Historie gregoriánského kalendáře

Předchůdce gregoriánského kalendáře, později nazvaný juliánský kalendář, fungoval po mnoho století poměrně dobře, Césarova reforma římského kalendáře z roku 45 př. n. l. se osvědčila.

Tropický rok má ale délku 365,2422 dne, a je tedy o 11 minut kratší, než předpokládá juliánský kalendář (365,25 dne) s přechodným (o 1 den delším) rokem každé 4 roky. Docházelo tak k postupnému opožďování kalendáře vůči okamžikům, kdy nastává rovnodennost nebo slunovrat. Roku 453 byla diference ještě jen 1 den, roku 581 byla diference 2 dny atd. Nesoulad kalendáře se skutečností, zejména s tropickým rokem, byl v období vrcholného středověku již výrazně patrný. Zhruba od roku 1000 postupně v návaznosti na zpřesňující se možnosti techniky a nové znalosti učenci docházeli k názoru, že tuto chybu je třeba opravit. A např. v roce reformy 1582 už byla diference 10 dnů (přesněji 9,809 dne) a největší svátek křesťanství, Velikonoční neděle, ani zdaleka nebyla tou první nedělí po prvním jarním úplňku, jak bylo stanoveno, což pro římskou církev byl stav neúnosný.

Od 14. století se papežové a koncily, stejně jako astronomové včetně Regiomontana a Koperníka přípravou reformy kalendáře s větší či menší intenzitou zaobírali. Rozhodující návrh Compendium novae rationis restituendi kalendarium předložil roku 1575 papeži Řehoři XIII. lékař a astronom z kalabrijského Cirò Luigi Giglio (latinsky též Aloisius Lilius, 1510–1576). Papežská komise složená z církevních i laických odborníků po několikaletém zkoumání alternativních řešení návrh s drobnými úpravami schválila a 24. února 1582 Řehoř XIII. podle jejího návrhu vydal bulu Inter gravissimas[2], vyhlašující kalendářní reformu.

Základem opravy mělo být jednorázové vynechání 10 dní. Alternativou bylo postupné vyrovnání neuplatňováním přestupných dnů. Jiným požadavkem bylo zachování neporušeného týdenního cyklu podle biblického pravidla o svěcení sedmého dne. K provedení tohoto kroku bylo vybráno období, kdy byl zásah do liturgického roku pro malý počet přeskočených významných svátků nejmenší. Reforma měla proto být provedena bezprostředně po svátku sv. Františka, připadajícím na čtvrtek 4. října. Následující den měl být považován za pátek 15. října. Tato svátková šetrnost se ale uplatnila jen v několika málo zemích, které reformu přijaly přesně podle papežské buly, která také stanovila, že každý poslední rok století bude přestupný jen tehdy, bude-li dělitelný číslem 400 a tím se chyba neobnoví (přinejmenším řadu tisíciletí).

V dnešní době je rozdíl mezi kalendářem juliánským a gregoriánským 13 dní. Proto např. Vánoce ortodoxního křesťanství (převažujícího např. v Rusku, Srbsku a Řecku), řídícího se juliánským kalendářem, nastávají až 13 dní po Vánocích podle ostatních křesťanů.

Mimoevropské země pod nadvládou evropských koloniálních mocností nebo s převládajícím křesťanským obyvatelstvem přijaly zpravidla kalendářní reformu spolu s mateřskými zeměmi. Tak v současnosti gregoriánský kalendář s naším letopočtem jako občanský kalendář používají všechny země světa kromě čtyř zemí, kde ovšem v mezinárodním styku náš letopočet a kalendář nutně užívat musí také:

• Saúdské Arábie, kde platí islámský kalendář,
• Etiopie s etiopským kalendářem a
• Írán a Afghánistán, kde se řídí perským kalendářem.

Dvě země kromě gregoriánského kalendáře používají i tradiční kalendář a letopočet:

• Izrael se židovským kalendářem a
• Indie, která si zavedla indický národní kalendář.

• Thajsko s thajským solárním kalendářem: Thajská modifikace gregoriánského kalendáře spočívá v tom, že se roky počítají nikoliv podle našeho letopočtu, ale od počátku (tj. epochy) éry Buddhasakarat (Buddhistické éry – B.E.) o 543 let delší (číselně větší), než křesťanský letopočet. Rok 2012 n. l. je tedy rok 2555 B.E.

• Japonsko s japonským kalendářem: Japonská modifikace spočívá v dělení na éry posmrtných jmen (年号, nengó) panujících císařů, rok 2012 je rokem Heisei 24, to znamená 24. rokem vlády císaře Akihita (posmrtné jméno Heisei). Druhou modifikací je, že datum jarní rovnodennosti jako začátku jara není určováno úředně, ale astronomicky. To znamená, že namísto pevného, administrativního stanovení jarní rovnodennosti na 21. března v japonském kalendáři kolísá mezi 19. a 21. březnem. Naše datování podle našeho (Dionysiova) letopočtu a křesťanského juliánského kalendáře je také široce rozšířené.