Chetité byli indoevropským národem, který žil na drsných planinách střední Anatólie od 18. století př.n.l. a jejich hlavním městem byla Chattuša. Založili mocnou říši, která se střetávala se všemi tehdejšími význačnými civilizacemi - Babylónií, Asýrií a Egyptem.

Chetitský král byl sice absolutním panovníkem, ale ve vládnutí mu pomáhala rada starších pankus, která měla poměrně velké pravomoci. Král byl považován za zástupce boha na zemi a proto se musel účastnit všech náboženských obřadů, aby prokázal svou čistotu. Vládnoucí vrstvu tvořily šlechta a kněžstvo. Lidová vrstva se dělila na svobodné lidi, kteří většinou pracovali pro palác, chrámy nebo velká šlechtická panství, a otroky z vojenských tažení.

Střety Chetitů s Egyptem

Egypťané se s Chetity poprvé střetli za vlády Thutmose III. a s přibývajícím časem za vlád Thutmose IV., Amenhotepa IV., Tutanchamona a Ramesse II. se napětí stupňovalo. K přímému střetu ale nedošlo a to jak z politických tak vojenských důvodů. Válka se zdála být na spadnutí i proto, že oba státy měly zájem o stejné území. Jejich spory se nakonec omezily na krátké konflikty a pokusy o invaze.

Thutmose III. a Chetité

Thutmose III. se rozhodl, že zaútočí na Mitanni a tak potlačí vzrůstající vliv Asiatů. Potřeboval na to celkem sedmnáct tažení, ale způsobil v oblasti spoušť a vyvolal takové znepokojení, že babylonské, aššurské a chetitské kmeny mu raději začaly odvádět tributy v naději, že si tak kupují několik let klidu.

Jeden rok faraon systematicky potlačoval jakýkoliv pokus o vzpouru v Mitanni. O osm let později už Egypt kontroloval rozsáhlé území a jeho expanzi ukončilo až dobytí tří měst v okolí Kadeše, tradiční kolébky vzpour asijských vládců. Nakonec tedy v oblasti zavládla relativní politická rovnováha.

Thutmose IV. a Chetité

Za vlády Thutmose IV. se ale mezinárodní vztahy opět zhoršily. Království Mitanni tehdy překvapivě uzavřelo spojenectví s Egyptem v obavách před Chetity, kteří začali ohrožovat mitannské hranice. Po první smlouvě o výměně dobytých území (Egypt získal Palestinu a vrátil Mitanncům severní Sýrii) dokonce Thutmose IV. požádal o ruku dceru mitannského krále. Pro Chetity bylo toto spojenectví tak nečekané, že se nakonec raději vzdali válečnických sklonů v této oblasti. Mimo jiné i proto, že v té době bojovali s obyvateli Anatolie, kteří se snažili vniknout na jejich území ze severu.

Amenhotep IV. a Chetité

Za vlády Amenhotepa IV. - Achnatona se ale hrozba války znovu objevila. Vládce Amorejců (národ, který sídlil na území dnešního Libanonu) se připojil k Chetitům, neboť doufal, že se mu tak podaří vymanit se z egyptského jha. Nový chetitský panovník Šuppiluliuma zpacifikoval Anatolii a zaútočil na severní Sýrii. Egypt ale nepřišel Mitanni na pomoc a to vzbudilo rozpaky jak v Mitanni tak u egyptských vládců v příhraničních krajích. Měli obavu z invaze, kterou však faraon přehlížel.

Kolem roku 1328 př.n.l. se Egypt neúspěšně pokoušel dobýt Kadeš. Možná právě během jednoho z těchto tažení zahynul mladý faraon Tutanchamon. Jeho mladá manželka navrhla chetitskému králi, že se provdá za jeho syna, aby se situace uklidnila. Král se svatbou souhlasil, ale jeho syn do Egypta nikdy nedorazil - možná byl zavražděn. Válka hrozila čím dál víc, ale nepřátelství se na nějaký čas přeci jen podařilo zažehnat.

Ramesse II. a Chetité

Konflikt vypukl až za vlády Ramesse II. když vstoupil na území Amorejců a rozhodl se dojít až na sever Sýrie a utkat se s Chetity v bitvě u Kadeše. Ramesse sice líčí výsledek bitvy jako svoje drtivé vítězství, ale území Amorejců se opět ocitlo pod vlivem Chetitů.

Po smrti Muvatalliho, který vedl chetitské vojsko v bitvě u Kadeše proti Ramessovi, se v říši strhl boj o moc, který nakonec skončil tím, že se na trůn dostal Muvatalliho bratr Chattušili III., když předtím vyhnal ze země svého synovce Urchi-Tešupa, který se zmocnil trůnu.

Právě Chattušili III. a Ramesse II. pak podepsali roku 1280 př.n.l. první mírovou smlouvu v dějinách lidstva. Přátelské vztahy obou zemí přetrvaly mnoho let, ale v jejich stínu rostla nenápadně moc dalšího státu - Asýrie.