Golem pražský - stvoření

    Rabbi Löw pocházel rodem z Wormsu, kde, podle bin Gortonova pojednání »der Born Judas« narodil se roku 5273 od stvoření světa, (t.j. r. 1512-13 našeho letopočtu) v noci velikonoční. Otcem jeho byl bohabojný rabbi jménem Bezalel.^*) Bylo to v dobách 16. století, kdy nejvíce zuřila nenávist proti židům, ztělesněná v podezření t. zv. krevního rituálu. Věřilo se totiž v té době obecně, že židé používají k přípravě velikonočních nekvašených chlebů, zvaných macessy, krve křesťanských dětí, ukradených v nestřeženém okamžiku jejich rodičům. Častěji, než náboženský fanatismus podněcovaly lid k této pověře podezřelé živly, jež doufaly kořistiti v povstalých krvavých nepokojích z majetku napadených obyvatel Gheta. Za tím účelem nastražili často mrtvolky dětí na různých místech židovské čtvrti, a inscenujíce pak jejich náhodné nalezení, štvali fanatický dav k útoku na židy. O jednom podobném případu vypráví také legenda o narozeni potomního rabbiho Lva. Když jeho matka napadena byla v noci Passach porodními bolestmi a domácí spěchali vyhledat jí pomoci, přistihli v noci na ulici několik ničemů, kteří, majíce s sebou dětskou mrtvolku, chystali se ji pohoditi v židovském městě, aby na jeho obyvatele uvrhli podezření. Rabbi Bezalel, dověděv se o tom, jak jeho právě narozený syn stal se nepřímo zachráncem svých krajanů, prorokoval nad ním: »Tento bude naší záštitou a vysvobodí nás ze soužení obviňování z rituální vraždy. Jeho jméno bude tudíž mezí Israelem Juda (Jehuda) Aria, podle blahořečení Jakubova, jenž děl: Juda jest mladý lev (= aria); když byly moje děti roztrhány, povznesl se vzhůru!« - Aria bylo tudíž jméno ben (= syna) Bezalelova, Löw po česku s německou výslovností a způsobem psaní.^**) Mladý Aria rostl a vzdělával se pilně ve vědách, a vynikl v nich nade všechny své vrstevníky. Ovládal všechny jazyky a žádný obor Kabbaly nebyl mu tajemstvím. Stal se nejprve rabínem v Poznani a konečně se přestěhoval trvale do Prahy, kde nabyl brzy ve zdejší israelské obci největší vážnosti a stal se jejím nejvyšším soudcem. Není místa zmiňovati se podrobněji o dalším jeho životě a významu, o kruhu legend, jež se pojí k jeho osobě, obestírajíce ji jistě zaslouženým nimbem velikého kouzelníka a jež mu vynesly titul Maharal-me-Prag, - o jeho rodině, stycích s císařem Rudolfem, šlechtictví, jehož nabyl z rukou tohoto nadšeného příznivce věd okkultních a znaku lva, jejž si podle svého jména přisvojil, o jeho vítězství nad smrtí, která jen lstí mohla se konečně zmocniti mágova života, ukryvší se v podobě jedovatého hmyzu do kytice, již mu přinesla pravnučka prý o stých jeho narozeninách, - to vše najde čtenář v literatuře svrchu naznačené, pokud je přístupna. Nás bude zajímati především jen Golem. Slavný jeho tvůrce odpočívá nyní na starém židovském hřbitově; zemřel v r. 1609 podle nápisu na náhrobním kamenu, stár tudíž, - jsou-li údaje bin Gortonovy o datu jeho narození pravdivy, - 96 nebo 97 let.
    Co se týče důvodů stvoření Golemova, jsou z tradice patrny celkem dva směry, vykládající příčinu jeho vzniku. Jeden z nich, representovaný hlavně citovaným pramenem bin Gortonovým, - kde nabývá ovšem příliš fantastického zabarvení, - uvádí příčinu Golemova příchodu na svět v pomoci, již měl skýtati židům hlavně v boji proti pověrám o prolévání jimi křesťanské krve o slavností Passach, a dochází ovšem i historického, (třebas nepřímého) zdůvodnění daty, - druhý ve shodě s obecnou celkem tradicí spatřuje v Golemovi pouhého magickou cestou opatřeného sluhu. Tento náhled by byl správnější, již vzhledem k souvislosti s obdobnou funkcí Golemovou u haličských magietů a egyptských kouzelníků až hluboko do soumračné minulosti k prvému vyskytnutí se Vešebtů a figurek služebníků v staroegyptských hrobkách. Názor prvý o tendenčním vzkříšení androida z hliněného spánku, jak jej zastává verse bin Gortonem zaznamenaná, měla by své plné oprávnění toliko tehdy, kdyby vystoupení pražského Golema bylo jediným toho druhu v historií, čemuž ale tak není, jak jsme již ukázali. S tímto dvojím posuzováním účelu, jenž dal vznik kouzelnému sluhovi mocného rabbiho rozcházejí se i pověsti o něm ve dvě skupiny, jež se od sebe liší hlavně vylíčením konečného osudu Golemova, jehož příčina jest vždy různá ve shodě s důvodem jeho existence vůbec. Ale též v líčení průběhu vytvoření Golema a jeho osudů rozcházejí se oba tradiční směry, a nutno jest je tudíž nadále bráti v úvahu každý zvlášť. Všeobecně možno říci, že směr, v němž Golem hraje význačnou úlohu v boji proti podezření z rituální vraždy jest bohatší na podrobnosti a celkem básničtější, - směr druhý, spatřující v Golemovi pouhého sluhu, jest prostší, avšak reélnější. O dalších význačných rozdílech bude promluveno v podrobném líčení.
    Jak vznikla v rabbi Lvovi myšlenka napodobiti Tvůrce všech věcí a vytvořiti jako On z hlíny živého tvora, tak jak to o Hospodinovi vypráví Starý zákon? Podle tradice prvého směru toužil veliký rabbi nalézti svému lidu záchranu v pronásledování fanatismem Gojimů, vinících židy ze zabíjení křesťanských dětí. Podle »Born des Judas« prosil Maharal Löw Boha, aby mu seslal ve snu vnuknutí, a skutečně jej také ve spánku poučil Hlas, jenž děl: »Vytvoř z hlíny podobu člověka a překazíš obmysly nepřátel.« - Podle druhé a možná pravděpodobnější tradice našel moudrý rabbi jako znatel kabbalistické literatury nějakou písemnou zprávu o Golemovi a spolu návod, jak jej vytvořiti. Na existenci podobného pramene by ukazovala znalost Golemova i mimo Prahu, a vůbec nepřetržitý řetěz tradice, jejíž význačné stopy jsme uvedli, a jež sahá až k magům starého Egypta. Jest však možno, že zde bylo pouhé tajné ústní podání; konečně magik, jakým byl Löw, znal zajisté zprávy o homunkulech, androidech a mandragorách v současné, neb i dřívější literatuře (Paracelsus, Albertus Magnus, Agrippa). A neméně pravdivou může býti též domněnka, že rabbi Jehuda přišel sám vlastní spekulací na myšlenku stvořiti Golema, neboť myšlenku tuto lze konečně zjednodušiti ve dva, všem kabbalistům známé prvky: Tradici Písma o tom, jak Bůh stvořil Adama, a konečně víru ve všemohoucí působnost jména božího. Podrobnosti ostatní poskytla již všeobecná znalost okkultismu a Kabbaly. Než vyličme dále, kdy, kde a jak byl Golem stvořen! Podle tradice, připisující vznik Golemův ochraně před podezřením z rituální vraždy, zavolal rabbi Löw po onom snu, jejž měl (viz svrchu), tajně svého zetě a žáky, a sdělil s nimi svůj plán, - tak vypráví bin Gorton v »Born des Judas«, - a vyzval je k pomoci. Podle údajů knihy Meisse Punem slul onen zeť rabbiho Lva Jakob Katz (zkratka ze začátečních písmen hebrejského; Kóhen zadík, t.j. »kněz spravedlivý«, což nositele jeho označovalo jako potomka staré kněžské rodiny palestinské), žák pak, čili levita Maharalův se nazýval Jakob Sosson. Sedm dní se měli připravovati, patrně postem a modlitbou, k vykonání díla a zachovati vše v nejhlubší tajnosti. Když přípravný čas uplynul, byl právě 20. den měsíce Adaru, tudíž někdy v březnu léta 5340 podle židovského kalendáře, t.j. roku 1580 našeho počtu, čtyři hodiny po půlnoci. Jak vidno, jest prvá tradice v určení času poměrně velice přesná. Rabbi Löw, zeť jeho Katz a levita Sosson odebrali se tudíž »k řece mimo město ležící, na jejímž břehu byla hliněná jáma (cihelna?)« - tak praví bin Gortonova verse, jež, co do přesnosti místního údaje pokulhává již ovšem za určením časovým. Hořejší, nám Pražanům nepochopitelné větě nutno podle mého mínění rozuměti tak, že se rabbi a jeho pomocníci odebrali k Vltavě tam, kde teče mimo městský obvod, t.j. buď proti vodě k jihu, k Chuchli-Bráníku, nebo po vodě k východu, případně k severu ke Karlínu, Holešovicům-Bubnům, nebo Libni, kterážto všechna místa ležela ovšem tehdy za hradbami města. Povšimneme-li si zmínky o hliněné jámě (cihelně) a uvážíme-li, že strůjci Golema mohli jíti v těch časech sotva daleko za město, hemžící se v době Rudolfově všelijakou čeládkou, jak jí ve svých »federfechtýřích« popsal případně J. J. Kolár v »Pekla zplozencích«, - bude hledati místo, kde byl Golem povolán k životu, velmi pravděpodobně v dnešním Smíchovu, nebo ještě lépe na počátku Košíř, kde již tehdy (jak jsem byl informován), stála podnes v zátiší velká cihelna pod Klamovkou. Tato místa nebyla ostatně tak příliš od vnitřní Prahy vzdálená, šlo-li se přes Karlův most, po malostranském újezdě, stejnojmennou branou, a pak buď nynější Holečkovou ulicí, nebo kolem »Kartouz« (za Ringhoffrem) a potom po motolském potoku vzhůru plzeňskou silnicí. Tedy snad v těchto končinách, v cihelně pod Klamovkou, ve zmíněný čas ještě za tmy uhnětli rabbi Löw a jeho dva pomocníci z hlíny lidskou postavu. Učinili ji, - zde opět pokračuje pramen Der Born Judas, - 3 lokte vysokou (tedy něco kolem 1.5 metru), vyhnětli jednotlivé tahy obličeje a zformovali pak ruce a nohy, načež položili figuru zády k zemi. Všichni tři účastníci, včetně rabbiho Lva zvolení byli předem úmyslně tak, aby představovali representanty všech živlů (letor) mimo melanchalickou, jež byla jako výtvoru země a priori vlastní Golemovi samému. Rabbi Löw zastupoval takto jemu odpovídající letoru sangvinickou, jeho zeť Katz cholerickou a posléze levita Sosson flegmatickou. Všechny čtyři živly měly se totiž podle plánu moudrého ben Bezalela spojiti pro vytvoření základu oživovacích pokusů. Ceremonie vlastní dála se takto: Všichni tři se postavili k nohám Golemovým, načež rabbi pokynul svému zeti, aby obešel sochu sedmkrát, a sice, srovnáme-li na tomto místě právě opačný způsob, jímž byl Golem podle knihy Meisse punem opět zbaven života, - ve směru obráceném našim ručičkám hodinovým, (ovšem ve shodě se směrem, jímž se pohybují ručičky na ciferníku hebrejském), - tedy po levé ruce ležící figury v oblouku od nohou k hlavě, po pravé straně pak v pokračujícím oblouku obráceně od hlavy k nohám. Sotvaže dokončil Jakob Katz svých sedm kruhů, odříkávaje při tom rabbim sestavenou formuli, jež se patrně týkala ohně, - rozpálila se hliněná socha na zemi ležící a žhnula jako hořící uhlí. Potom počal levita Sosson na rozkaz svého mistra sedminásobnou obchůzku, pronášeje jiné zaklínání, jež se vztahovalo patrně k živlu vodnímu. A hle, sotvaže skončil levita svou obchůzku, vychládal žár sochy, tělo zvlhlo, páry stoupaly z něho do výše, a tu náhle počaly vyrůstati nehty na konci prstů, vlasy pokryly hlavu a zevnějšek Golemův a rysy jeho tváře byly jako rysy třicetiletého muže. Konečně obešel Golema sám rabbi, jako představitel vzdušného živlu, a všichni tři odříkávali společně verš 7. kapitoly 2. knihy Genese, jejž zde uvádíme foneticky v originální transkribci: »Va-jízer Adónaj Elóhím eth há-ádám áfár mín há-adámá va-jipah be-apau nišmath chajím va jehí há-ádám le-nefeš chajá«, (t.j. podle bible kralické: »I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země a vdechl v chřípě jeho dechnutí života, i byl člověk v duší živou.«)
    Jak vidno z použití tohoto verše, - a sotva asi jiný by se hodil lépe v tomto případě, - jest potvrzená námi svrchu nadhozená opora Golemova vzkříšení ve starém zákoně, v místech, kde se mluví o stvoření prvých lidí Bohem samým z hlíny země. - Tak povstal Golem podle tradice I. směru. Pozoruhodno jest, že se zde nikde nemluví o použití magického prostředku zvaného Šem, jenž jest podkladem pověsti o vzniku Golemově podle II. tradíce. Zdá se, že magickou sílu jména božího »Šém-ha-m'fóráš« má v našem případě nahraditi jméno Nevyslovitelného (Tetragrammaton), jež stojí ve svrchu zmíněném sedmém verši, druhé kap. Genese, na místě jména, psaného námi podle orthodoxního předpisu: Adónaj. Konečně není jisto, zda prameny I. tradice, (hlavně kniha Meisse punem) úmyslně nevynechávají skutečnost, že kromě onoho verše, pronášeného společně třemi tvůrci Golema, bylo pak rabbim použito »Šém-ha-m'fóráš« tím způsobem, jak o něm mluví i ostatní zprávy. Podle těchto totiž (směr druhý, spatřující v Golemovi pouhého sluhu pro manuelní práce), líčí se jeho vytvoření takto: Rabbi Löw, chtěje si buď opatřiti mlčelivého, silného a potravy nežádajícího pomocníka, či pouze z rozmaru a na zkoušku svého magického umění zformoval, podle jedné tradice ve svém domě, podle jiné na půdě staronové synagogy hliněného panáka a obživil jej pak tím, že mu vložil do úst pod jazyk malý stočený proužek papíru neb pergamenu s napsaným na něm svatým jménem. O tomto jméně bude ještě promluveno ke konci podrobněji. Podobným způsobem byl prý Golem obživen po druhé pravnukem Jehudovým nejstarším náboženské obce rabbim Ezechielem Löwem. Tuto pověst, obsaženou bez udání pramene ve zmíněné již knize P. Biliánové: »Z tajů pražských pověstí«, (jako auktor této povídky jest uveden spolupracovník P. B. Karel Chalupa), - nutno přes její volné zpracování přece jen vzíti v úvahu vzhledem k četným historickým reminiscencím, jež v ní přicházejí. Zdá se, že se tu jedná o parafrasi variantu pověsti o rabbim Jehudovi Lvu, již vzhledem ke stejným prvkům obou pověstí, zvláště k vyprávění o zuření Golemově a jeho zkrocení, jež se zcela stejně vypráví o Golemovi praděda Ezechielova. Pokud se tyče blíže oné druhé pověsti, nalézá rabbi Ezechiel po úmyslném hledání oživující formuli v kabbalistických knihách, načež vyhledá Golema, jenž od dob jeho praděda Jehudy ben Bezalela spí zaprášen a zapomenut na půdě jeho domu. Také zde vzkřísí Golema kouzelný Šem, vložený mu pod jazyk. Toto druhé oživení androidovo by bylo podle všech známek klásti do doby as kol r. 1700, nebo málo později. - Máme-li posouditi dále pravděpodobnost obou svrchu zmíněných versí o stvoření Golemově, bylo by se přikloniti spíše vyprávění o tom, že byl Golem oživen mimo město, na místě blíže neuvedeném, v oné hliněné jámě »poblíže Vltavy«. Zajisté by bylo rabbimu sotva lze nenápadně dostati do svého domu takové množství hlíny, jež bylo potřebí pro sochu váhy dospělého muže. Na druhé straně můžeme si dobře představiti, že v noční době, kdy byly městské brány zavřeny, byli tvůrci Golemovi venku za hradbami celkem v bezpečí před vyrušením, a stěny hliněné jámy jistě skrývaly světlo, jehož jim bylo potřebí k práci v roční době, kdy slunce vychází až po šesté hodině ranní. - Popišme nyní blíže Golema: Jak řečeno, vyhlížel asi jako třicetiletý muž; postava jeho byla vysoká, podle všeobecné tradice olbřímí, jeho pleť zachovala si hliněný tón svého původu, takže, - podle pověsti o Ezechielově Golemovi, - ohlíželi se po něm kolemjdoucí, kdykoliv se ukázal na ulici, považujíce jej za cizince z jižních zemí. Byl neobyčejně silný a vzdor zdánlivé nemotornosti, projevované tehdy, když neměl určitého rozkazu, velmi obratný; velkou káď s vodou mohl nésti lehce a přesto tak, že ani kapka vody nevyšplíchla. Všechny rozkazy vykonával s rychlostí neobyčejnou, tak charakteristickou u oživených útvarů třídy Golemovy, - vzpomeňme si jen na koště Lukianova egyptského čaroděje! Chápal rychle a správně slova svého pána, svých smyslů užíval jako jiný člověk, - pouze dar řeči zůstával mu odňat. Na této poslední skutečnosti se shodují všechny pověsti, pouze verse Chalupova o Golemovi pravnuka rabbiho Lva vkládá probuzenému obru zcela nedůsledně do úst otřepaný výrok služebných duchů v pohádkách, jako: »co poroučíš, pane?«. Přirozeně bylo Golemovi, jenž v očích nezasvěcenců měl býti pokládán za skutečného člověka, dáno také jméno a sice Josef, zdrobněle Jossile. Také o tomto jméně jsou prameny jednotny, i Vola-Michovský manuskript, o němž bude ještě řeč. Ostatně pověst bin Gertonova uvádí i bližší odůvodnění tohoto jména: Mělo býti upomínkou na v Talmudě zmíněného Josefa Sedu, jenž jsa zpolovice démónem a zpola člověkem sloužil věrně učeným rabbínům a vysvobodil je často z veliké tísně. Než citujme o dalších úkolech a osudech Golemových příslušné prameny. Podle »der Born des Judas« probudil se Golem po skončeném oživovacím rituálu a hleděl s tupým úžasem na svět a své stvořitele. A uposlechl, když jej pak moudrý rabbi vyzval, aby povstal. Dosud nahý oděn byl nejprve do šatů, jaké nosili obvykle sluhové ze synagogy, a jež k tomu účelu předem byly přineseny. Na to byla Golemovi udělena rabbim následující instrukce (podle »Born des Judas«): »Věz, že jsme tě pozdvihli k životu z prachu země, abys zachránil národ před pronásledováním záští jeho nepřátel. Tvé jméno jest Josef; budeš bydliti v mé soudní komoře a konati práce sluhy. Budeš vždy poslušen mých rozkazů a učiníš vše, co ti poručím, byť bych ti přikázal, abys ohněm prošel, do vody skočil, aneb s věže se dolů vrhl!« - A Golem kývl poslušně hlavou na znamení, že dobře rozuměl. Když se vrátil Maharal opět do Prahy, namluvil svým domácím, že Golem jest němý žebrák, jenž se mu svým zevnějškem zamlouval a jehož proto přijal do svých služeb. 

Dr. Oldřich Eliáš