Děčín

Děčínský zámek se vypíná na skále nad řekou Labe již po mnoho věků. Jeho okolí je opředeno mnoha pověstmi, o Bílé paní, Čertově kameni, který zde zůstal na věčnou památku na závod mezi pekelníkem a mlynářem, o podzemní chodbě, ale především o několika pokladech.

Snad tři obrovské poklady jsou ukryty hluboko pod zemí nedaleko zámku. První z nich je skryt ve skále Pastýřské stěny. Na skalisku se podle pověsti již po dlouhá, předlouhá léta, zjevuje duch ovčáka se stádem ovcí.

Ovečky se prý klidně popásají a ovčák se prochází mezi nimi. Občas se nad Labem ozývají smutné zvuky. To si duch ovčáka zpívá. A právě tehdy, když si prozpěvuje, světélkuje mu hůl, kterou drží v pravé ruce.

Hůl se vždy na okamžik rozzáří zlatým světlem a zhasne. Tak se to opakuje vždy, když ovčák stojí nad pokladem. Hůl ukazuje lidem místo, kde je ukryt.

Druhý z pokladů je prý ukrytý v nitru vrchu Kvádrovce na pravém břehu řeky. Bohatství střeží skřítci, kteří mají ve skále svůj domov. Mužíčci s dlouhými čepičkami na hlavách se podle starého vyprávění zjeví jen člověku s laskavým srdcem a ukáží mu cestu k pokladu.

Za temných nocí se na Kvádrovci zjevuje duch Bílé paní, která střeží poklad v době, kdy skřítkové tvrdě spí. Říká se, že Bílá paní byla dobrou ženou krutého hradního pána.

A poslední, třetí poklad, se skrývá v lese. Bohatství je zakopáno pod kořeny nejvyššího stromu. Pověst praví, že jen těžko by jej člověk nalezl. Ale o Velikonocích se prý země kolem stromu rozevře a vydá poklad tomu, kdo si pro něj přijde.