Dlouhý telegram popsal chování Ruska

Z amerického velvyslanectví v Moskvě byl 22. února 1946 odeslán do Washingtonu rozsáhlý telegram, který v počínající studené válce zásadně ovlivnil americkou zahraniční politiku vůči Sovětskému svazu. Autorem depeše, která později vešla ve známost jako „dlouhý telegram“ (Long Telegram), byl diplomat George F. Kennan. V textu dokázal pojmenovat podstatu sovětského jednání způsobem, který americká administrativa v nejisté poválečné situaci naléhavě hledala. Telegram nejen analyzoval motivy sovětské politiky, ale zároveň naznačil, jak by na ni měly Spojené státy reagovat. Právě tím se Kennan zařadil mezi hlavní architekty strategie „zadržování“, která určovala americký přístup k Sovětskému svazu po další čtyři desetiletí.

V roce 1938 zamířil Kennan do Prahy, kam dorazil krátce po podpisu Mnichovské dohody, a z bezprostřední blízkosti sledoval rozpad Československa i německou okupaci o několik měsíců později. Přesto pro něj pražské působení znamenalo vítanou změnu. „Mám rád Prahu a jsem šťastný, že tady mohu být. Práce – po tom všem trápení v Moskvě a v ruské sekci ministerstva zahraničí – se zdá být snadná,“ poznamenal v jednom ze svých dopisů. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl přeložen do Berlína, odkud sledoval fašistickou expanzi po Evropě. Po vstupu Spojených států do války byl na konci roku 1941 Němci dokonce krátce internován.

V roce 1944 se vrátil do Moskvy jako zástupce velvyslance Williama Averella Harrimana a právě během této druhé „moskevské mise“ dospěl k přesvědčení, že americké poválečné plány stojí na zásadním nepochopení sovětských záměrů. Ve svých memorandech varoval před sovětským expanzionismem a snahou vytvořit ve východní Evropě bezpečnostní pásmo pod kontrolou Moskvy. Radost z konce války mu kazil podle jeho názoru až příliš optimistický přístup amerického vedení k Sovětskému svazu. Ačkoli prezident Roosevelt, zastánce spolupráce s Moskvou, zemřel už v dubnu 1945, jeho nástupce Harry S. Truman zatím kurz neměnil a v části administrativy dál přetrvávalo přesvědčení, že obě velmoci budou společně utvářet poválečný svět.

V únoru 1946, kdy se rozpory mezi Spojenými státy a Sovětským svazem kvůli poválečnému uspořádání stále více prohlubovaly, dorazil z Washingtonu na americké velvyslanectví v Moskvě naléhavý požadavek: objasnit motivy sovětského chování a vysvětlit, proč Sovětský svaz přestal plnit některé dohody. Úkol připadl Georgi Kennanovi, který později přiznal, že právě na takovou chvíli čekal. Výsledkem byla depeše o délce něco málo přes pět tisíc slov, která už svým rozsahem napovídala, že nejde o běžnou diplomatickou odpověď.

Kennan ve svém „dlouhém telegramu“ tvrdil, že sovětská politika vyrůstá z hluboce zakořeněného pocitu ohrožení, který podle něj není vlastní ruskému lidu, ale vládnoucí elitě. Ta se od prvních kontaktů se Západem obávala jeho politického a kulturního vlivu, jenž mohl narušit stabilitu režimu. Sovětští vůdci proto podle Kennana nehledali bezpečí v kompromisu, ale v neustálém posilování vlastní moci.

Varoval, že Sovětský svaz bude usilovat o rozšiřování prestiže a vlivu kdykoli a kdekoli to bude možné a že i mezinárodní instituce bude Moskva využívat spíše jako nástroj prosazování vlastních zájmů než jako mechanismus kolektivní bezpečnosti. Z těchto důvodů dospěl v poslední části svého telegramu k závěru, že se Sovětským svazem nebyla za tehdejších okolností možná trvalá dohoda, a dokonce varoval, že „vnitřní harmonie naší společnosti bude narušena, náš tradiční způsob života zničen, mezinárodní autorita našeho státu podlomena, pokud dojde k upevnění sovětské moci“.

Americké administrativě doporučoval postupovat strategicky, trpělivě a důsledně: posilovat vlastní pozici, čelit sovětskému expanzionismu, ale zároveň neztratit demokratický charakter společnosti. V tomto ohledu Kennan vyzdvihoval, že Spojené státy nesmí v boji se svým protivníkem dopustit, aby se mu samy začaly podobat.

Telegram nicméně stál u zrodu americké strategie „zadržování“, která se v různých podobách promítala do přístupu všech washingtonských administrativ vůči Sovětskému svazu v době studené války. Ačkoli Kennan později s nelibostí sledoval, jak se jeho původní koncept „zadržování“ proměnil v militarizovanou doktrínu a celosvětový boj proti komunismu, význam jeho telegramu se tím nijak nesnížil. Jen málokdy se totiž stane, že jediná depeše, navíc sepsaná diplomatem nižšího stupně, dokáže tak zásadně změnit způsob, jakým velmoc začne nahlížet na svého protivníka.