Charakteristika žánru sci-fi a jeho začátky
Sci-fi, nebo též science-fiction, je fikčním žánrem, jenž operuje s vědecko-fantastickými a futuristickými motivy, jako jsou spekulativní vyspělé technologie, mimozemské bytosti, průzkum vesmíru a navštěvování cizích/paralelních světů, teleportace a paranormální schopnosti, cestování časem, rozvoj robotiky a kybernetiky a obecně vývoj lidstva v blízké či daleké budoucnosti. Základ sci-fi filmů spočívá ve smíšení lidské existence s nadpřirozenými prvky, čehož je docíleno rozvíjením reálných poznatků vědy a techniky, jež jsou však posunuty na úroveň vybájených smyšlenek a teoretických vizí (na rozdíl od žánru fantasy, v němž jsou nadpřirozené elementy dílem magie). Sci-fi zároveň může svým obsahem a zpravováním přesahovat i do jiných žánrů, jako jsou drama, komedie, horor, western a mnohé další. Spousta filmových sci-fi vychází z literárních děl slavných spisovatelů, jimiž byli např. H. G. Wells, Isaac Asimov, Ray Bradbury, Arthur Charles Clarke, Philip K. Dick nebo Jules Verne.
Žánr sci-fi se dělí do mnoha dílčích kategorií. Většina sci-fi filmů se odehrává v různých etapách blízké či daleké budoucnosti (vzhledem k době jejich vzniku), přičemž v některých případech již naše současnost tato období dostihla a nabízí se tudíž srovnání reality s vizemi tehdejších filmařů. Zejména na raných sci-fi snímcích je vidět, že byly natáčeny jen s limitovanými znalostmi vesmíru a cizích planet a mohou proto občas působit poněkud naivně. Některé sci-fi filmy jsou zasazeny do alternativní reality, která pracuje s naší minulostí nebo současností, leč určitým způsobem pozměněnou a obohacenou o neexistující prvky. Tyto snímky jsou obvykle založeny na myšlence, jak by svět vypadal, kdyby se v jistém okamžiku našich dějin určité události vyvíjely oproti historickému poznání odlišně. Jiné filmy se zabývají životem v utopii či dystopii, případně zobrazují lidskou společnost v post-apokalyptickém světě, jenž byl poznamenán nějakou ekologickou nebo nukleární katastrofou. Obecně se sci-fi filmy obvykle snaží nalákat diváky prostřednictvím atraktivních námětů a poskytnout jim především zábavu, v některých případech ale obsahují i společenskou kritiku či filosofický přesah a vybízejí k intelektuálním debatám.
Za vůbec první sci-fi snímek v historii kinematografie je považována Cesta na Měsíc (1902), vyprávějící o astronautech, kteří přicestují na Měsíc, zažijí tam všelijaké příhody a zavítají do kolonie mimozemšťanů. Jde o nejslavnější počin francouzského režiséra a průkopníka filmových triků George Mélièse, jenž natáčel sci-fi a fantasy snímky hned krátce po vynalezení filmu. O dva roky později Méliès navázal na Cestu na Měsíc snímkem Cesta do nemožna (1904), jenž byl inspirován divadelní předlohou Julese Vernea. Vyprávěl v něm o skupině dobrodruhů, kteří podnikli všemi dostupnými dopravními prostředky cestu kolem světa, aby nakonec přistáli i na Slunci. Julesem Vernem, tentokrát pro změnu jeho stejnojmenným románem, byl inspirován i americký snímek 20 000 mil pod mořem (1916), který natočil původem britský režisér Stuart Paton.
Pozoruhodné sci-fi snímky vznikaly v Evropě ve 20. letech, neb kromě atraktivních triků a fantastických vizí o životě v budoucnosti disponovaly i komplexními společensko-kritickými tématy. Prvním celovečerním sci-fi počinem, vyprávějícím o roztomile naivně prezentovaném dobývání vesmíru, byl dánský film Cesta na Mars (1918). Italská sci-fi komedie Mechanický muž (1921) se zas zabývala příběhem vědce a jím sestrojeného humanoidního plechového robota, jehož plány na výrobu padly do špatných rukou, což vyvrcholilo prvním soubojem dvou robotů v dějinách filmu. V sovětském sci-fi Kráska z Marsu (1924) podniklo několik komunistických inženýrů cestu na Mars, kde v tamní civilizaci zaselo semínko lidové revoluce. Francouzský komediální sci-fi film Paříž spí (1925) zas vyprávěl o tajemném paprsku, který uspal celou Paříž, až na hlídače z Eiffelovy věže a několik cestujících z letadla, kteří tímto paprskem zasaženi nebyli a měli proto ve městě volné pole působnosti.
Naprosto zásadním příspěvkem do žánru sci-fi byl německý expresionistický film Metropolis režiséra Fritze Langa (1927), jenž byl v době premiéry přijat spíše vlažně, leč časem se z něj stala legenda, která ovlivnila mnoho pozdějších filmařů. Langův film divákům představil dystopickou budoucnost, v níž byla společnost rozdělena na boháče žijící v přepychu na povrchu země a na pracující chudé dělníky, kteří se v podzemí starali pro ty nahoře o chod měst. Průkopnický film ohromoval sugestivními monumentálními obrazy futuristického velkoměsta, jehož tísnivá atmosféra stála v kontrastu s jednoduchým příběhem lásky muže a ženy z rozdílných společenských vrstev. Později Fritz Lang přispěl do žánru sci-fi ještě snímkem Žena na Měsíci (1929), vyprávějícím o milostném trojúhelníku a plánu těžit na Měsíci zlato. Šlo o jeden z posledních velkých filmů němé éry, přestože vznikl už v době zvukového filmu.
Nejvýznamnější sci-fi filmy 30. a 40. let vznikaly v Hollywoodu a ve Velké Británii, přičemž hned zkraje tohoto období byly leckteré z nich obdařeny poměrně štědrým rozpočtem, jenž jejich tvůrcům umožňoval vyřádit se na nákladných a velkolepých kulisách a na speciálních efektech. Americká muzikálová sci-fi komedie Davida Butlera Just Imagine (1930) takto vykreslila svět v roce 1980, v němž se ocitl hlavní hrdina, jenž byl uložen k padesátiletému spánku. Britský snímek Svět za sto let (1936), k němuž napsal scénář podle vlastního románu spisovatel H. G. Wells, zas líčil budoucnost jako dobu dlouhých válek a diktátorských režimů, které nicméně povedou k míru, rozvoji a blahobytu. Německé sci-fi The Master of the World (1934) pro změnu pojednávalo o problematice robotů, kteří se v budoucnu stanou pro lidstvo hrozbou zaprvé coby náhrada pracovní síly a zadruhé jako válečné stroje. Do žánru sci-fi částečně spadaly i slavné americké horory Frankenstein (1931), Dr. Jekyll a pan Hyde (1931) nebo Neviditelný muž (1933), a to díky námětům o vědcích, jimž se jejich odvážné experimenty vymkly z rukou (a to samé platilo o jejich mnohých pozdějších pokračováních a předělávkách).
S postavami ambiciózních vědců operovaly i sci-fi horory Black Friday (1940), v němž jistý chirurg transplantoval svému umírajícímu kolegovi část mozku z hlavy gangstera a stvořil tak muže s rozdvojenou osobností, Dr. Cyclops (1940), jehož hrdinové byli šíleným badatelem zmenšeni do miniaturní velikosti, poté co nalezli jeho sídlo uprostřed džungle, nebo Man Made Monster (1941), v němž jeden z doktorů ošetřujících muže, jenž jako jediný přežil nehodu vlaku zasaženého elektrickým proudem, z něj nedopatřením udělal elektrického zabijáka. Ve sportovním sci-fi It Happens Every Spring (1949) se zas z průměrného chemika stal neuvěřitelně úspěšný hráč baseballu, a to díky jeho vynálezu speciálního spreje na odpuzování dřeva. V britském filmu The Perfect Woman (1949) byla dokonce stvořena zdánlivě dokonalá robotická žena (hraná živou herečkou), se kterou to však nakonec dopadlo neslavně.
Zdroj: ČSFD