Byzantská filosofie
Základní rysy:
1) filosofie je cizí = pohanská
2) filosofie má plnou autonomii
3) nedochází ke střetu fakult (theologie v klášterech, filosofie ve školách pro funkcionáře)
4) filosofie je zaměřena encyklopedicky
Instituce (auditoria: Konstantinopolis, Alexandrie, Bejrút, Atény; později Magnaura cca 820; po dobytí Bejrútu a Alexandrie převzala vše Magnaura – Lev Mathematik – platonik, Archimédes, Eukleides; v 11. století soukromá škola v Kilikii – Michael Psélos; 13. století Konstantinopolská akademie – Múseion – skutečná univerzita, studoval na ní i Filelfo)
Raný středověk
Harrán (Damaskios, Simplikios…) novoplatónský aristotelismus
Nestoriáni (spojení dvou hypostazí akcidentální či morální, Antiochie, po represi odchod do Persie, ústřední nauka perské církve)
Pavel z Nisbidu, komentář k logice, v perštině, překlad do syrštiny
Monofyzité (původně Alexandrie, po Chalkedonském koncilu zmírněná forma v Sýrii a Egyptě, una natura duplex, natura ex duabus composita)
Sergius z Reschainy, komentář k logice, překlady z Galéna, překlady Aristotela, Porfyria a Dionysia do syrštiny (autorství?), syrští monofyzité prostředkovali řeckou filosofii Arabům
Jan Filiponos (zachránil filosofickou školu v Alexandrii, vytlačil odtud Prokla, dvojnásobný heretik, monofyzita obvinění z tritheismu, spisy: O věčnosti světa proti Proklovi, komentáře k Aristotelovi, Kategorie, Analytiky, O vzniku a zániku, O duši I, II, Fyzika, Meteorologie, vlastní pojednání O intelektu, Proti Aristotelovi)
Dionysios Areopagita (6. století, Sýrie)
O mystické theologii, O Božích jménech, O nebeské hierarchii, O církevní hierarchii, Listy
(Jan z Damašku, 8. století)
Fótios (820 – 891)
Cyril a Metoděj, encyklopedie Knihovna, Odpovědi na Amfilochiovy otázky, vrchol první renesance – encyklopedie Suda (Val), Fotiovi žáci po stu letech
Michaél Psellos (1018 – asi 1078)
Novoplatonská interpretace Chaldejských věšteb (křesťanské užití Platona i Prokla, pokud jde Proklův odkaz ve věci unum animae, květu rozumu je Psellos věrný Proklovi, po jeho smrti odsouzení pohanské filosofie, především Prokla, konstantinopolským synodem, postižen Jan Italos)
Jan Italos (vrchol činnosti kolem 1055)
novoplatónský aristotelismus, dialektik, dochováno 93 aporií, obviněn z aplikace logiky na theologii, teorii idejí, metempsychosu, od této doby již v Byzanci nenajdeme platonismus jen různé formy aristotelismu
Eustratios z Nikaie (1050 – asi 1120)
známý i na Západě především jako komentátor Aristotelovy etiky, obviněn z aplikace logiky v theologii, obhajobu sylogistiky, původce systematizace universálií na ante rem, in re, post rem a ekvivalence mezi univerzáliemi a veškerenstvem (de universali et toto), z Dionýsia pojem „předobsaženosti“ - nejvyšší Dobro principem všech jsoucen (superhabens, prehabens, superintelligibiliter, supersubstantialiter – Grosseteste)
Michaél z Efesu (vrchol činnost kolem 1110)
Isák Komnénos Sebastokratór (vrchol činnosti kolem 1140)
Vztahy se Západem (Pisané a žáci Gilberta z Poitiers – Lev Toskánský, Hugo Aetherian, překlady a výtahy z Athanasia, Řehoře z Nazianzu, Basila z Kaisareie, Epifania, Kyrilla z Alexandrie a Jana z Damašku; Burgundio, překlad De fide orthodoxa od Jana z Damašku, De natura hominis od Nemesia z Emesy, Jakub z Benátek, první středověký překladatel Aristotela do latiny; dominikáni v Peře, zakladatel Vilém Bernard překládal Tomáše Akvinského do řečtiny, předtím řecké kláštery na Sicilii a v Jižní Itálii – texty z nichž Tomáš Akv. sestavil Catena aurea)
13. století (1204 dobytí Byznace při 4. křížové výpravě – Balduin Flanderský a dože Jindřich Dandolo, Bonifác z Monferratu – Soluňské království, Villehardouin – Morejské Království na Peloponnésu; vyhnání křižáků Michaél VIII. Palaiologos 1259-1261)
Theodor II. (1254-1258, O jednotě přírody, Výklad vesmíru, Křesťanská theologie, ovlivněné Timaiem)
Georgios Pachymeres (platonismus: Parafráze svatého Dionysia z Areopagu, Výklad II. části dialogu Parmenides, opis Proklova komentáře k Alkibiadovi I.; aristotelismus: Výtah z Aristotelovy filosofie, 12. knih, Pojednání o čtyřech vědách, komentář k Boethiovu De differentiis topicis)
14. století
Nikeforos Chumnos (1250-1337, starší pojetí aristotelismu - fyzika, v mezích dogmatu, zvláště vyvrácení Plotína ohledně duše – současné stvoření látky a fromy duše, proti preexistenci duše a anamnesi)
Theodor Metochites (1270-1332, novější pojetí aristotelismu – astronomie; Základy astronomické vědy, z Ptolemaiova Almagestu a Aristotelovy Fyziky proti Nikeforovi)
Hesychastický spor
proti: Barlaam ze Seminary (1290 – asi 1348) List Ignáci Hesychastovi (předtím 18 textů proti Filioque, odpůrce latiníků, zastánce shody mezi Platónem a Aristotelem (každý vládne své oblasti hmotné a nehmotné, při diplomatické misi v Avignonu se seznámil s Petrarkou a naučil ho řecky, později uprchl na Západ, konvertoval a stal se biskupem v Gerace)
Řehoř Palamas (1296 – 1359) – obhajoba hesichasmu, tzn. participovatelnosti nestvořených božských energií (oproti neparticipovatelné božské bytnosti), které vede ke zbožštění (theosis); odmítnutí platonismu, aristotelismu, ale také latinské scholastiky, především tomismu; spisy: Obrana těch, kdo se oddávají posvátnému klidu, Stopadesát fyzikálních, theologických, etických a praktických kapitol
hesychasmus: navazuje na Řehoře s Nyssy („v klidu –hesychia- se lze oddat nahlížení neviditelných věcí a zřít nepopsatelné světlo“), usebrání, půst a očištění –nepsis- umožňuje spatření nestvořeného Božího světla
odpůrce hesychasmu: Nikéforos Gregoras (asi 1259 – 1360), proti Barlaamovi (z Platóna, Aristotela i Prokla, že mezi energiemi nelze rozlišovat, natož je participovat; nadto proti Barlaamovi popírá mystické poznání vůbec)
Tomismus a antitomismus na Východě
Tomismus
Demetrios Kydónés (1324 – 1397/98) první překlad Sumy proti pohanům, překládal také Augustina
Kritika Palamitů, meteórofénax (z Aristofana), spor je sociální elita, i církevní x athosské mnišství a také jde o spor o přípustnost dialektiky v teologii
cit. 59/60
Antitomismus
Kallistos Angelikúdés (1340 – 1420), Kata Thomá Akinaton, 641 rozčleněných argumentů, epektasis (z Řehoře z Nyssy)
15. století
Tomismus
Manuel Kalékas (zemř. 1410) O principech obecné víry
Antitomismus
Marek z Efefsu (1394 – 1445), ve Ferraře a Florencii nepodepsal unii, vyvracel Barlaama ze Seminary, Sylogistické kapitoly o vycházení Ducha svatého
Platonismus a aristotelsmus
Předkolo sporů ranné italské renesance, kam se spor po pádu Byzance přenesl. Renesance – do jisté míry „druhý život“ Byzantského humanismu.
Geórgios Gemistos Plethón (1355/60 – asi 1452)
Narozen v Mystře ve dříve Villehardouinském Achájském knížectví. Platonik, snažící se programově o obnovu hellénství, včetně polyteismu a velkých témat Platónovy a stoické filosofie.
1439 Rozdíly mezi Platónem a Aristotelem
1448 Proti Scholariovým námitkám ve prospěch Aristotela
Nómon syngrafé, Svod zákonů – 111 kapitol zničeno Georgiem Scholariem (Gennadiem II.), kromě několika zlomků 16 kapitol a obsahu, který byl uschován, aby bylo možné spálení zdůvodnit)
Aristotela kritizuje kvůli „prvnímu hybateli“ a kvůli nauce o mravním dobru jako theórii, obhajuje nauku o idejích.
V mládí pobýval v Adrianopoli a byl žákem Žida Elíši, který ho seznámil s Zoroasterismem.
Georgios Kúrtésés Scholarios (Gennadios II.) (asi 1405 – 1472)
Aristotelik, patriarcha ortodoxní církve, komentáře k Aristotelovi, překlad De ente et essentia, shrnutí Theologické sumy a Sumy proti pohanům, překlad De sex principiis od Gilbera z Poitiers a Sumulae logicales Petra Španělského, ve stáří soubor pojednání O duši.
Proti Plethónovi
1343/44 Proti Plethónovým obtížím ohledně Aritotela
1450 List Plethónovi
Proti neznabohům a polytheistům
2 propalamitské spisy
Aristotelik
Geórgios z Trapezuntu (1394 – 1472/3)
Comparatio philosophorum Platonis et Aristotelis, latinsky
Platonik
Ióannés Béssarión (asi 1403 – 1472)
odpověď na Comparatio