Hermetismus v Čechách za první republiky - II.
František Bardon (1. 12. 1909 - 10. 6. 1958), žák Wilhelma Quintschera (Rah-Omir, Chacum Kabbalit a jiné pseudonymy), všestranný hermetik, jasnovidec, grafolog, fabulátor a varietní umělec vystupující pod uměleckou šifrou Frabato (stejné jméno nese i jeho „autobiografický“ okultní román).
V zahraničí je pokládán za jednoho z nejvýznamnějších představitelů moderní magie, hlavně kvůli svému literárnímu dílu: Brána k opravdovému zasvěcení, Praxe magické evokace a Klíč k opravdové kabale. Jeho pokus o proniknutí do vnitřního kruhu Universalie narazil na odpor Kefera i Kmínka (byl považován za černého mága). V Praze později vedl kroužek zájemců o okultismus, pro které napsal řadu učebních textů (většinou pod šifrou Arion): Runová magie, Učebnice vysoké magie I. a II. atd. Dle jednoho z jeho žáků (dr. M. K.) vlastnil přímý návod na výrobu kamene mudrců. Jako jeden z mála českých hermetiků přežil věznění v nacistickém koncentračním táboře, ze kterého se mu podařilo uprchnout. Svou spagyrickou léčitelskou praxí, kterou provozoval v Opavě, pomáhal obyčejným lidem, ale i významným osobnostem kulturního a politického života z domova i zahraničí. Pro svou výlučnost se posléze znelíbil komunistům, kteří ho několikrát zatkli a nakonec nechali zahynout ve vězení.
Další zajímavou osobností byl „táborský Faust“ - PhDr. Rafael Maria Boušek (20. 6. 1892 - 27. 1. 1969), středoškolský profesor biologie a experimentální magik (žák Grieseho), inklinující k démonologii a satanismu. Boušek se hlásil k podivnému bratrstvu Ordo Militae Templi, ve které měl hodnost Velkého Preceptora.
V pozůstalosti uložené v táborském městském muzeu se nalézá (pod označením „heraldická studie“) jeho kniha Armoriale super ordinis militiae templi, popsaná zvláštním tajným písmem, s barevnými obrázky s rytířskou tématikou, ve které měl zjevnou zálibu. Josef Veselý, který se tímto dílem podrobně zabýval, soudí že jde o zašifrovaný magický grimoár.
V souvislosti s Universalií byl zmíněn Josef Štěpán Kmínek (1887 - 1953), zvaný „Čaroděj“ nebo též „čaroděj Kmín“. Hluboce nábožensky založený, zakládající člen Universalie, který ji krátce také vedl, se v mládí věnoval magii (měl schopnost přímého nahlížení do astrálu). Později se přeorientoval na mystiku v níž zdůrazňoval vzor života Ježíše Krista. Stal se členem starokatolické i pravoslavné církve a spoluzakladatelem církve československé. Dílo: Cesta světla, Cesta práce (universalismus), Cesta lásky křesťanství, Správný život, Universalismus jako náboženství budoucnosti (vyšly nákladem Universalie).
Mystik Petr Klíma – Toušek (1901 – 1976), prodělal složitý duchovní vývoj, ve kterém do Čech uváděl rosekruciánství (přeložil a v Plzni r. 1938 vydal Tajné figury rosikruciánů ze XVI. a XVII. století) i tím, že se podílel na založení českobudějovického rosekruciánského kroužku (později ho vedl p. Reitinger).
V mládí se věnoval evokační magii, józe, překladatelství (Poimandres, taoistické texty, atp.), publikoval ve Weinfurterově Psyche, Psychické revui (vydávána v Radvanicích u Ostravy do r. 1949) a ve Spiritistické revui (Radvanice u Ostravy 1920-37, v posledním devatenáctém ročníku z let 1937/38 změna názvu na Československá revue psychická). Za svůj život sepsal asi třicet velice zajímavých prací (např. Světlo na západě – teorie a praxe křesťanské mystiky v minulosti a do dnešních dob /Vídeň 1931/, Hermes Trismegistos, atd.), sám však vydal pouze mystického průvodce: Cesta do nitra duše – středověká praxe mystická (1947). Klíma figuroval i ve výboru poválečného spolku Kruh duchovního bratrstva. Později se stal jedním z pražských vůdců mystické školy orientované na Maharišiho, jehož jediným českým žákem prý byl. Měl několik následovníků (byli jimi např. František Malina a Václav Hokův /1932 – 1986/, který se zabýval východním mysticizmem, kabalou, psal mystickou poesii a zajímavé eseje s názvem Curyšská mandala).
Marie Kubištová /roz. Formánková/ (2.11.1887 - 29.7.1956), známá spíše pod svým duchovním jménem Alma Excelsior, byla jasnovidná od svých čtyř let. Osobní zasvěcení prožila mezi roky 1922 - 1927 a díky němu začala psát knihy tzv. třetí cesty, obsahující nauky pro šestou árijskou kulturu, tj. kulturu filadelfickou, slovanskou. Svůj nelehký život i duchovní vývoj popsala ve vícedílné autobiografii Cesta ohně (1935 a 1937). Obsah její nauky tvoří poznatky z neosobních zkušeností, nabytých v duchovních světech, které přenesla do malířského a obsáhlého literárního odkazu. Z velkého množství studií, které tvoří tzv. Zodiakální školu, zmiňme alespoň: Kabbala Archanděla Samuela – Marsu (1932), Kabbala archanděla Rafaela (1932), Kabbala hierarchických bytostí domu Býka (1933, 1936), Vánoční mystérium (1934), Kabbala Měsíce – o silách říše astrální (1935), Kabbala hierarchických bytostí Měsíce(1936), Kabbala archanděla Uriela (1937), Kabbala Jáhve Bachura (1938), Kabbala dvaceti čtyř Jáhve (1938), Imaginace ze sedmi úrovní říše Kedeš (1938), Skrytý zákon Saturna (1938). Jádrem nauky je poučení, že cesta Lásky je i cestou proměňování bolesti v Lásku a zla v dobro. „Čím výše se má člověk vyvinouti, s tím větším zlem musí zápasiti, neboť jen tak nabude síly k jeho přeměnění a přemožení. Jako Kristus přinesl sílu mužství, aby se stalo vykupitelem duší, tak ženský princip přináší sílu vykoupeným duším vykoupiti fyzické tělo, aby se stalo chrámem těla Božího.“ Marie Kubištová žila na Moravě, převážně v Brně a v Boskovicích. Její učení mělo a má množství přívrženců, ale i odpůrců.
František Drtikol /Christoforos/ (3. 3. 1883 - 13. 1. 1961), světoznámý fotograf, malíř, člen Theosofické společnosti, Weinfurterovy Psyche, později buddhista, údajně sexuální magik. Od r. 1945 člen KSČ.
Stavu Poznání prý dosáhl na přelomu let 1928/29, po dlouholetém studiu staroindických véd, upanišad, Buddhových textů, taoismu a esoterního výkladu evangelií. Za druhé světové války se jeho spořilovské sídlo stalo centrem duchovního výcviku a zrání pro řadu lidí, kterým zde pomáhal odbourávat jejich mentální zábrany. „Drtil kola osudu i žádostí a přání, která nás zotročují“. Mezi jeho první žáky, kterým předával komplexní buddhistické učení, patřili J. Hešík, František Hein (1914 – 1984) a Evžen Štekl (1921 – 2001), který dosáhl Poznání v r. 1959. Drtikol přeložil řadu stěžejních děl filosofií Východu: Bardo Thedol, Dharma teorie (původně Problémy buddhistické teorie), Význam buddhistické nirvány, Mádhajámika šástra, Astasahásrika pradžňápáramita, Vadžračchédika pradžňápáramita, Jóga a tajná učení Tibetu (II. a III. kniha), Milarepa – velký tibetský jógi, Dechová cvičení, Kniha Chudoby, Buddhistická mystéria (neboli Diamantové pravidlo), Upanišády. Sám napsal několik kratších pojednání. Za všechny jmenujme alespoň dílko Od pudu k intuici. Vše se později šířilo samizdatem. Svými názory a činy ovlivnil řadu hledačů duchovních pravd, později mimo jiných i RNDr. Mílu (24. 9. 1920 - 12. 5. 2001) a JUDr. Eduarda (25. 11. 1908 - 26. 5. 2002) Tomášovy.
Zdroj: https://dcch.grimoar.cz