Historie iridologie

První pokusy o zjišťování chorob z lidského oka se datují tisíce let[3] zpět do dob starověké Číny. Podle astrologických principů, které hledají závislost lidského osudu (mikrokosmos) na hvězdách (makrokosmos), si Číňané podobně představovali oko jako takový mikrokosmos celého těla. Jedny z prvních záznamů byly nalezeny také v egyptské Gíze. Sepsal je slavný Tutanchamonův lékař a kněz El Aks. Ten se také zasloužil o rozšíření této metody v tehdejším světě.

Na evropské půdě rozšířil iridologii lékař Filip Meyens a dvě stě let poté zejména maďarský lékař Ignátz von Peczely (1825–1911), který je považován za zakladatele moderní iridologie. Ten se na počátku 19. století díky příhodě z dětství začal věnovat jejímu studiu a v roce 1836 navrhl první mapu oční duhovky, která zachycovala lokalizaci jednotlivých orgánů.

O rozšíření iridologie v Německu v období mezi světovými válkami se zejména zasloužil Rudolf Schnabel a jeho žáci – Josef Angerer a Theodore Kriege. Po válce byla iridologie v Německu praktikována více než desetitisíci lékaři. Bylo pořízeno něco kolem 75 tisíc fotografií a detailně popsáno mnoho případů.

Významnými Německými iridology byli např.:

• Rudolf Schnabel of Cologne, Německo (1882–1952)
• Josef Angerer z Passau, Německo (1907–1994)
• Josef Deck z Ettlingenu, Německo (1914–1992)

Poměrně značný rozvoj zažila iridologie v Německu a Sovětském svazu. V roce 1951 vznikla na popud B. Jensena Mezinárodní iridologická společnost[9] a o rok později Jensen vydal knihu „The Science and Practice of Iridology“. Ve Spojených státech vychází pravidelně od roku 1978 také časopis Mezinárodní iridolog. Na začátku 80. let začala iridologie pronikat ze Sovětského svazu také k nám.