Evangelium Petrovo

Nejstarší dochované papyrové zlomky Petrova evangelia pocházejí z přelomu 2. a 3. století. Z 8. století pak pochází pergamen, který byl objeven v roce 1886 v egyptském Achmínu. Naše současná znalost uvedeného textu vychází především z tohoto zdroje.

O existenci Petrova evangelia se prokazatelně zmiňoval například Órigenés, Eusebios, Hieronymus a kolem roku 190 Serapión z Antiochie. Už tehdy však bylo evangelium shledáváno "heretickým" a proto bylo církevními autoritami zakazováno (především kvůli domnělému doketismu a antijudaismu).

O dataci vzniku Petrova evangelia se vedou spory. Většina badatelů uvádí za nejpravděpodobnější dobu vzniku první polovinu 2. století, někteří autoři nicméně upřednostňují starší dataci (rok 70 až 100). Shoda panuje alespoň ohledně místa původu, za které se považuje Sýrie.  

 

I.
1 Nikdo z Židů se neumyl ruce, ani Herodes, a také nikdo z jeho soudců. Když si je tedy nechtěli umýt, povstal Pilát.

2 A tehdy poručil král Herodes, aby se chopili Pána, a řekl jim: "Co jsem poručil, abyste mu učinili, to učiňte."
 

II.

3 Stál tam Josef, přítel Piláta a Pána, a protože věděl, že ho chtějí ukřižovat, přišel k Pilátovi a požádal o tělo Páně, aby ho pohřbil.

4 A Pilát poslal k Herodovi a požádal o jeho tělo.

5 A Herodes řekl: "Bratře Piláte, i kdyby nikdo o něj nebyl požádal, my bychom ho byli pohřbili, protože už svítá sobota. Je totiž psáno v Zákonu, že slunce nesmí zapadnout nad zabitým." A vydal ho lidu v den před prvním dnem nekvašených chlebů, jejich svátkem.
 

III.

6 Oni se chopili Pána, strkali ho ve spěchu a říkali: "Vlečme Syna Božího, když ho máme v moci."

7 A předhodili mu purpurový plášť a posadili ho na soudcovský stolec říkajíce: "Suď spravedlivě, králi Izraele."

8 A kdosi z nich přinesl trnový věnec a položil jej na hlavu Páně.

9 A druzí stáli a plivali mu do obličeje, jiní ho bili po tvářích, další ho bodali rákosem a někteří ho bičovali a říkali: "Takovou poctou poctěme Syna Božího."
 

IV.

10 A přivedli dva zločince a uprostřed mezi nimi ukřižovali Pána. On ale mlčel, jako by necítil žádnou bolest.

11 A když vztyčili kříž, dali tam nápis: "Toto je král Izraele."

12 A když před něho položili jeho šaty, rozdělili si je a metali o ně los.

13 Jeden z oněch zločinců je káral a říkal: "My toto trpíme kvůli zlým skutkům, které jsme spáchali, ale čím vám ukřivdil on, který se stal spasitelem lidí?"

14 A oni se na něho rozhněvali, přikázali, aby mu nezlomili nohy, aby zemřel v útrapách.
 

V.

15 Bylo poledne a tma zahalila celou Judeu, oni zneklidněli a báli se, že snad slunce zapadlo, když ještě žil. Je totiž psáno: "Slunce nesmí zapadnout nad usmrceným."

16 A kdosi z nich řekl: "Dejte mu pít žluč a ocet." Oni to namíchali a dali mu pít.

17 A splnilo se vše a naplnili míru hříchů nad svou hlavou.

18 A mnozí chodili se světly v domnění, že je noc, a padali (na zem).

19 A Pán vykřikl a volal: "Má sílo, má sílo, tys mne opustila." Jakmile to řekl, byl vzat vzhůru.

20 V tu hodinu se roztrhla chrámová opona v Jeruzalémě.
 

VI.

21 A tehdy vytáhli hřeby z rukou Pána a položili je na zem. A celá země se otřásla a nastal veliký strach.

22 Tehdy vysvitlo slunce, a bylo devět hodin.

23 Židé se zaradovali a dali Josefovi jeho tělo, aby je pohřbil, protože viděl, kolik dobrých věcí on učinil.

24 On vzal Pána, omyl ho, ovinul plátnem a odnesl ho do vlastního hrobu, zvaného zahrada Josefova.
 

VII.

25 Tehdy když Židé i starší a kněží poznali, jaké zlo si způsobili, začali se bít (do prsou) a říkat: "Běda nám pro naše hříchy, přiblížil se soud a konec Jeruzaléma."

26 Já se svými druhy jsem se trápil a se zraněnou myslí jsme se skrývali. Hledali nás totiž jako zločince, jako bychom chtěli zapálit chrám.

27 Kvůli tomu všemu jsme se postili, seděli jsme zarmouceně a s pláčem ve dne v noci až do soboty.
 

VIII.

28 Tehdy se zákoníci, farizeové a starší shromáždili a slyšeli, že všechen lid hlučí a bije se v prsa se slovy: "Stala-li se všechna tato převeliká znamení, hleďte, že on byl spravedlivý."

29 Starší se vyděsili, přišli k Pilátovi s žádostí a říkali:

30 "Dej nám vojáky, aby po tři dny střežili jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci a neukradli ho a by se lid nedomníval, že vstal z mrtvých, a zle s námi nenaložil."

31 Pilát jim přidělil Petronia a setníka s vojáky, aby střežili hrob, a s nimi přišli k hrobu starší i zákoníci.

32 A když všichni spolu se setníkem a vojáky přivalili velký kámen, položili jej ke dveřím hrobu.

33 Zapečetili jej sedmi pečetěmi, postavili tam stan a drželi stráž.
 

IX.

34 Když svítalo sobotní jitro, přišel dav z Jeruzaléma a z okolí, aby viděli zapečetěný hrob.

35 V noci, kdy svítal Den Páně, zatímco byli na stráži vždy dva vojáci, zazněl z nebe mocný hlas.

36 A spatřili, jak se otevřela nebesa a jak odtud sestupují dva muži ve veliké záři a blíží se k hrobu.

37 A onen kámen přivalený ke dveřím se sám odvalil stranou, hrob se otevřel a oba mladíci vešli.
 

X.

38 Když to oni vojáci spatřili, probudili setníka a starší. I oni tam byli na stráži.

39 Zatím co vyprávěli, co spatřili, viděli zase z hrobu vycházet tři muže, dva podpírali jednoho a kříž je následoval.

40 A hlavy těch dvou sahaly až k nebi a hlava toho, kterého vedli za ruku, přesahovala nebesa.

41 I slyšeli hlas z nebe říkající: "Kázal jsi zesnulým?"

42 A od kříže byla slyšet odpověď: "Ano."
 

XI.

43 Radili se spolu, zda mají odejít a oznámit to Pilátovi.

44 A zatímco se ještě radili, ukázala se opět otevřená nebesa a jakýsi člověk, který sestoupil a vešel do hrobu.

45 Když to uviděli ti, kteří tam byli se setníkem, opustili hrob, který hlídali, a ještě v noci spěchali k Pilátovi a vyprávěli s velkým strachem všechno, co viděli. Řekli: "Opravdu to byl Syn Boží."

46 Pilát jim odpověděl: "Já jsem čistý od krve Syna Božího. Vy jste tak rozhodli."

47 Pak k němu všichni přistoupili, žádali a prosili ho, aby zakázal setníkovi a vojákům, říci někomu, co viděli.

48 "Pro nás totiž," říkali, "je lepší provinit se největším hříchem před Bohem než upadnout do rukou židovského lidu, a být ukamenováni."

49 Pilát tedy nařídil setníkovi a vojákům, aby to nikomu neřekli.
 

XII.

50 Ráno v den Páně Marie z Magdaly, učednice Páně, - (která předtím) ve strachu před Židy, kteří vzplanuli hněvem, neudělala u hrobu Páně to, co zpravidla dělají ženy nad zemřelými, které milovaly -

51 vzala s sebou své přítelkyně a přišla k hrobu, kam byl uložen.

52 Bály se, aby je Židé neviděli, a říkaly: "Když jsme nemohly plakat a bít se v prsa onoho dne, kdy byl ukřižován, udělejme to alespoň teď u jeho hrobu.

53 Ale kdo nám odvalí kámen, položený u vchodu do hrobu, abychom mohly vejít, posadit se k němu a učinit, co se patří?

54 Kámen je totiž veliký a my se bojíme, aby nás někdo nespatřil. A nebudeme-li moci, položme alespoň ke dveřím to, co neseme na jeho památku, plačme a bijme se v prsa, a pak půjdeme domů."
 

XIII.

55 Šly tedy a našly otevřený hrob a když přistoupily blíže, naklonily se a vidí, že uprostřed hrobu sedí jakýsi krásný mladíček, oblečený v zářící šat, který jim řekl:

56 "Proč jste přišly? Koho hledáte? Snad ne toho ukřižovaného? Vstal a odešel. Jestli tomu nevěříte, skloňte se a podívejte se na místo, kde ležel, že tam není, vstal totiž a odešel tam, odkud byl vyslán."

57 Tehdy vylekané ženy odešly.
 

XIV.

58 Byl poslední den svátku nekvašených chlebů a mnozí se začali vracet do svých domovů, protože svátek skončil.

59 My, dvanáct učedníků Páně, jsme plakali a byli jsme zarmouceni a každý byl smutný kvůli tomu, co se stalo, a vrátil se do svého domu.

60 Já Šimon Petr a můj bratr Ondřej jsme vzali své sítě a odešli jsme k moři. A byl s námi Levi, syn Alfeův, jehož Pán (…)