Elementálové vody

Elementální bytosti vody známe pod názvem rusalky. Stejně jako každý elementál, rusalky nemají příliš vlastní individuality a inteligence a jsou přímo spjati s místem, které střeží, o které se starají a jemuž vdechují život.

Rusalky se starají o vodu ve všech jejích podobách, o širé mořské pláně, jezera, řeky, potoky, kaluže i deštěm nasáklé mraky. Žijí ve vodě a jsou vodou, dokonce i ve vodě v kohoutku či lahvi občas můžeme spatřit záblesk vědomí vodního elementála.

Protože v každém lidském (a zvířecím) těle i duši jsou obsaženy všechny živly, máme ve svém těle i elementály všech živlů. Naše "osobní" rusalka se stará o naše astrální tělo a jeho projevy, zajišťuje rovnováhu emocí a má na starosti veškeré naše krevní tekutiny - krev, lymfu, a tudíž i pročišťování těla a duše od negativních vlivů. Rusalky nám pomáhají vyrovnávat se s emocemi, prožívat je a chápat, hlídají naše sny a imaginaci.

--------------------------------------------------------------------------------

Rusalky, které potkáme v přírodě, jsou si zpravidla velice podobné. Téměř vždy se zjevují v ženské podobě, jako jemné éterické žínky tvořené z vody či páry. Vodní elementálové zbožňují krásu a krásné věci, sami se proto zjevují jako velmi krásné bytosti - čím čistější je voda, tím nádhernější podobu si bytost zvolí. Jako každá energetická bytost se ale samozřejmě částečně podřizují našim očekáváním a naší vlastní imaginaci.

Přijdou-li v podobě zvířete, můžeme je spatřit i svým fyzickým zrakem. Pak se nejčastěji zjevují jako ryby, vážky či jiný vodní hmyz, ale výjimečně také jako obojživelníci - žáby, mloci. Některé rusalky se zjevují i v podobě labutí nebo leknínů.

Rusalky z moře se občas nazývají sirény a oproti menším sladkovodním žínkám mohou být nejen obrovské, ale jejich hlas je také silný a burácivý jako hlasy tisíců trubek a rozčílí-li se, prohánějí se mořem jako bouře a vlnobití. Rusalky ze sladkovodních ploch jsou něžnější, citlivější a jejich moc je tak velká, jako je velká vodní plocha, již obývají.

S rusalkami si nejvíce budou rozumět lidé vodní (viz tento článek) a všichni umělci, lidé s emocionální a citlivou povahou, proměnliví, štíhlí a éteričtí. Rusalky rády inspirují malíře, hudebníky nebo básníky. Jejich život je rozdílný podle místa, kde žijí - v tekoucích proudech jsou rychlé, proměnlivé a často cestují, klidně i celým koloběhem vody; ve stojatých vodách a poblíž břehů žijí pak rusalky klidnější, sice také veselé a živé, ale vázané k jednomu místu, věrné a velice citlivé, dožívající se i vysokého věku, kdy jsou stále krásné, i jako stařenky.

Vyladíme-li se na jejich energie, naučí nás pracovat s emocemi, pomáhají s léčením a očistou těla i duše, mohou nám ukázat, jak se zbavit konvencí a stát se nespoutanými, ale přesto soucitnými a ohleduplnými. Rusalky vědí, jak najít krásu ve všem, nádherně zpívají a učí nás romantice, lásce a empatii.

Rusalky najdeme samozřejmě tam, kde je voda. Což je ale nejen moře, jezero či řeka, může to být i louže, kde rusalka žije dočasně, než louže vyschne, ale také vlhká jeskyně, kde spolu s gnómy tvoří krápníky, rusalky často žijí i v blízkosti kořenů stromů a pomáhají jim s vláhou, najdeme je i tančit v mlze a blízko blat a rašelinišť.

Mezi vyšší vodní stvoření, která spolupracují s rusalkami na udržování a očišťování vodstva, patří vodní víly - najády, mořské panny a muži, vodní skřítci, víly pramenů a studánek a dévové (duchové) řek a vod. Vládcem vod z říše archandělů je pak Gabriel.

Tzv. sirény (latinsky siren, řecky seiren - "ty, které okouzlují a svádějí) žijí na mořské hladině. Bývaly popisovány jako bytosti s hlavou ženy a tělem ptáka nebo ryby, vydávají harmonické zvuky podobné lidskému hlasu a přestože žijí ve vodě, potřebují k životu vzduch. Opačným extrémem jsou maličké bytosti, které žijí pouze v mořské pěně, s ní se rodí i rozpouštějí, zvláště za nocí při úplňku.
Další druh sirén které se objevují za noci, kdy fosforeskují vlny plné drobných živočichů podobných světluškám přinášejí špatná proroctví a ještě horší vzpomínky, a jsou spojeny se starodávným mysteriem ponořeného měsíce, o němž nebudeme mluvit.
Nereidky jsou mocnými ženskými duchy přírody a slouží jako doprovod Afroditě zrozené z pěny. Mohou se ponořit do velkých hlubin a obývají podmořské jeskyně. Znají tajemství ukrytých pokladů a když je to potřeba, vystupují jako nesmiřitelní vykonavatelé vůle svého pána, který se svým magickým trojzubcem buď ochraňuje lodě a nebo je posílá ke dnu.
Undiny vděčí za své jméno latinskému slovu unda - vlna. Obývají řeky, zvláště v místech, kde tečou mezi skalami a vytvářejí hlučné vodopády a peřeje. Mořské undiny obývají kryté pláže, kde jsou prohlubně. Horní část těla má podobu ženy, od pasu dolů mají neurčitý tvar, nebo jsou zahaleny do stále vlhkého lněného plátna. Mají velmi dlouhé vlasy, velmi rychle plavou a zaměňují se často s nereidkami. Tradičně jsou zobrazovány, jak si češou své dlouhé vlasy, mají velmi ženské tvary a všeobecně působí dojmem křehkosti a slabosti ve srovnání s bujnou a pyšnou silou nereidek.
Nymfy - z latinského lympha - voda, a z řeckého nymphe - prameny a zřídla. Jsou to bytosti ženského vzhledu, většinou nerozeznatelné od skutečné ženy, jsou velmi krásné a obývají jezera a klidné vody. Jsou stráškyněmi lesních skrytých pramenů. Jsou dobrotivé i zlomyslné, s rozmarnou i okouzlující povahou, stále mladé a krásné vlastní tajemství věčného mládí, k němuž jsou odsouzeny, a trestají tím, že udělují tak rozporuplnou milost nesmrtelnosti.
Nymfy dosahují velikosti 130 až 150 cm, avšak mohou své tělo prodlužovat i zkracovat. Největší jsou mořské undiny, které se zdržují u dna, blíže k hladině žijí menší ale hezčí druhy. Nymfy mají dlouhé vlasy různých barev, nikdy však šedivé nebo bílé, mají bělostnou až namodralou pleť, oděv obvykle nenosí, ale zdobívají se květy.
Pozorovat se dají ve vodách nebo v blízkosti vod, kde si většinou hrají, vozí se po vlnách, tančí, rozčesávají si vlasy apod.. Žijí v mořích, ale i v řekách, potocích, jezerech, rybnících, studánkách, všude, kde se stýká kámen, rostlina a voda, jsou i nymfy. Objevují se hlavně k večeru a za jasných, teplých a měsíčních nocí tančí na břehu. Baví je mlýnská kola, po nichž se rády vozí. Rády si hrají s rybami, s oblibou vyhledávají kontakt s muži a chlapci. Nejčilejší jsou na jaře, v zimě odpočívají u dna.  Jejich posláním je starat se o záležitosti živlu vody, počínaje vodními rostlinami, korály, až po koloběh vody v přírodě. Nymfy se většinou zjevují ve skupinách, jen vzácně jednotlivě.
Mužskými vodními duchy jsou vodníci. Na rozdíl od udin jsou spíše samotářští a člověku méně přátelští. Jejich zjev i zvyky jsou známy z pohádek a pověstí. I na brněnsku a v Brně samotném existuje velmi mnoho pověstí o vodnících.