Incká armáda

Incká armáda byla v oblasti Jižní Ameriky nejsilnější armádou své doby a to hlavně proto, že i klasičtí obyvatelé mohli být kdykoliv povoláni do boje. Muži se totiž museli nejméně jednou účastnit války, aby byli schopni bojovat, kdyby to bylo potřeba. Inkové se také v bojích moc nezajímali o zajatce, a proto jim zabíjení nepřátel nebylo žádnou překážkou. Inkové neměli k dispozici železo nebo ocel a jejich zbraně nebyly o moc lepší než zbraně jejich nepřátel. Do bojů se pouštěli za zvuků bubnů a trumpet.

Incká zbroj se skládala z:

• helem vyhotovených ze dřeva, mědi, bronzu, nebo zvířecí kůže.
• dřevěných kulatých, nebo obdélníkových štítů.
• látkových tunik polstrovaných bavlnou a s dřevěnými prkénky na ochranu páteře.

Incké zbraně byly:

• kopí se bronzovými, nebo kostěnými hroty.
• obouruční dřevěné meče s ozubenými hranami.
• kyje s kamennými a kovovými špičatými hlavicemi.
• válečné sekery s kamennými nebo měděnými hlavicemi.
• bola (dva kameny, mezi kterými byl navázán provaz).