Dešťová píseň

Milaräpa

 

Milaräpa toho času pobýval v jeskyni Pelma Gel a jednoho dne se vydal žebrat do velkého tábora. Jedna mladá dívka mu vzdala úctu a darovala kousek másla. Protože již Milaräpa svoji denní porci jídla měl, řekl jí: "Nech si ho pro sebe. Nemám ani nádobu, do které bych mohl máslo dát."

Dívka, která byla Milaräpou velmi okouzlená, ho poprosila, aby s ní zůstal, dokud nezajde slunce. Milaräpa souhlasil. Náhle začal silný liják a žena mu řekla: "Oh, dovol, ať nad námi rozprostřu pléd, aby na nás nepršelo."

Milaräpa jí odpověděl písní:

Skláním se k nohám Drahokamu, jenž zdobí mou hlavu,

skláním se před Drahocenným, jenž uspokojuje všechny mé touhy.

Milosrdná ženo požehnaná laskavostí a bohatstvím,

máš obrovský poklad darů

a jsi oděná do vlněných šatů zásluh.

Slyš mne, dámo s velkou oddaností.

Neznáš-li mé jméno, povím ti je:

jsem Milaräpa z roviny Gungthang,

osaměle putující žebrák.

Setkala ses s utrpením, které způsobuje vítr a déšť,

a poskytla mi svou pomoc v duchu opravdového milosrdenství.

Takový dobrý úmysl je skutečně velkým zázrakem.

Putoval jsem po šesti iluzorních sférách,

kde bez ustání padá déšť neštěstí

a snáší se temná mlha iluze.

Chyběl mi široký klobouk správného názoru,

pláštěnka neochvějné důvěry,

a teplá a suchá jeskyně dobrého útočiště.

Zmáčený řekou touhy a žádostivosti,

opuchlý od mohutného deště negativních skutků,

dovlekl jsem se na horizont oceánu neštěstí.

Byl jsem ztýraný nárazy vln třech nižších sfér

a rozbitý o balvany negativních skutků.

Obával jsem se nesčetných neštěstí,

jež mě měla v budoucnosti potkat,

a na velké rovině neochvějné důvěry

jsem postavil bílý stan správného názoru.

Na stanové kolíky bezchybné praxe

jsem uvázal stanové šňůry meditačních prožitků,

postavil jsem stožáry tří těl

a vyvěsil korouhev čistého jednání.

Biji do bubnu skvělé dharmy a hlásám ji do všech směrů.

Na trůnu rozmanitého světa jevů

jsem do sebe vstřebával všechny hluboké nauky.

Na velké výšině lásky a soucitu

jsem zaslechl ovce šesti sfér

a nahromadil nektar vševědoucnosti

plynoucí do všech směrů.

Plný vnitřní radosti

jsem nepozoroval, že bych vnitřně trpěl,

zatímco vně neustále padá déšť.

Dokonce i na štítech bílých zasněžených hor

pokrytých ledem a sněhem,

uprostřed vánic způsobenými novoročními mrazivými větry,

hřejí tyto bavlněné šaty jako oheň!

Mladá žena pocítila silný příliv důvěry. Toho večera poprosila Milaräpu o požehnání a iniciaci, a darovala mu placky. Milaräpu přišli rovněž navštívit ostatní lidé, kteří v táboře pobývali. Dali mu mnoho darů, ale Milaräpa je nepřijal a zazpíval tuto píseň:

Prosím u nohou svého dobrého lamy.

Všechny nápoje a pokrmy,

které jste v samsáře nemající počátek

až do dnešního dne snědli a vypili,

vám nepřinesly uspokojení.

Proto, ó šťastlivcové,

jezte krmi dobré koncentrace.

Všechna bohatství,

která jste od doby nemající počátek až dodnes získali,

neuspokojila všechny vaše tužby.

Proto, ó šťastlivcové,

rozvíjejte touhu vlastnit drahokam zdrženlivosti.

Ze všech přátel,

které jste od doby nemající počátek až dodnes poznali,

nezůstal žádný na vaší straně.

Proto, ó šťastlivcové,

pobývejte neustále ve společnosti prvotní Velké pečeti.

Když vím, že vše co mám, bude třeba opustit,

netoužím po bohatství,

a proto jsou pro mě vaše dary nepotřebné.

Ať žijete dlouho ve štěstí a zdraví,

osvobozeni od neštěstí a předčasné smrti.

Ať se zrodíte v čisté zemi buddhy.

Pak se Milaräpa vrátil k Červené skále na rovinu Gungthang.

(přeložil Karel Kindl)