech kulturách, své kořeny má už v šamanismu. U nás je tradiční spiritismus, kontakt s duchy prostřednictvím médií. Uvidíme obdivuhodné mediální kresby a zavítáme i na Haiti, kde je rozšířené vúdú i oživování mrtvol – vytváření zombií. Zcela ojediněle se zde podařilo natočit velký noční obřad vúdú s šokujícími výjevy.

Mnozí prožívají spontánní kontakty s duchy zemřelých. Zejména jde o případy, kdy zemře někdo hodně blízký – manžel, manželka, partner, dítě. Tato setkání bývají neobyčejně silná a dochází i k překvapivému předávání ověřitelných informací, které se zatím z vědeckého pohledu nedá moc vysvětlit.

V některých kulturách je tradiční nepojímat smrt a místo věčného odpočinku tragicky jako například v Číně nebo na Havaji. Je to možné i u nás – záleží na osobním přístupu, poznání. Ztělesněním veselého přístupu ke smrti a zemřelým je svátek mrtvých neboli Dušičky v Mexiku. Součástí svátku jsou například čokoládové a cukrové lebky, veselé průvody v maskách smrtek a celonoční hodování a popíjení na hrobech blízkých.