Dej penízek

Hotei byl pravý tlustý a usměvavý Číňan, který jakoby z oka vypadl soškám čínského Buddhy. Neříkal si mistr Zenu a neshromažďoval žáky. Toulal se po ulicích, přes rameno nosil veliký pytel s oříšky a cukrovím, které rozdával dětem.

Když potkal žáka Zenu, natáhl ruku a řekl:

"Dej penízek."

Když ho někdo požádal, aby se vrátil do kláštera a učil ostatní, tak opět natáhl ruku:

"Dej penízek."



Když si zase jednou šel hrát s dětmi, potkal ho jiný mistr a ptal se ho:

"Jaký význam má Zen?"

Hotei se na něj mlčky zadíval a pustil pytel na zem.

"A jaké je jeho uskutečnění?"

Usměvavý Čiňan Hotei si zase hodil pytel na rameno a pokračoval svou cestou.