Golem v literatuře a tradici Kabaly

    Nejdůležitějším pramenem pověstí o Golemovi jest však kabbalistická literatura, jež oživeným výtvorům tohoto druhu dala nejen zvláštní jméno, nýbrž vytvořila pro ně takřka tradiční představu, jakou máme podnes nejspíše na mysli, mluvíme-li o Golemovi, nebo živých sochách vůbec. Zmínky o tomto magickém fenomenu nalézáme již v nejstarším období talmudické a ryze kabbalistické literatury, a jest dosti vynikajících, ať již historických, nebo tolika legendárních jejích koryfeů, jimž se připisovala moc vytvořiti uměle živoucí bytost, nebo kteří skutečně této moci použili. Literární a historické doklady tohoto způsobu zůstaly ovšem co do známosti omezeny toliko na malou skupinu rabbínů a učených vykladačů písma, věnujících se studiu oněch nesčetných traktátů talmudu a těžce srozumitelných, mystických monografií Kabbaly, objevujících se počátkem středověku. Tak se stalo, že příběhy o Golemech vyskytujících se tu i tam, staly se známějšími jenom tehdy, když se jich zmocnila lidová tradice a pověsti, jež pak na nich pracovaly samostatně beze všeho spojení s historickou minulostí a učenou tradiční literaturou. Pak ovšem vyhlíží jednotlivý podobný příběh, na př. o pražském Golemovi, jako samostatná a ojedinělá událost. Zásluhou neodborné, lidové, neb lokální tradice jest však zachování četných dat a podrobností, jichž postrádá většinou zcela literatura odborná, - na druhé straně opět četné variace téže lidové pověsti znemožňují nám někdy přesnou lokalisaci a časové určení. Tak se příběh o pražském Golemovi vypráví nejen o rabbi Lvovi, nýbrž též o jednom z jeho potomků. Stejný ráz má též pověst o Golemovi divotvorce Eliaha Cholmského v Polsku. Konečně o skutečnosti, který příběh z historie různých oněch Golemů zůstane v kultuře lidstva nejznámějším rozhoduje ovšem způsob a možnost rozšíření lidového podání. Tak pověst o pražském Golemovi děkuje svému zachování vůbec snad jen Jiráskovým Starým pověstem, a svému netušenému rozšíření za hranice Čech v poslední době opět jen Meyerinkově románu a Wegenerovým filmům. Celkem po stránce okkultní méně významný a snad jen vymyšlený příběh o kamenné soše komptura, sestupující náhle se svého podstavce, stal se spíše než vlastní Golem daleko po celém světě známějším, dík spojitosti jeho s historií pověstného Dona Juana, jenž se stal nesmrtelným zásluhou Molierovou a Mozartovou. -
    Po této předběžné úvaze obraťme se nyní k vytčení nejdůležitějších známých případů, v nichž se objevuje fenomen oživených výtvorů v literatuře talmudické, kabbalistické a konečně v lidové pověsti židovské, s výjimkou Golema pražského, jemuž budou věnovány stati samostatné.
    Již jeden z nejstarších talmudických traktátů (Sanhedrin 67b) vypráví o jakémsi Jannáiovi, jehož chtěla očarovati nápojem čarodějnice, majitelka krčmy, do níž Jannái zavítal. On však nechal píti nejprve ji, a vyslovením kouzelného Šem-u (jména božího) proměnil ošemetnou krčmářku v osla, na němž jel potom vesele na trh. Zde se ovšem nejedná o pravý golemovský fenomen, objevuje se však jíž v tomto příběhu všemocný Šem, jenž hraje svojí magickou silou tak důležitou roli v potomním oživování Golemů.
    Amoraimská škola v Suře, jež po tannaim a úpadku školy v Pumbadithě vytvořila v 3. až 5. stol. po Kr. pod vůdcovstvím Aši-ben-Šimaje a jeho nástupců kodex, zvaný Talmud Babli (= babylonský talmud), nezanedbala však pro svou činnost v podstatě exoterní a zákonodárnou také studium Kabbaly a původních jejích mystických traktátů. Jejím přičiněním sloučeny byly též, jak se zdá, prvotní samostatné traktáty »Maase berešith« a »Maase merkabah«, připisované slavnému rabbimu ben Akibovi (zemřel r. 135 po Kr.) v jedinou fundamentální »knihu stvoření« (Sefer, nebo Hilchóth Jecírá). (Viz: Eisenberg: Kabbala, str. 28.) V tomto díle také vyslovil slovutný Rabba prvý zásadu, že velcí mužové, (obeznalí v tajemstvích Kabbaly), mohli by po vzoru Božím stvořiti svět! Z této generalisující formule brala si pak řada potomních kabbalistů příklad a zdůvodnění zdaru konkretního, dílčího procesu tvoření: oživení Golemova. O zmíněném Rabbovi (babylonský talmudista ze 4. stol.) vypráví ostatně též traktát Sanhedrin 65b, že vytvořil živého Golema: »Rabba stvořil jednou (postavu) muže a poslal jej k rabbimu Seirovi. Když tento s výtvorem mluvil a nedostával žádné odpovědi, řekl: »Ty jsi (jen) výtvor mého přítele, obrať se opět v prach!« - Již v této legendě objevuje se význačný prvek Golemovy povahy, totiž že jest němý, neboť ke schopnosti řeči chybí mu vyšší, rozumová složka podstaty.
    Totéž místo traktátu Sanhedrin vypráví opět, že dva přátelé, rabbínové Chanina a Aušaja (Ošaja) .zaměstnávali se pokaždé v předvečer sobotní »formulemi knihy Sefer Jecírá« a tu »se jim vytvořilo« pro sobotní hody tučné tele tak veliké, jako tříroční, jež pak spolu snědli! O přetvoření tykví a melounů pomocí kouzelných formulí (Šem) téže knihy v berany a jeleny (tudíž vytvoření živých tvorů z neživých), mluví se v traktátu: Jerušalmi Sanhedrin, VII., 19. Traktát Chullín, str. 105, mluví jíž výslovné o Golemovi, uváděje anekdoticky, že rabbi Papa měl »čerta, démona« v podobě »Golema« (v originále: »šed Gólem«), ke své posluze. V X. století zhotovil si prý podle židovských pověstí básník a filosof Šalamoun ben Gabirol podobu ženy, aby mu sloužila. V novější době se konečně v židovské tradici udržuje pověst o několika jiných Golemech, kromě pražského. Tak měl Golema i zmíněný již Kabbalista a divotvorce Eliahu (Eliáš) Cholmský, a slavný zakladatel nynějšího náboženského směru polských Židů Chassidím, Israel Baal Šem Tób (značí: I. Pán dobrého jména [Božího]), zvaný zkráceně (methoda Notarikon) Bešt. (Narozen r. 1695, zemřel 1760.) O jeho Golemu slibuje dr. Eisenberg, český znatel Kabbaly, pověděti více ve svém pojednání o Chassidismu. - (K tomu, jakož i výše uvedeným příkladům Golemovy tradice srovnej částečně: Bischoff: Die Kabbala, str. 45-6, a Eisenberg: Kabbala, str. 28, 38-9.) -
    Také lidová, mimo kabbalistická tradice až do dnešních dnů ví o Golemech »zázračných rabbínů«, zvaných polskými Židy »magiet« (patrně od slova mag). V pověstech tohoto druhu projevují se opět prvky staré egyptské magie, podle níž používají čarodějové tak jako jejich dávný předchůdce Webaoner v Egyptě procesu automatického vzrůstání k úspoře práce i materiálu. Figurky Golemů vytvářejí se totiž ve zmenšeném měřítku, (nápadná shoda s malými modely v egyptských hrobech), a to buď z chleba, neb vosku. Vyhotovené a patrně příslušným způsobem posvěcené sošce napíše se na čelo jedno z méně známých jmen božských, totiž Aemeth (Emeth), t.j. »Pravda«. Jméno toto, jež přichází řídčeji v oživovací technice vedle daleko účinnějšího a častěji užívaného Šém-ha-m'fóráš, má sloužiti především k podnícení vzrůstu Golemů do žádoucí velikosti a pak teprv k jejich oživení. Čtenáři těchto řádků, kteří viděli v r. 1921 film: »Jak přišel Golem na svět«, vzpomenou si snad na slovo, jež ohnivými písmeny napsáno vycházelo z úst démona Astarotha, evokovaného rabbim a jeho žákem k odkrytí tajemství oživení Golemova. Tímto slovem bylo právě ono jméno boží Emeth, Pravda. Při zhotovování Golemů haličských číhalo však vážné nebezpečí na jejich tvůrce, - opět společný prvek všem šiknát napištim 2. třídy, kteří vždy a všude tají v sobě zlověstné a ponuré vlivy neznámých inteligencí, podněcujících je k vzpouře proti člověku. A nebezpečím při haličských Golemech bylo právě ono samovolné vzrůstání, jež podmíněno napsáním jména božího na čele Golemově, mohlo býti opět zastaveno toliko rychlým smazáním, nebo vůbec odstraněním prvého písmene (od zadu ovšem) A (alef). Nestalo-li se tak, mohlo neopatrného čaroděje postihnouti neštěstí, jaké se podle pověstí, zaznamenané bratry Grimmy, přihodilo kterémusi haličskému židu-čaroději. Magiet, o němž se zde vypráví, opomenul včas smazati jím vytvořenému Golemovi prvé písmeno onoho svatého jména. V zápětí přerostl rychle Golem žádoucí velikost, a neblahý magiet nemohl jíž obru dosáhnouti na čelo. Nepozbyl však duchapřítomnosti a poručil rychle Golemovi, aby mu zavázal obuv. Poslušně sklonil se velikán na kolena, aby vykonal rozkaz, a jeho mistr, moha mu nyní dosáhnouti na čelo, smazal chvatně prvý znak ve svatém slově. Zdá se, že v rozčilení učinil více než měl, a smazal celé slovo, neb aspoň více než jednu písmenu, čímž nejen ze zadržel magický vzrůst svého výtvoru, nýbrž i zbavil jej nadobro života. To se mu však stalo právě osudným, neboť náhle umrtvené tělo obra celou vahou své hliněné massy překotilo se na magieta a jej zdrtilo. -
    Zmíníme se ještě v konečném rozboru o fenomenu vzrůstání hmoty oživených výtvorů, - nyní však přistoupíme ke Golemovi pražskému a vylíčení jeho osudů. 

Dr. Oldřich Eliáš