Čtyři základní myšlenky

Džigme rinpočhe

Čtyři základní myšlenky jsou velice důležité, protože nám mohou pomoci udělat si jasno v rozhodnutích, která ve svém životě děláme. Čtyřmi základními myšlenkami máme na mysli: 1) drahocenné lidské tělo, 2) pomíjivost, 3) karmu a 4) důsledek karmy. Čtyři základní myšlenky jsou jednoduché a přímočaré, ale někdy příliš přemýšlíme, začínáme mít různé obavy, vymlouváme se a bráníme sami sobě s nimi pracovat. Je to celkem normální. Nevědomky nechceme to, co je obtížné. Chceme to zakrýt něčím krásným a potom se na to dívat. Vezměte si za příklad oltář vyrobený ze dřeva. Někdo jej zakryje nádhernou látkou, abychom nemohli vidět dřevo, z něhož je vyroben. Často děláme to samé. Dokonce i když svou situaci vidíme, tak ji ve skutečnosti vidět nechceme. Nevšímáme si jí, nebo ji zahalujeme nějakými příjemnými řečmi nebo myšlenkami. Ale jestliže si zlomíte ruku, příjemným mluvením nebo tím, že ji zakryjete látkou, nic nevyřešíte. Potřebujete náležité lékařské ošetření. Čtyři základní myšlenky jsou důležité. Současně to ale neznamená, že musíme být ohledně života pesimističtí, přemýšlet, že utrpení je špatné, nebo že bychom měli neustále pociťovat svou nepříjemnou situaci. Klíčem je přemýšlet o čtyřech základních myšlenkách a pochopit jejich skutečný význam.

První základní myšlenka - drahocenný lidský život

Lidské tělo je drahocenné, náš vlastní život je drahocenný. Měli bychom se snažit dělat ve svém životě dobrá rozhodnutí a strávit život smysluplně.

Učení předaná Buddhou říkají, že všechny bytosti, nejen lidské, mají potenciál stát se buddhou. Realizace stavu buddhy však můžeme dosáhnout pouze v lidském těle. Buddhovská podstata znamená svobodu mysli. Realizace znamená částečné osvobození od utrpení. Máme teď tuto šanci, takže bychom ji neměli promarnit. Naše pozornost se vždy soustřeďuje na dosažení věcí, které jsou pouze dočasné a pomíjivé. Na tato učení však zbývá nějaký čas jen stěží. To je důvod, proč učení zdůrazňují přemýšlet v širších souvislostech a po delší dobu. Měli bychom investovat své úsilí k dosažení trvalejšího užitku. Mysl nekončí; mysl pokračuje. Mysl se nerozpustí, takže je velmi důležitá. Chceme se osvobodit od utrpení, osvobodit od nevědomosti. To je naším cílem. Tento život je důležitý, protože můžeme vzhledem ke své budoucnosti jednat užitečným způsobem.

Podmínky pro drahocenný lidský život

Podle zákona karmy (příčiny a následku) je skutečnost, že jsme zde jako lidské bytosti, výsledkem našich dřívějších činů. Jestliže budeme pokračovat ve smysluplném jednání, pak se opět zrodíme s dobrými podmínkami. Dobrými podmínkami myslíme podmínky vedoucí k praktikování dharmy: narodit se v místě, kde autentičtí učitelé učí Buddhovu dharmu; nebýt postiženi způsobem, kvůli kterému nejsme schopni učení pochopit nebo praktikovat; nezrodit se jako někdo, kdo ničemu nedůvěřuje, protože pak by zde nebylo nic, co by stálo za to, abychom to dělali; mít soucit nebo schopnost k tomu, abychom jej mohli rozvíjet. Gampopa v díle Ozdobný klenot vysvobození vysvětluje, že ve významu drahocenného lidského zrození jsou zahrnuty všechny tyto podmínky. Buddhovskou podstatu máme všichni , ale nepřítomnost těchto podmínek způsobuje, že je obtížné se zabývat dharmou. Jiný text jde ještě dále a zdůrazňuje, že někdy, dokonce i když víme, co je užitečné, a chceme rozvíjet svou mysl, brání nám naše touhy, připoutanost a návyky. Je to stejné, jako kdyby vám nabízeli velmi dobrou práci v příjemné oblasti s krásným apartmá, ale odmítli jste ji, protože raději zůstanete ve své současné práci, ve které je hodně napětí a životní podmínky jsou vcelku drsné. Uvažujete o sobě tak, že nemůžete odejít, protože se nemůžete vzdát toho, na co jste zvyklí. Kvůli své připoutanosti, jste nemohli přejít do lepší situace. Musíme tento druh připoutanosti pustit, jinak se zablokujeme.

Považujeme svou lidskou existenci za samozřejmou. Mnoho věcí se nám zdá být důležitými, ale neuvažujeme o tom, co je pro nás dlouhodobě skutečně užitečné. A když čas uteče, už je příliš pozdě. Uvažovat o drahocenném lidském těle neznamená, že bychom z toho měli být napjatí, ale spíše by nás to mělo motivovat k tomu, abychom ve svém životě dělali správná rozhodnutí. Tato první ze čtyř základních myšlenek nás připravuje k tomu, abychom pochopili, proč je praxe dharmy tak důležitá. Jsme schopni vidět podmínky svého života, podmínky života jiných lidí a lidí, kteří právě zemřeli. A jsme tak vnímavější vůči dharmě a jejímu významu.

Starat se a využít svůj drahocenný život

Podívejme se teď na to, jak můžeme uvažování o svém drahocenném lidském zrození využít v každodenním životě. Je chybou si pouze připustit, že lidský život je drahocenný, a potom na to zapomínat, pouze vidět mnoho podmínek nutných k tomu, aby tento drahocenný život vznikl. K tomu, abychom se v příštím životě opět narodili se stejně dobrými podmínkami, bychom teď měli rozvíjet způsob uvažování a jednání, který by co možná nejvíce posílil pochopení mysli. Zatímco tu jsme, neměli bychom věci brát jako samozřejmé a ignorovat je. Například, máme rádi určité jídlo, ale to je pro nás velmi nezdravé. Vědomě se rozhodneme tuto skutečnost ignorovat a jídlo jíme. Myslíme si, že nám neublíží, když toto jídlo sníme pouze jednou, právě v tuto chvíli. Nicméně, když toto jídlo sníme párkrát, roste náš návyk to jídlo mít. A potom odmítáme původní obezřetnost a říkáme, "...když já mám to jídlo velmi rád. Nevadí..." Prostě ignorujeme to, co víme. A to je způsob, jakým ignorujeme mnoho malých věcí, které jsou důležité z hlediska důsledků, které způsobují. A tak musíme opět zdůraznit to, co bychom si měli vždy pamatovat, že tento život je drahocenný.

Zatímco jsme tady, můžeme nynější dočasné podmínky využít teď a tady k zajištění lepší budoucnosti. Měli bychom se snažit pochopit význam učení prostřednictvím svých životních zkušeností a snažit se včas trochu zdokonalit. Pokud tyto metody používáme a praktikujeme, výsledky pozvolna přijdou. Tento fakt je nedocenitelný, protože někdy nechceme naslouchat a pořádně tomu nevěnujeme pozornost. Přinejmenším bychom se měli starat o to, abychom se vyvarovali těch činů, které vedou ke zrození v nižších stavech existence. Někdy slýcháme tvrzení, že tato učení mohou vést k osvícení během jediného života. Učení jsou velmi efektivní, ale to není to, o co tu jde. Jde o to, že každý z nás má schopnost dosáhnout osvícení během jediného života. Reinkarnovaný učitel nebo praktikující není nikým zvlášť výjimečným. To se může stát, jestliže někdo úspěšně praktikuje, a je tedy schopný pokračovat stejnou stezkou i v následujícím životě. Pokračovat znamená neztratit schopnosti mysli, kterých mysl právě dosáhla. Vysvobození ze samsáry neznamená zříct se světa; ve skutečnosti to znamená svobodu od utrpení, jejíž pomocí jsme schopni pracovat pro dobro všech bytostí.

Drahocenný lidský život přesahuje tento nynější život. Jistě, rádi bychom se znovuzrodili vědomě jako lidé, abychom mohli náležitě praktikovat dharmu až do dosažení osvícení. Ale život nikdy nezůstává do puntíku neměnný. Aktivity mysli postupují. Naše činy se pohybují v čase jako cokoliv jiného. Současně však zapojení se do pohybu života je hromaděním negativní či pozitivní karmy. Je velmi důležité nemarnit čas, protože toto fyzické tělo je pomíjivé. Pomíjivost znamená, že čas - každá hodina, minuta i každý okamžik - pomíjí. Tato pomíjivost je rovněž předmětem příčiny a následku. Musíme vidět tento neustálý proud jako vždy pomíjivý. Neznamená to, abychom byli napjatí, ale díky tomu, že to uvidíme, se to může stát součástí našeho vlastního fungování.

Svou praxi začínáme s malým uvědoměním a toto uvědomění bude pozvolna narůstat. Je to jeden ze způsobů, jak připravovat a rozvíjet kvality naší vlastní mysli. Výsledkem je pochopení a znalost podstaty naší vlastní mysli. Následovat tato učení v praxi je pro nás obtížné. Skutečný proces může být složitý. Zde je jedno doporučení - měli bychom přijmout to, co zde čteme a čas od času o tom uvažovat ve svém každodenním životě. Měli bychom se snažit přemýšlet o významu toho všeho a také o tom, jakým způsobem to funguje v mnoha různých situacích našeho života, zatímco jsme ve vzájemné interakci s blízkými lidmi a se zvířaty. Měli bychom se prostě a jednoduše snažit být bdělí. A brzy se nám už život nebude zdát tak obtížný a bude to snadnější pochopit. Tento druh pochopení bude spontánní.

Druhá základní myšlenka - pomíjivost

Druhá ze čtyř základních myšlenek zdůrazňuje vědomé uvažování o pomíjivosti života a jevů. Jako jednotlivci máme ve svém každodenním životě k dispozici mnoho různých rozhodnutí. Máme toho vždy mnoho na práci, ale jestliže se rozhodneme vložit úsilí do praxe dharmy, tak v tomto životě dosáhneme výsledků, které budou mnohem trvalejší. Musíme se rozhodnout, zda za to praxe dharmy skutečně stojí. Jinak to někam odsuneme. Avšak důsledkem pomíjivosti neodkládáme věci natrvalo. Čas se nezastaví pro nikoho z nás. Mezitím se činy a následky v pravý čas proplétají a stále trvají. Musíme se snažit získat více jasnosti, dokud jsme tady. Pomůže nám to v bardu, v době mezi tím, co opustíme tento život, a naším dalším znovuzrozením. Svým způsobem pomíjivost také znamená spojitost. Věci nezůstávají stejné, pokračují ve změně, pokračují ve vývoji.

V Ozdobném klenotu vysvobození se začátek knihy zabývá samsárou a jejími podmínkami. Samsára znamená koloběh existence, existence polapené v rámci nekonečného koloběhu zrození, stáří a smrti. Každá existence může obsahovat mnoho štěstí a/nebo mnoho utrpení a každá končí smrtí. Brzy nato začíná další koloběh a tak tento koloběh pokračuje donekonečna. Odmítáme utrpení, a tudíž se z něj přejeme vysvobodit.

Doufáme, že budeme svobodní, ale to se nikdy nestane, pokud nevložíme do vhodné praxe úsilí. Musíme přestat plýtvat časem. Kniha poté pokračuje učeními Gampopy o metodách vedoucích k vysvobození. Jakmile známe utrpení, přirozeně si přejeme vysvobodit se z něho.

Chápeme podmínky utrpení a víme, že existuje cesta ven. A takto dosahujeme hlavního cíle: vysvobození.

Díky prvním dvěma myšlenkám o drahocenném lidském životě a o pomíjivosti jsme pochopili možnosti a význam své existence. A na druhou stranu také vidíme aspekt utrpení samsáry. Jsou zde rozhodnutí a opatření, která nám pomáhají vypořádat se s různými životními situacemi. Zdá se, že smrt je nejnáročnější ze všech. Praxe nám ukazuje, jak si s ní poradit.

Díky pochopení pomíjivosti se dostáváme k podmínkám smrti; připravujeme se na to tím, že dosahujeme jasnosti mysli a uvažováním o utrpení samsáry. Někdy je těžké věci snést, ale jindy se nezdají být tak nesnesitelné. Jsme zvyklí na neustálé vzlety a pády. Je to stejné jako s naším přáním mít pohodlný život s dobrým jídlem a krásnými šaty. Směřujme své úsilí k tomuto cíli. Uvědomujeme si, že tady budou nějaké překážky, ale ty nás neodradí. Nebojíme se jich a najdeme způsob, jak se s nimi vypořádat.

Přechod z nynějšího života do příštího je přirozeným a automatickým procesem. Tento mezistav je známý jako bardo a po něm se mysl znovu zrodí. Bude zde opět život, dospívání, žití a umírání. Potom dojde k celému koloběhu znovu. Pokud hodně praktikujeme, dostaneme se k hlavnímu cíli - vysvobození nebo k osvícení. Vysvobození znamená vysvobodit se ze současných podmínek, kvůli kterým nedokážeme vidět jasně. Vysvobození značí jasnou mysl. Jasná mysl vidí jasně a prochází všemi různými životními podmínkami stejně jako i těmi v bardu. Skutečně není tak těžké toho dosáhnout, pokud následujeme metody a vkládáme do nich úsilí.

Přemýšlet o důsledcích pomíjivosti...

Jak vybudujeme tento základ pro praxi? Potřebujeme pravidelně uvažovat o významu těchto učení. Tato učení často poukazují na zušlechťování uvědomění si těla, řeči a mysli jak v naší praxi, tak i v našem každodenním životě. Tím, že to takto děláme, můžeme posléze dosáhnout svého cíle. Být vědomý znamená být si vědom. Čtyři základní myšlenky se také zmiňují o přípravách. Příprava zde neznamená předpoklad. Neznamená to, že musíme dokončit jeden krok před tím, než pokročíme k následujícímu. Spíše to znamená to, že k pochopení následujícího kroku je ten první velice důležitý. Říkáme-li tedy, že všechno je pomíjivé, překračujeme obvyklý význam, a pomíjivost nejenom připouštíme, ale jdeme ještě dál. Trávíme čas skutečným uvažováním o jejich významu, o jejich hodnotě a o jejich vlivu na náš život a na to, co děláme. Uvažujeme o tom, jak pomíjivost funguje v našich běžných každodenních zkušenostech. Uvědomujeme si pomíjivost a propojujeme se s ní bez toho, abychom z toho byli zděšení, udivení nebo abychom se za to museli omlouvat. Přijímáme ji jako běžnou součást svého života. Pomíjivost je téměř jako pití čaje. Pijeme čaj každý den. Není tu kolem něj žádný nádech údivu. Je prostě součástí normálního každodenního života. Můžeme si všimnout pomíjivosti za těchto okolností. Je to, jako když jsme studenty na škole, nevšímáme si látky, která je nám důvěrně známá; a místo toho se pokoušíme zapamatovat si všechna důležitá neznámá fakta. S pomíjivostí je to však trochu jiné.

Ačkoli je nám už důvěrně známá, nepokládáme ji za samozřejmou. Ačkoliv jsme toto téma jako pojem shledali trochu těžké na to, abychom se jím zabývali, přeci to začínáme najednou tak trochu chápat. Začíná nám dávat smysl to, co děláme. V tomto bodě je to pro nás velmi užitečné; přivykneme si vidět pomíjivost. Nemusíme se nutit k tomu, abychom to vždy vyhledávali. Jednoduše se snažíme si na tento pohled pomalu zvykat tak, až se stává návykem mysli, tendencí mysli(tib. pak chag), vědomým zvykem. Je to stejné jako s naším každodenním oblékáním. Známe své vlastní šaty. Měníme si je každý den. Pereme je, když jsou špinavé. S pěknějšími šaty jsme opatrnější a vyhýbáme se sezení ve špinavém prostředí. To, jakým způsobem nosíme své šaty a staráme se o ně, je velmi jednoduché a jasné. Není zde žádné otálení. Není tu okolo toho nic komplikovaného.

Třetí a čtvrtá základní myšlenka - karma a její důsledek

Třetí a čtvrtá ze čtyř základních myšlenek se zabývá karmou a jejím důsledkem. Konkrétně samsára neboli podmíněná existence je důsledkem karmy. Někdy se důsledek karmy popisuje jako vada samsáry.

Je mnoho způsobů, jak chápat karmu. Způsob, jakým zacházíme s karmou, se shoduje s předchozím příkladem, jenž se týkal zacházení s šaty. Není to nic složitého, stále si udržujeme své uvědomění a jsme pozorní. Nemůžeme uniknout karmě, dokonce i kdybychom chtěli. Čím více se této situaci snažíme vyhnout, tím více se do ní zapojujeme a tím negativnější pro nás je. Nemusíme se tím znepokojovat, ale jestliže vidíme význam karmy, budeme přirozeně pozorní. A to je důležité.

Karma vzniká z naší mysli, řeči a našich činů. Často si myslíme, že to jsou naše činy, které přinášejí tyto důsledky, ale pokud bychom na prvním místě neměli takovou myšlenku, pak by nevedla k naší mluvě nebo jednání. Je dobré si přečíst Ozdobný klenot vysvobození, kde je karma a její důsledek jasně vysvětlen do ohromných detailů. Nikdy si nemyslíme, že by naše negativní myšlenky mohly být nahrazeny negativními činy, ale každá myšlenka má svůj důsledek, ať už se projeví, nebo ne. Někdy se nějakým způsobem chováme, ale nic z toho nevzejde. A někdy něco děláme a skutečně něčeho dosáhneme. V každém případě karma se vytváří, ať už jsou naše činy plodné, nebo ne. Ať už je karma neutrální, pozitivní, nebo negativní, bude neutrální, pozitivní či negativní přímo ve shodě s naším původním záměrem. Učení nám říkají, že je to přirozený a neomylný zákon karmy. Toto je pravdivost karmy. To je také důvod, proč bychom si měli být vždy vědomi svých myšlenek

Když se podíváme na svou mysl, nemůžeme si pomoci, vidíme ji spojenou se všemi podmínkami karmy. Proces vytváření karmy je stejný jak pro pozitivní, tak i pro negativní karmu. Například, jestliže nechcete ubližovat jiným, tak je to jakási karma. A jestliže lidem chcete ubližovat, tak je to rovněž karma - a to dokonce i když tak jednat nechcete - je to proto, že vaše mysl přemýšlela negativně. Jestliže tento krok provedete, karma se stane ještě silnější. A když se vám prostřednictvím vašeho jednání daří ubližovat jiným, tak se tato karma stává z těchto tří příkladů nejsilnější. A to je způsob, jakým karma pracuje.

Důsledek karmy není nějakým rozsudkem. Nikdo tu nesoudí každou vaši myšlenku a čin. Spíše se tento důsledek přihodí přirozeně a spontánně. Jsme zvyklí přemýšlet konceptuálně, ale toto je trochu jiné. Chceme-li karmu popsat, musíme použít pojem, používáme tedy výraz zákon, přirozený zákon, dokonce i když to není zákon v pravém slova smyslu. Jestliže zalijete květinu, poroste tak dlouho, jak jen bude moci. Ale bez vody tato květina uschne. Obojí je přirozeným následkem obsaženým v podstatě květiny. Stejné je to i s karmou. Zdá se to být spíše naším vlastním návykovým uvažováním. Když se malý kluk někoho bojí, měl by se před tou osobou přirozeně někde schovat. Pokud si je vědom své vlastní tendence, potom se může pokusit svůj strach překonat. Pro chlapce je docela běžné a normální, aby kvůli strachu moc nepřemýšlel. Ale jestliže je bdělý a skutečně se pokouší vidět skrze svoji tendenci, pak toho o fungování své vlastní mysli pochopí mnohem víc.

Návykové tendence zatemňují podstatu mysli. V učeních se vysvětluje, že zvyky máme jak z předchozích životů, tak i z toho současného. Je pro nás snazší vidět příčiny, které jsou bezprostředně z tohoto života, než ty, které jsou z naší minulosti. Je snazší vidět následky našich současných nevědomých návyků, které máme. Naše mysl funguje prostřednictvím těchto návykových tendencí. Prozatím je těžké dát k tomu detailnější vysvětlení, ale pokud se díváme, někdy si všimneme, jak se zevnitř nás vynořují návykové tendence, zatímco jsme si současně vědomi všech druhů podmínek.

Přejeme si něco, co je užitečné, pro všechny bytosti

Lodžong - výměna

Teď se podíváme na praxi lodžongu (tib.), praxi bódhičitty. Lodžong znamená snažit se o pozitivní přístup během toho, co měníme návykové tendence. Lodžong znamená to, co běží proti něčemu, na co jsme zvyklí. Pozitivní přístup je stav, který do mysli vnášíme, až se postupně spontánně objeví v našich myšlenkách a činech. Prostřednictvím lodžongu se všechno, co máme rádi, může stát naší cestou.

Praxe lodžongu může přinést dva druhy výsledků: pokles negativních myšlenek a činů a, což je důležitější, lepší znovuzrození v příštím životě. V bardu po smrti je mysl zemřelého stále propojena s tendencemi. Tyto tendence, které zemřelý vytvořil během svého života, spontánně vystoupí do popředí. Pro zemřelého to znamená, že v bardu nemá větší kontrolu, než jakou měl nad svými sny, když byl ještě naživu. Prožitky v bardu a ve stavu snu si jsou vcelku podobné. Pokud dosáhl nějaké realizace v meditaci, zatímco žil, může mu to pomoci.

Realizace v meditaci má mnoho různých úrovní. Například, když člověk usíná, ztrácí právě před usnutím krátkodobě vědomí. Jeho mysl tady je, ale ztrácí veškeré propojení. Dokonce i když se snaží vnímat přechod z bdělého stavu do spánku, ztrácí se v něm. Přechází do spánku a po nějaké době začíná snít. Během celé doby je fyzicky živý, ale nedokáže vnímat, co se děje; to je popisováno jako nedostatek uvědomění. Na druhou stranu, pokud dokáže projít tímto procesem bez nevědomosti, pochopí proces spánku - to, jakým způsobem se vyvíjí ve stavu snu. Potom tento sen není déle překvapením; je to pouze jiný stav mysli. Jestliže je to schopen udělat, zrealizuje to, co přetrvává.

Nicméně i mysl bez realizace může mít pozitivní tendence. Praxe lodžongu může přinést tento pozitivní výsledek. To přivádí mysl k pozitivnímu stavu a přístupu, kdy se snaží přinášet užitek ostatním bytostem. Má to za následek otevřenější mysl, která není ovlivňována negativními rušivými emocemi, ale místo toho je pružnější a ohleduplnější k druhým.

Tři zatemnění způsobující utrpení

Když praktikujeme lodžong, je třeba chápat, že cokoliv, čemu se snažíme v mysli porozumět, je poskvrněno karmou. Kvůli karmě jsou naše znalosti a pochopení zatemněny. Důsledky karmy dávají vzniknout třem hlavním kategoriím zatemnění přítomných v naší mysli. První je způsobena rušivými emocemi; druhá je způsobena předpojatými názory a ztuhlými představami v mysli, a třetí je způsobena návykovými tendencemi. Tyto tři druhy zatemnění mysli jsou zodpovědné za utrpení všech bytostí. Můžeme vidět veškeré utrpení kolem nás. Dokonce i když je okamžitě nevidíme na vlastní oči ve svém okolí, tak víme, že v některých zemích lidé trpí. Také víme o utrpení zvířat. To je evidentní. Zpočátku pociťujeme starost o ostatní, a postupně naše starost vzrůstá v lásku a soucit. Znamená to propojit své vědomí s láskou a soucitem v zájmu ostatních bytostí. Precizně praktikujeme lodžong k tomu, abychom se propojili s touto láskou a soucitem. Naše motivace by neměla být založena na strachu nebo averzi vůči utrpení, nebo proto, že chceme najít cestu ven. Jsme motivováni starostí o všechny bytosti. Zpočátku je možná naše péče a starost pouhou myšlenkou. Ale časem, když chápeme víc a víc, stává se návykem mysli. Pak pochopíme její pravý význam.

Vezměte si příklad z toho, když se díváte na televizi. Vidíte, že je zde mnoho utrpení a pociťujete trochu lítosti, ale ve skutečnosti kvůli tomu nemáte žádné silné pocity. Tato lítost je jen jako myšlenka. Ale kdyby bylo utrpení skutečně před vámi, pociťovali byste je mnohem více. Takže zpočátku o jiných přemýšlíme jako o nějaké představě. Postupně se pokoušíme být preciznějšími, dokud nepochopíme, co to znamená starat se o druhé. Staráme se bez posuzování. Víme, že základní příčinou utrpení je nevědomost, dále že jsou zde tři zatemnění. Jednáním pod vlivem předpojatého uvažování, negativního emocionálního utrpení nebo návykových tendencí, vytváříme podmínky svého utrpení. Předtím, než se pustíme do trénování mysli, měli bychom chápat tento základní princip. Měli bychom si ověřit, že naše motivace je upřímná. Někdy mají lidé jiné důvody k tomu, aby trénovali mysl. Pro ně to je možná jen jiné duchovní cvičení.

Obvykle přikládáme velkou cenu a důležitost výsledkům čehokoliv, co děláme, zatímco metody a prostředky k dosažení výsledků nepovažujeme za tak důležité. Například chcete vyrobit stůl. Na nářadí myslíte jen zřídka; středem vaší pozornosti je konečný výsledek, kterým je stůl. Když je stůl vyrobený, nářadí odložíte a víc se o ně nestaráte. Nicméně s praktikováním dharmy to tak není. Všechny okolnosti, na které na cestě narazíme, jsou velmi důležité.

Rozvíjení lásky a soucitu je důležitou podmínkou od začátku až do konce. Začínáme svou každodenní praxi rozvíjením zájmu o všechny bytosti, tím že za ně děláme přání. Naše praxe rovněž končí prosbami či přáními. Prosíme nebo si přejeme něco, co je prospěšné pro všechny bytosti.

Existuje základní přání obsahující čtyři myšlenkové linie - základní přání pro každou bytost bez výjimky. V prvních dvou myšlenkových liniích přání přejeme všem bytostem, aby dosáhly štěstí a jeho příčiny. Přejeme jim, aby byly osvobozeny od utrpení a jeho příčiny. Tato přání se týkají relativní úrovně; nakonec jim samozřejmě přejeme, aby dosáhly realizace mysli, a tudíž aby se osvobodily od utrpení. Toto základní přání by mělo předcházet jakékoli praxi, které se věnujeme. Není to jen nějaká metoda, ale je to lodžong, velkorysý přístup, který se musíme upřímně pokusit přijmout ve svém srdci. Jinak je přání a naše praxe opět omezeno na pouhá slova. Neměli bychom se rovněž cítit být povinni přání říkat. Trávíme čas upřímným uvažováním o svém přání pro všechny bytosti, dokud se naše nefalšovaná upřímnost nestane návykovou tendencí. Tady je samozřejmě tendencí pozitivní.

V tomto výchozím přání prosíme, aby všechny bytosti dosáhly příčiny štěstí. Prosíme, aby byly osvobozeny od příčiny utrpení. Tato příčina vychází z karmy, z činu a následku. Týká se každého, včetně osoby, která přání činí. Třetí myšlenková linie přání je přání, aby žádná bytost nebyla oddělena od stavu nefalšované radosti, jež je mimo utrpení. Mysl, která je neoddělitelná od nefalšované radosti je nerozptýlena. Mysl, jež je rozptýlena, nemá žádného klidu. Přejeme každému, aby dosáhl a zrealizoval nefalšovanou radost. Touto realizací je myšleno dosažení stavu mysli osvobozeného od utrpení. Tento stav v sobě zahrnuje vysvobození z utrpení.

Jedná se o stav mysli nazývaný vnitřní rovnováha. Vnitřní rovnováhu je velmi obtížné vysvětlit a může dojít k nedorozumění. Poukazuje na stav mysli, který nerozlišuje mezi námi a ostatními. Míní se tím mysl, která je velmi jasná a bez rušivých podnětů, taková mysl, jakou je mysl buddhy. To nás přivádí k poslední linii prosby, kde si přejeme, aby všechny bytosti dospěly ke spočinutí ve stavu vnitřní rovnováhy, zbavené připoutanosti a averze vůči tomu, co je nám blízké, a tomu, co je nám cizí.

Můžeme plně souhlasit s tím, že láska a soucit jsou dobrými vlastnostmi. Řekli jsme, že bychom se měli vyjadřovat s láskou a soucitem. Potom můžeme vidět, že jsou skutečně nezbytné a užitečné ostatním bytostem. Možná nám zabere dlouhou dobu, než uvidíme výsledky. Je to stejné, jako když se snažíme vidět příčiny svých rušivých emocí. Začínáme tím, že zpomalujeme a pokoušíme se vidět souvislosti a propojení. Když jednoho dne uvidíme příčiny svého vlastního neštěstí, pochopíme i to, jak je tomu u ostatních. Tím stejným procesem dosáhneme porozumění stavu vnitřní rovnováhy - ten je výsledkem znalosti toho, jak funguje naše vlastní mysl.